Reklama

Reklama

Hollywood, 1927. George Valentin je jednou z najväčších hviezd nemého filmu. Má elegantnú manželku, oddaného šoféra, davy fanúšikov a zdanlivo neohroziteľnú kariéru. Hollywood však ovládne nový fenomén - zvukový film. Geroge ním spočiatku opovrhuje, čoskoro sa však bude musieť rozhodnúť - buď prijme zvuk, ako to urobila vychádzajúca hviezda Peppy Miller, alebo sa jeho kariéra skončí a upadne do zabudnutia tak, ako mnoho jeho kolegov. Štýlový retrofilm získal 5 Oscarov a viac ako 100 ďalších ocenení. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (37)

Trailer

Recenze (799)

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Kdo trochu zná moje hodnocení, ten moc dobře ví, že pokud něco nejsem, tak fanoušek němých filmů. Mám k nim podobný vztah jako k pizze Margherita - nemám proti ní nic osobního, ale aspoň bez šunky (zvuku) to prostě není úplně ono. Proto jsem tenhle film nijak extrémně netrpělivě nevyhlížel. V horším případě jsem čekal nesympatickou romantickou artovou sázku na oscarovou jistotu, v lepším případě pak snesitelnou a upřímnou, ale přesto poněkud nudnou podívanou. Chyba lávky, příjemněji mě The Artist snad ani překvapit nemohl. Velmi zábavný, milý, okouzlující film, který zvuky nepotřebuje. Ale když už nějaký použije, tak to stojí za to - viz například zvuková noční můra. V závěru jsem pak měl takový ten pocit, který jsem zatím letos u ostatních oscarových nadějí neměl - pocit, že jsem právě viděl výjimečný film. Takže upřímně fandim. A to říkám jako člověk, který obyčejně oceňuje spíš obsahově a/nebo formálně progresivnější filmy před "retry" (jako loni The Social Network před The King's Speech). 9/10 ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Kdo by to byl řekl, že němý film mě dokáže uzemnit i v době, kdy vládne zvuk a především se bouří třetí dimenze. Vlastně je to naprosto překrásný návrat a poklona filmu minulosti. A od toho se odvíjí i samotný, velice nápaditý příběh. No a musím se přiznat, že ačkoliv se mi Jean Dujardin v dřívějších filmech jevil trošku jako pošuk, tady se bez zvuku předvedl jako mistr svého řemesla. Snad nikdy nezapomenu na scénu, kdy se objeví na bále, zamračí se a cosi hledá. V té tváři je tolik emocí, které nejde popsat ani mluvou. Prostě v tu ránu naprosto pochopíte, co tím vším je myšleno. A nějaký text a zvuk? Bez toho se bez problémů obejdete. Stejně tak závěrečná scéna. Krásnější taneční číslo jsem si nemohl ani představit. A na jeden zátah? Ty bláho, to ještě někdo takové scény v dnešní době točí? Klobouk dolů, takový filmový zážitek nevzniká každý den. A nejspíš je to i dobře. Díky tomu tento film získává obrovský důraz na jedinečnost, kterou nikdy neztratí. ()

Reklama

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Film, který vzdává hold starým dobrým kinematografickým časům. Svým Komentářem a hodnocením zase chci já vzdát hold lidem, který přistupovali k filmařství s poctivostí a otevřeným srdcem a jenom díky jejich talentu a úmění se můžeme smát, strachovat, dojímat a vyjádřovat těmto úmělcům své DÍKY bouřlivým aplausem ve stoje. To závěrečné taneční číslo.....i kdyby nic jinýho, tak kvůli tomuhle bude Artist mým platonickým milencem. P.S. Po přečtení zdejší zajímavosti z Liverpoolu je mě z některých lidí vážně smutno. ()

Lima 

všechny recenze uživatele

Neuvěřitelně milé, filmařsky hravé, potěcha pro oko, sluch i ducha všech staromilců, mezi které se rovněž počítám. Ten tanec na konci byl tak strašně roztomilý, že jsem se usmíval od ucha k uchu. A být žena, tak vraždím pro neodolatelný úsměv Jeana Dujardina. Protože jsem muž, tak mi postačí aspoň platonická láska k Berenice Bejo :o) ()

Gemini 

všechny recenze uživatele

Dzí Artist je pozoruhodný film - díváte se na něj a kocháte se tím, jak jim to všem všechno krásně ladí, a jaké byly ty filmy tenkrát krásné. Ale přitom vidíte, že je točený úplně jinak než jak se to tenkrát dělalo (nebo vůbec dělat mohlo), a to kouzlo tam už prostě není. I když madam Berenika Béžová rozhodně kouzelná je;), občas to zkrátka ujíždí někam kam by nemělo. Mohlo to možná být sofistikované cosi, co jsem nepochopil, ale myslím že některé scény byly příliš ukecané, a to bez titulků i možnosti vidět mluvčím do tváře - a tady režisér přecenil možnosti svých herců, protože prostě nezvládají odvyprávět to výrazem apod. Není tomu tak vždycky a bez debat se tu předvádí výborné výkony, ale těch vad je prostě příliš. Nesporně se jedná o příjemný film, na který můžete poslat úplně každého (kromě mladších sourozenců, kterým se Transformers 3 zdají trochu málo akční), ale Oscarová žeň, které jsme byli svědky, je naprosto směšná - s čestnou výjimkou hudby. Žádná překvapení se tu nekonají, příběhové peripetie jsou naprosto tuctové, a zajímavé je tu skutečně jen to, jaké sofistikované pocty filmovému médiu/umění a jeho dějinám tvůrci skládají, a jakou formou to dělají. Není to málo, ale v žádném případě to není událost historického významu. 80% ()

Galerie (86)

Zajímavosti (33)

  • Všechny taneční výstupy hlavních představitelů nebyly dublovány. Herci naopak tvrdě trénovali, aby mohli taneční kreace předvést sami. (Kroup4)
  • Ve filmu je použita stěžejní píseň Bernarda Hermanna z Hitchcockova filmu Vertigo (1958). Není to poprvé, co si Hazanavicius vypůjčil něco od Hitchcocka. Filmy Vertigo (1958) a Na sever severozápadní linkou (1959) mu posloužily i v jeho špiónské komedii OSS-117: Rio Ne Répond Plus (2009), kde si také zahrál J. Dujardin. V souvislosti s tímto snímkem však čelil režisér Hazanavicious skandálu. Kim Novak, protagonistka ze snímku Vertigo (1958), se cítila být podvedena tím, že si Hazanavicious skladbu vypůjčil a jeho jednání označila za nemorální. Režisér byl nucen vydat oficiální prohlášení, že Hermannova hudba byla již předtím použita v několika různých filmech, a že on měl oficiální svolení tak učinit. Hitchcocka i Hermanna považuje za své vzory. (DivX)
  • V několika kinech, např. v Liverpoolu, si diváci stěžovali, že nebyli dopředu upozorněni na to, že se jedná o černobílý a němý film. Odešli ze sálu a žádali o vracení vstupného. Kina jim vyhověla. (DivX)

Reklama

Reklama