Jiná země

Lepší režisérský debut si snad ani lépe nejde představit. Mike Cahill stvořil silné a hypnotizující dílo se skvělým scénářem a celkovou myšlenkou. William Mapother a zvláště Brit Marling si zaslouží poklonu, protože ta co předvedla to se jen tak často nevidí. Po dlouhé době jsem spokojen ve všech směrech počínaje od kamery až po nevšední hudbu. Závěr je parádní a donutí ještě několik chvil po konci přemýšlet. (30.11.2012)

Silný subtillní příběh jedné "běžné" životní tragedie, a z něj vzniklého nezvyklého vztahu dvou lidí, pro který je sci-fi setkání s "druhou" Zemí spíše jen podmanivě znejsiťující kulisou, příběhovým pozadím, než hlavním motivem. Velmi melancholický a citlivý snímek, až "Malickovský" dalo by se říct. 8/10 (15.01.2014)

Vůbec ne špatný nápad, ale mnohem starší Doppelgänger měl podobnou myšlenku trochu lépe domyšlenou a oproštěnou o lidské melodrama. Dokumentární roztřesená kamera mi taky nějak extra neseděla. Jinak řečeno, čekal jsem mnohem víc z možností, které dávalo zjištění existence oné Země2. Navíc mi přišlo nedomyšlené zjištění druhé planety teprve nyní a její poměrně hodně velké přiblížení, které by snad muselo obě planety nějak ovlivnit. ~~~ 2,5* (04.11.2011)

Předně je to film fantastický, ne vědecko-fantastický, to jen tak na okraj... A fantastická je i Brit Marling a já jsem opět zamilovaný až po uši; ještě jedna taková role a skončí v mojí top tence. Jistě, mohl bych filmu vyčíst (jak je mým zvykem) příliš nasládlého pathosu a nepříliš kvalitní kameramanský styl. Mohl bych, ale nechce se mi, protože Another Earth mi skvěle sedl do mé melancholické nálady a já u něho nostalgicky vzpomínal na mé návštěvy podobných dušezpytných nekomerčních nízkorozpočťáků v devadesátkách. Vyčítám hlavně sobě - a to, že jsem Another Earth neviděl dřív. Ale aspoň jsem nebyl tolik zklamaný z Cahillovy druhotiny, kterou jsem viděl včera. A taky už mi naštěstí poněkud vybledly vzpomínky na podobného (a extrémně nepovedeného) vrstevníka téhle jeho prvotiny - na von Trierovu Melancholii. (26.12.2014)

Film jsem si rozdělil na dvě půlky. V té první jsem byl nadšen z toho, že nápad dvou Zemí je podporován slušným emocionálním a morálním příběhem, v té druhé mě mrzelo, že "sci-fi rovina" (časté záběry nebe hodně matou) je pořád tolik upozaďována na úkor lidských trablů. Po dlouhé době musím ocenit umění vyprávět především obrazem a hudbou, víc než kdy jindy působí pojetí kamery přirozeně a díky tomu dvě Země zcela přijatelně. Chci ovšem pokračování. (31.10.2011)