Nastala chyba při přehrávání videa.
  • PinokKio
    *****

    Nemám rád: krupicovou kaši, brzké vstávání a neslyšitelný skřípot nehtů rejdících v polystyrenu. Mám rád: oranžovou barvu v kombinaci s černou, hry všeho druhu a svoji filmovou sbírku. Tolik o mne. A o filmu? K tomu přece není co dodat ;-) Audrey Tautou je krásná, pro všechny špatnosti jak stvořená a já kvůli ní klidně začnu sbírat semínka popínavých rostlin, jen aby si mne všimla :) .. Se Jeunetem mě pojí dost svérázný smysl pro humor a můžu i jeho klipovou kameru utíkající do všech myslitelných koutů. Jsem jeden z mála, komu nevadí jeho čtvrtý Vetřelec, obdivuji Delikatesy i Příliš dlouhé zásnuby. No a trpaslík (nemyslím Dominique Pinona - režisérova maskota a mého oblíbence) je kategorie sama pro sebe.(6.2.2010)

  • TheDarKnig
    *****

    technicky, pribehove, emocionalne brilantne zvladnuty snimek od rezisera ne az tak spatneho a presto nepovedenho Vetrelce.. Toho sem sice videl az pozdeji nez tento skvost, takze temihle kecy bych vas mozna nemusel otravovat, ale nedalo mi. Vse uz o tomhle nadcasovem, stripkovitem dile napsano bylo, snad jen napisu, ze zrovna mi to hrozne moc pomohlo a usmevu sem se musel dlouho zbavovat.. ne ze bych byl nejakej pesimista, ale takovej dlouhodobej priblblej usmev neni vzdycky vyhra. Audrey Tautou je nadherna, roztomila, nevinna, a chce konat dobro.. Kez by se nasli takovi lide i mimo fantazii.. Mnoho scen mi zustane naveky ukryto v nejhlubsim skrytu duse, cely film pak zustane v me mysli. odtud si ho vyvolam, kdykoli budu mit spatnou naladu a vse se bude zdat cerne.. (tenhle komentar psan pod vlivem Tiersenovy dojimave, libozvucne, roztahle, jemu vlastni hudby, ktera je asi to nejdokonalejsi, co sem kdy slysel.. jedna skladba vedle druhe se zavrtava do sluchoveho ustroji jako nejvykonnejsi drevokaz, ale se znacne odlisnymi ucinky.. nadseni, ocarovani, pocity, ktere nejdou popsat, ty lze jen zazit.. Tiersen je neprekonatelny skladatel. Nikdo nedokaze do soundtracku dat tolik ze sve duse jako on.. nadhera(20.5.2009)

  • JANARYBA
    *****

    Film jako je Amélie se podaří tak jednou za pět let, i když Jeanu-Pierre Jeunetovi se to někdy podaří i dříve (http://www.csfd.cz/film/92395-prilis-dlouhe-zasnuby-un-long-dimanche-de-fianailles/ následovaly po 3 letech a http://www.csfd.cz/film/29220-delikatesy-delicatessen/ před Amélií byly taky naprosto jedinečné). O Amélii je zbytečné psát, ta se musí vidět....(14.5.2008)

  • Marius
    *****

    No nezamilovali by ste sa do nej ? Jean Pierre Jeunet natočil typicky netypickú francúzsku romantickú komédiu o servírke, ktorá sa rozhodne pomáhať okoliu a pri tom tak trochu zabúda na seba. Skvelé halúzky na začiatku a konci filmu, bizarné príhody a udalosti, typicky francúzsky jemný (trpaslík) i kanadsky tvrdý (sused) humor vo filme, ktorý je úžasným pohladením pre dušu a v ťažkých chvíľach vám pripomenie, že s úsmevom všetko prekonáte.(23.12.2004)

  • kiddo
    *****

    Nenazývala bych náhled na svět, tak jak je prezentován v „Amélii“, idealizovaným: poetický snímek se stejně jako jeho pesimistické, naturalistické protějšky zaměřuje jen na jeden aspekt a nepředkládá realitu jako celek se všemi jejími odstíny. postavy tu těží radost a sílu do života z právě probíhající chvíle, nacházejí krásu v drobnostech a film je tak jedním velkým subjektivním pohledem na svět, přičemž bytost naivní, snílkovské Amélie s hyperrozvinutou fantazií tomu všemu udává takt. Amélie by nemohla v „běžném světě“ existovat, proto si vysnívá svět vlastní – svět v kterém neexistuje ani dobro, ani zlo, jen štěstí a hledání cestiček, jak ho dosáhnout. Hlavní hrdinka sní o životě, ale bojí se a neumí ho skutečně žít; celý film dívka stráví tím, že se snaží najít a získat lásku, ale jakmile ji má na dosah ruky, ovládne ji strach a ona se bojí vystoupit ze své ochranné sítě, kterou si v podobě svých snů a představ utkala. Touží po lidech, ale neumí s nimi být, chce je činit šťastnými, aby odhlédla od svého neutěšeně osamělého života, který se bojí změnit. Amélie je vytržena z naší zažité reality a její „vyšinuté“ vnímání nám pomáhá přiblížit úchvatná vizuální stránka s teplými žlutými a červenými tóny obrazu, kamerou vyhledávající obličeje herců a všední drobnosti, kterým je tak dodáván nádech neobvyklosti, a v neposlední řadě křehká, střídavě dětsky dovádivá a střídavě nadpozemsky smutná hudba, která je společně s obrazem od snímku bez diskuzí neodpáratelná. Jeunet nám svou „Amélií“ ukazuje, že ideální svět se může skrývat v každém z nás a že o osobě toho hodně vypoví i několik bezvýznamných detailů: kiddo nemá ráda doktorské dřívko v puse, vlasy na okraji vany, zatuchlý pach dlouho nečtených knih, naopak ji těší záře vánočních světýlek ve ztemnělém pokoji, letní déšť za krkem a chlad okenní tabulky na nose. Teď je řada na vás.(2.1.2007)

  • - Hlavní barvy ve filmu (zelená, žlutá, červená) jsou inspirovány malbami brazilského umělce Juareze Machada. (Kulmon)

  • - Roli Amélie měla hrát Emily Watson, ale bohužel nemluví francouzsky, takže měla smůlu. (Kulmon)

  • - Poté, co Amélie (Audrey Tautou) dostane foťák a fotí mraky na obloze v podobě zvířátek, v jednom záběru mačká spoušť na jedné straně a v dalším záběru na straně druhé. (vercza)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace