Štyridsaťštyri

Film zalozeny na vybornem nametu a scenari, podporeny vybornou hudbou Milana Novaka. Zrucna je i rezie Pala Bielika, ktereho bezesporu povazuji za jednu z nejvyraznejsich postav slovenske kinematografie. Film ma ale nekolik hluchych pasazi u kterych jsem se malinko zacinal nudit. Slusne vykreslene jednotlive postavy. (10.08.2012)

Tento film - tak ako vlastne väčšina Bielikových - je dokonalou ukážkou toho, ako spojiť komerčný úspech a maximálnu kvalitu. Ďalší zo slovenských filmových skvostov, ktorý si zaslúži čestné miesto v pomyselnej sieni filmového neba. Výborný námet, výborné spracovanie, výborné obsadenie, výborná hudba, výborné hlášky, výborný pomer romantiky, akcie, humoru i dojatia... Čo je to päť hviezdičiek; tento film je hodný celej galaxie! :) (06.06.2013)

Film Štyridsaťštyri je plnohodnotnou vojnovou drámou vykúkajúcou spoza zastaralej konzervatívnej kinematografie, kde herci používali typické divadelné výrazové prostriedky a kde hudba sa ešte len učila významovo vsádzať. Bielik dokázal svoj talent v spolupráci s Lukešom. Prinútil hercov hrať až na maximum a zároveň sa natoľko vyhýbať patetickosti, ktorá bola natoľko typická pre slovenské filmy. Blaškovič, Filčík, Sarvaš a hlavne už vtedy vynikajúci Mistrík a jeho nezabudnuteľná subtílna fyziognómia sú ozdobou slovenského herectva. Na vtedajšiu dobu efektívne bojové scény, subtílna hudba a nezabudnuteľné emočné scény. Prvý, druhý, tretí vystúpiť! Prvý, druhý, tretí vystúpiť! Prvý, druhý, tretí vystúpiť! ... (27.06.2012)

Paľo Bielik je nejtalentovanějším slovenským režisérem hraného filmu v poválečném Československu. V jeho filmech se objevují silné nacionální motivy, dá se říct, že zrcadlí jeho národní hrdost. Právě toto jeho přesvědčení dodává jeho dílu punc poctivosti. Nezapře Plickovu školu, osobně se domnívám, že pokukoval hodně po ruské kinematografii, odkud převzal ducha hrdinství, silnou dramatizaci až patetičnost. Na celkovém vyznění to ale spíše přidává nežli ubírá. Příběh se rozebírá pomaleji, aby v druhé půli nabral na tempu. Pokud mě paměť neklame, jde o první slovenský film zasazený do první světové války. (29.11.2016)

„Po tejto vojny nebude viac vojny lidu zmúdrejú nájdu ľudskú reč, zastane človek pro človeku a povie prosto, na čo je vojna." Tomuto naivisticko-patetickému konci, který pronáší jeden z odsouzenců na smrt, předchází místy až příliš rozvleklá a zdlouhavá zpověď jednoho z vojáků, kteří se v červnu roku 1918 v srbském Kragujevaci zapojili do vzpoury jednoho pěšího pluku rakousko-uherské armády proti jejich velení. Oceňuji dobře natočené bojové scény, byť jich tu vlastně zas tolik nebylo. Líbila se mi vcelku i hudba Milana Nováka. Pak tu je samozřejmě ono protiválečné poselství filmu ("Ľuda sme, na čo sa máme zabíjať."), což v 50 letech samo o sobě jistě stačilo k tomu, aby si film získal značné renomé. Nejsem si však jistý, zda to stačí k ocenění tohoto filmu o 60 let později. Ze slovenských filmů o světové válce se mi rozhodně mnohem více líbil Hollého film Signum laudis. (13.08.2018)