Režie:
Jean-Pierre JeunetKamera:
Bruno DelbonnelHudba:
Yann TiersenHrají:
Audrey Tautou, Mathieu Kassovitz, Rufus, Jamel Debbouze, Clotilde Mollet, Isabelle Nanty, Dominique Pinon, Yolande Moreau, Maurice Bénichou, Claire Maurier (více)Obsahy(1)
31. srpna 1997 ve 4 hodiny ráno dostala Amélie (Audrey Tautou) nápad. Musí stůj co stůj najít dávného majitele krabičky vzpomínek, kterou náhodou našla ve svém bytě, a poklad mu vrátit. Jestli to ocení, je rozhodnuto. Amélie začne zasahovat jiným lidem do života. Jestli ne, tak nic. Kultovní romantickou komedii o nesmělé Pařížance s laskavým srdcem milují díky její hravosti a půvabu miliony diváků po celém světě. Film o drobných, ale o to důležitějších radostech, který získal řadu prestižních filmových ocenění, ani po 20 letech od premiéry neztratil nic ze svého šarmu. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (1 568)
9 / 10 Vizuálny a scenáristický orgazmus najvyššieho stupňa, ktorý si na začiatku nastavuje tak vysokú latku, že ju má sám problém prekonať. No aj napriek tomu, že jeho krivka kvality nemá stabilnú stúpajúcu tendenciu, ide o nevídaný a neopakovateľný filmový počin. Tam, kde vás druhé filmy stiahnú až na samé dno depresie a nechajú vás bezmocne tápať v nepreniknuteľnej temnote, je Amélia z Montmartru ako svetlo na konci tunela: teplé, prívetivé a plné nádeje. ()
(1001) Hned na začátek bych chtěla zmínit, že scéna ze strašidelné jízdy je jedním z mých nejoblíbenějších filmových erotických momentů. A dále bych chtěla říct, že každý film je ze zásady konstrukt, to jako reakci na některé zdejší komentáře. Následovat budou moje obvyklé plačtivé poznatky, ale tentokráte doslova, protože se mi snad ještě nestalo, že bych si k filmu musela přinést papírovou utěrku, protože mě pálily oči od toho všeho brečení a bez utěrky bych na film neviděla. Během mého problematického dospívání to byl jeden z prvních filmů s poselstvím "perverti jsou taky lidi", který jsem viděla, takže k němu mám zkrátka takový srdíčkový vztah. Plus ta dramaturgie budování postav skrz detaily a dramatického oblouku z "malých věcí" je promyšlená a políbeníhodná. ()
Pověsti a tisíce nadšených hodnocení nelhaly: Amélie je úžasná. Roztomile poetický film má jakési neodolatelné kouzlo, díky němuž nenásilně spojuje hned několik žánrů, vypadá kýčovitě a originálně zároveň, z všelijak se pitvořících herců ztvárňujících bizarní postavičky se rázem stávají všední lidé žijící všední životy v jedné všední pařížské čtvrti... Zkrátka takový neobyčejně obyčejný, barvami i optimismem hýřící a skvělou hudbou ozvučený neopakovatelný film. ()
Tohle se prostě neomrzí.. mmmmmmmmmmmm.. stačí ochutnat!! Tolik symbolů, tolik odboček, tolik nápadů, tolik zvratů, tolik kudrlinek, tolik citu pro atmosféru. Tvůrci se dokonale vyřádili, nabídli neuvěřitelně pestrou paletu zvuků, nálad, barev a emocí. Amélie byla svého času naprostý úkaz, okouzlila i mainstreamové diváky, kritiku dostala do kolen a zabrala čestné místo v kdejakých diváckých anketách. A vítěz MFF v Karlových Varech spolehlivě chutná i po letech. Zasněná servírka se rozhodla konat dobro i rozdat pár výchovných lekcí (třeba jistému zelináři). Režisér Jean-Pierre Jeunet u toho drží to neuvěřitelné tempo vyprávění, hudební skladatel Yann Tiersen jednoduše kouzlí. Ničím neohraničitelná fantazie bude mít pokaždé zelenou. Zázraky se dějí. ()
Po vší té chvále , kterou jsem na Amélii slyšela , jsem nečekala nic převratného , ale tenhle film mě dostal. Je vidět , že Francouzi pořád ještě umějí točit filmy. Audrey Tatou je prostě úchvatná a z celého příběhu dýchá úžasná pohoda. Opravdu krásné. Nemám co dodat , nenašla jsem jediné slabé místo. ()
Galerie (103)
Zajímavosti (39)
- Scéna před nádražím, kdy chce Amélie (Audrey Tautou) Ninovi (Mathieu Kassovitz) odtajnit, kdo je tím záhadným mužem, který nechává své podobenky v koších vedle nádražních automatů po celém městě, má ukazovat Gare de l'Est (Východní nádraží). Ale ve skutečnosti jde o hlavní vchod Gare du Nord (Severní nádraží), které je od Východního vzdálené pouhých cca 300 m vzdušnou čarou. Vstupní portál Východního nádraží je totiž daleko menší a skromnější. (hippyman)
- Kavárna, ve které Amélie (Audrey Tautou) pracovala, se jmenuje Café des 2 Moulins a najdete jí v Paříži v ulici Rue Lepic č. 15 na rohu s ulicí Rue Cauchois, nedaleko od Moulin Rouge. Uvedení filmu do kin přineslo kavárně obrovský proud návštěvníků. (Zdroj: ČSFD)
- Při Améliině (Audrey Tautou) návštěvě rodičů zelináře Collignona (Urbain Cancelier) řekne jeho otec (Michel Robin), který po nocích procvakává díry do vavřínových listů, že by raději cvakal šeříky. To je narážka na francouzského zpěváka Serge Gainsbourga a jeho píseň „Le poinçonneur des Lilas“ (volně přeloženo jako „Ten, co cvaká šeříky“). (Martinibaby)
Reklama