Mistr

dávam 5 aj keď ku koncu (v poslednej tretine) sa našlo pár miest, ktoré síce nemožno označiť za nudné, no treba si pripustiť, že pri nich pozornosť diváka dostáva zabrať... aj tak sa ale jedná o to najlepšie, čo za rok 2012 uzrelo v USA svetlo sveta a aj keď rozumiem tomu, prečo sa pta s týmto majstrovským kúskom neprepracoval do nominácii za film a scenár (hoci by sa - v porovnaní s ostatnými adeptmi - rozhodne mal), nerozumiem, prečo nie je nominovaný aspoň za réžiu, ktorá je brilantná; verme, že ako protiváhu budú (právom) premenené na sošky kategórie herca v hlavnej úlohe, lebo phoenix hrá ako o život (miestami "doslovne") a tiež herečky vo vedľajšej úlohe, lebo amy adams je mrazivá! okrem toho - kamera je úchvatná, to treba vidieť na veľkom plátne a hudba?! škoda reči, pán greenwood - dychberúca; zatiaľ však andersonov najťažší kúsok - čo sa týka porozumenia posolstva a prístupu k téme; (01.02.2013)

Čím by byl pastýř bez svých oveček? Ničím a nebo jen další ovcí? A čím by byla ovce bez svého pastýře? Ničím i vším, ztracená ve víře.. Inspirace? První návrhy There Will Be Blood, zakladatel scientologie L. Ron Hubbard, novela V. od Thomase Pynchona, život Johna Steinbecka a opilecké historky Jasona Robardse ze služby u námořnictva. Témata? Existenciální problémy veteránů v poválečné Americe, toxický vztah mystiků a jejich bloudících žáků, tuhý lidský boj s osamělostí a animální povahou a snad i love story. Od Andersona těžký osobitý koktejl, který svou minimální snahou o koherenci donutí některé diváky zúžit své vnímání jen na finále herecké extraligy. Mistr Hoffman se stal vicemistrem, jeho barman, vojáček a pijan etanolu z torpéd Phoenix pak suverénním mistrem. Ten střet spíše klasického herectví první poloviny století a fyzického výkonu ala Brando patřící polovině druhé byl úchvatný a nesl sebou i další téma v podobě jakési cesty amerického mužství skrz tyhle dvě periody. „You're the bravest girl I've ever met. Now stick it back in, it fell out..“ (10.09.2019)

Ó můj drahý, zpívání bylo velmi vítané po tom všem, co mně film předtím udělal. Amy Adams je bestie, už před tímto filmem jsem měla takový pocit (a jak se chová v rozhovorech, když nehraje!), ale teď už definitivně ji nemůžu nikdy přijmout jako představitelku kladné postavy. Zároveň byla nechtěla, aby to vypadalo, že ona na mě udělala největší dojem, jde spíš o to, že o obou úhlavních pánech už jsem si byla jistá, že mají v tělech dábly. Jednotlivé epizody jsou velmi působivě vybudované, ale zřejmě jsem postrádala silnější propojení mezi nimi navzájem. Nebo! je zrovna v tomto případě velmi dobře možné, že jsem to nepostřehla a musím v sobě film nechat uzrát. Protože třeba oblouček mezi dívkou na začátku a dívkou na konci je velmi dojemný a jemný, takže si nedovolím dělat absolutní soudy. (13.05.2016)

Už dlouho jsem z ničeho nebyl tak znejistělý a zasažený jako z tohoto filmu. Jedno vím jistě, nikdo dnes netočí jako PTA a málokdo si troufne tak nekompromisně kloubit enigmatické fragmenty a explicitní významy. The Master je film-psychóza, ještě víc než There Will Be Blood sází na vyšinuté a uhrančivé postavy, jejichž osudy jsou líčeny jedním velkým filmovým anakolutem. Dvě a půl hodiny náznaků, zlomků, nedořečeností, frustrujícího těkání mezi afektem a manipulací, vztekem a apatií, dvě a půl hodiny záměrné bezvýchodnosti, extrémní podivnosti slov, věcí i lidí, přitom však zcela mistrné režijní kontroly nad každým obrazem i nad celkem. Pouto mistra a učedníka se všemi skrytými i zjevnými záchvěvy, analytický pohled na duchovní manipulaci, syrový obraz lidské touhy po smyslu a naplnění, dosažení rovnováhy skrze toho, který "ví", chlad, virtuozita, zároveň silné pochyby, zda to celé není až příliš vykalkulované, ostentativně tajemné... film, který "nechci" vidět znovu. "Musím". To se mi často nestává. The Master, nikoli Holy Motors, je pro mě nejdivnějším snímkem roku. [uzavřená projekce] Edit:Co mi na tom filmu chybí je celek - PTA úmyslně neopouští fázi nekončícího excesu a záchvatů psychózy. I když některé fragmenty jsou božské a postava Freddieho masterpiece (herecky i scenáristicky), film jako takový nevytvoří monumentální jednotu jako Až na krev, je to fragmentární obraz marného hledání, nedosažitelné touhy a vnitřní ambivalence - najít toho, kdo nám dá smysl a zároveň být tím, kdo žádného mistra nemá. Na to, kolik témat Mistr otevírá, je odpověď vlastně banálně prostá - žena z písku. Možná proto tu chybí ona zneklidňující nezařaditelnost Daniela Plainviewa a Eli Sundaye. I když film zčásti funguje enigmaticky (neposkytne jednoznačné motivace a odpovědi na tázání hlavní postavy), není to druh šifer, který vtahuje, spíše strašně sebevědomých okázalých autorských gest (tenhle film má dva mistry: postavu Amy Adams a režiséra). Zatímco Až na krev lze brát jako zneklidňující metaforu člověka, moci, víry a kapitalismu, Mistr je uzamčená, obskurní, přesto nádherná stavba tvůrce, který jako by až příliš začínal podléhat výlučnosti svých vizí. A vzbuzuje ten druh frustrace, bez které nelze myslet a existovat. [85%] (28.11.2012)

Režisér Paul Thomas Anderson patrí k najosobitejším filmovým tvorcom súčasnej doby. Anderson je zároveň majstrom vo vytváraní atmosféry a v práci s hercami. Ako Joaquin Phoenix, charakterizujúci postavu kŕčov v tvári a "zrútenou" figúrou, tak Philip Seymour Hoffman v kreáciu muža, ktorý je síce záhadný a tak trochu šarlatán, avšak svojim tézam zrejme verí, podávajú životné výkony. Nepochybne sa k nim pridružuje aj božská Amy Adams, ako na prvý pohľad vľúdna, ale v jadre tvrdá a neústupná žena. Anderson film teda natočil a oprel sa predovšetkým o mimoriadne výkony nielen oboch hlavných predstaviteľov, ale aj ostatných hercov, najmä Amy Adams v úlohe majstrovej dominantnej manželky; všetci traja boli ostatne odmenení oscarovými nomináciami. Bohužiaľ skvelí herci a ich výkony nie sú zárukou dobrého snímku. (03.11.2019)