Mistr

Mistr patří do kategorie filmů, se kterými si nevím moc rady. Na jednu stranu musí člověk uznat, že má vytříbenou formu, jeho režisér evidentně ví, co dělá, má talent a má i vizi, jenže co naplat, snímek patří do kategorie intelektuálních kousků, kde myšlenkové pochody tvůrců prostý smrtelník může jen těžko dešifrovat. Nevím, jak Mistra uchopit, dost dobře nerozumím, co mi chce Anderson sdělit, nevím zkrátka, co tím básník chce říct. Ve filmu se objevují dva špičkoví američtí herci, jedni z nejlepších své generace, oba dva mimochodem měli či mají složité charaktery a oba dokážou svým postavám vtělit nejednoznačnost. To by snímek spíš obohatilo, kdybych věděl, kam směřuje a o čem vlastně je. Je o přátelství? Určitě ne. Je o temných běsech, které spočívají v hlavách mnohých lidí? Tak trošičku. Je o manipulaci s lidskou psychikou? Částečně, ale rozhodně ne tolik, kolik by člověk předpokládal u snímku, který zřetelně odkazuje na počátky scientologie a jejího zakladatele. Člověk by zkrátka předpokládal, že posledně jmenovaného tam bude mnohem víc, ten materiál k tomu skýtal všechny předpoklady. Tady se Anderson tak nějak ztrácí ve svých obrazech a scénách. Ten film, především ve druhé půli, přes všechna svá pozitiva začíná nudit a zdaleka ne nevyužívá svůj potenciál. Ty 3 hvězdičky jsou ze všeho nejvíc za setkání s P. S. Hoffmanem a Joaquinem Phoenixem, ze kterého jde v některých scénách opravdu strach. V krátké době ztvárnil dva úplně rozličné charaktery, mám na mysli jeho kreaci ve snímku Ona. Celkový dojem: 55 %. (16.08.2015)

To najvhodnejšie slovné spojenie, ktoré ma napadlo pri sledovaní tohto filmu bolo - premárnená príležitosť. A kde je premárnená príležitosť, tak tichým krokom ako duch sa zakráda aj sebaľútosť. Presne taká mi pripadala hlavná postava. Inak nechápem, prečo toľko ľudí tvrdí, že River Phoenix bol lepší herec ako jeho brat Joaquin. Myslím, že ten sa mu minimálne vyrovná a možno aj v niečom prekoná. Tento snímok stiera akékoľvek pochybnosti o jeho hereckom majstrovstve. Krásny príklad toho, kde herec dokáže prispieť k utváraniu atmosféry. Tá bola po celý čas priam až hypnotická a s nádychom ťažko uchopiteľného magického kúzla. V niečom takomto je PTA majster. Nádherná zaležitosť, ktorá ak to dovolíte, tak vás celých pohltí. Silný nadpriemer. 85/100 (19.04.2018)

Zakladateľ scientológie, pán Hubbard bol extrémne netalentovaný spisovateľ. Nudné zápletky, príšerná štylistika a dramatická stavba románov, charakteristická pre jeho grafomániou diktované dielo, neviedla k trvalému zapísaniu sa medzi slávnych spisovateľov. Musel preto vymyslieť niečo iné. Vymyslel scientológiu, založenú na auditingu a personálnych testoch. Posplietal v nich psychologické teórie s vesmírnou magóriou. Ľudí to nadchlo. Zapôsobil charizmou a orientáciou na boháčov a celebrity. Ľudia sa zaujímajú o osobnosti, schopné upliesť z kombinácie literárneho hovna a štipky osobnej charizmy prosperujúci bič. Režisér pristúpil k zobrazeniu fungovania začiatkov a rozvoja cirkvi odvážne a experimentálne. Prostredníctvom útržkov liečby zlomeného a tápajúceho muža, poznačeného traumou z vojny, závislosťou na chemických nápojoch ukázal spôsoby pritiahnutia scientologických ovečiek. Vidieť aj postupnú zmenu chápajúcej hlavy cirkvi a manipulátora na mocensky pevne osadeného vodcu aj vzdorovanie trpiaceho človeka manipulácii. Výsledkom je nezaujímavé, dlhánske divadlo ukazujúce život podnikavého pošahanca a trpiaceho mladíka. Pôsobiace rovnako objavne ako ukázanie vnútorných pnutí človeka, ktorý sa odhodlal ísť na psychoterapiu. Jedno sa však režisérovi uprieť nedá - dostal sa Hubbardovi zakladateľovi pod kožu presne takým spôsobom, akým tento písal svoje literárne dielo - nasilu experimentálne pridlhé bláboly, pôsobiace úžasne novátorsky, no vo výsledku plocho fádne. (30.04.2014)

Master má určitě své kouzlo plné hledání dominantně-mystické touhy vést "své lidi" skrze osvícení o "zbytečnosti emoci, které z nás dělají zvířata, která nejsme" až po "podobnost se Scientologií". Herecky pochopitelně vyšší dívčí, ale chladná, příliš chladná. V tomhle mi film připomněl There will be blood, které mě prostě emočně minulo. Je pěkné vidět, jak Master reaguje na otázky, jak reaguje na nejednoznačnost nebo protiřečení vlastního díla, ale když to vše sečtu, nechám výkony a technickou kvalitu stranou, tak ten film prostě není tak velký, jak se snaží tvářit. Zajímavé je sledovat, jak se filmem prolínají snové pasáže, které vlastně člověku docházejí až zpětně. A ano, je tu hromada zajímavých aspektů, kontrastů, ale ty nedělají hluboký film. Jsou tu naťuknutí, možná i otázky, ale není tu vedený dialog/monolog, není tu ten konečný pocit, který by s člověkem pohnul a zanechal v něm víc. Tento obsah cítím jen v závěrečném rozhovoru hlavních postav o tématu "jsi první, kdo nepotřebuje mistra?", ale přes chytrost této věty pro mě představuje ukázku "bezvýchodnosti" tématu, kterou si sám film stanovuje. A to je škoda. PS: perfektní scéna s "...jakou barvu mají mé oči? " (09.02.2013)

Strašně zajímavé. Už od první minuty, od prvního záběru, první hudby jsem tušil, že to nebude jenom běžný film z americké produkce. Výborná, místy ponurá hudba, ale hlavně herecké výkony, to je zcela nepochybně tím největším kladem tohoto filmu. I když mám Amy rád, tak veškerou pozornost na sebe strhávají dva hlavní mužští herečtí představitelé. Philip v roli Mistra a hlavně Jaquin, jehož Freddie Quell podává opravdu fenomenální výkon a jestli za tohle nevyhrál Oscara, považuji to za velmi těžký zločin ! Jejich vztah, jejich rozhovory a hlavně ten na lodi, to bylo něco, co jsem už hodně dlouho neviděl. Mistr není rozhodně obyčejný snímek a určitě se nebude líbit každému, na mě však udělal opravdu velmi silný dojem, který ještě zintenzivnil, po posledních pěti minutách, které mě opravdu dostaly. Paule, jen tak dál! (14.07.2014)