Čtyři mouchy na šedém sametu

Pán Dario Argento je nepostrádateľným, stabilným členom v rebríčku mojich obľúbených režisérov. Patrím medzi ortodoxných obdivovateľov jeho tvorby. Je to génius. Umelec. Má môj plný rešpekt. Svoj oficiálny filmový debut "Vták s krištálovým perím: Prízrak teroru" natočil v roku 1970. V nasledujúcom roku zrežíroval dva tituly: "Devítiocasá kočka" a "Štyri muchy na šedom zamate". "Quattro mosche di velluto grigio" je príbeh bubeníka rockovej kapely, ktorého prenasleduje a vydiera nebezpečný psychopat. Už na začiatku svojej kariéry maestro Argento jasne naznačil akým smerom sa bude uberať jeho filmová tvorba. Fenomenale giallo e brutale orrore! **** (11.04.2016)

5/10 Priemerné giallo od majstra. Má to svoje momenty, i keď vizuálnych hier je tu pomenej (hlavne záverečná scéna), pointa je tiež ok, no to množstvo wtf a akože "vtipných" momentov je tu aj na Argenta priveľa. Neviem, či sa mi niekedy tento kultúrny šok podarí prekonať, ale aj po rokoch pozerania Argentoviek tomu nerozumiem. Čerešničkou na torte je Bud Spencer. (07.06.2015)

Argento opět uspokojil. Příběh sice, jak už to občas bývá, trochu mdlý, ale natolik dobře natočený, že těch sto minut uběhne jako voda a závěr, i když trošku vytušitelný a bez větší invence, neurazí, zvlášť poslední zpomalovačka pobavila. (kdo viděl, jistě ví). Po dokonalém "Ptáku s..." možná pro někoho trochu zklamání, ale příznivci režiséra jistě zaplesají a poznají zde svého Daria, ať už jde o obrazomalebnost, tak o vcelku slušně šťavnaté vraždy. To že se potenciál dal využít mnohem lépe, a že spousta detailů a scén zůstala nedořešena popřít nemohu, ale i tak jsem celkem spokojen. Navíc se zde objevilo, to co jsem miloval od dětství a snad už jsem na to i narazil v jiném filmu, a to zjištění z oka mrtvého, co bylo posledním obrazem, na kterém jeho zrak spočinul. Michael Brandon je Muž na svém místě, ale trošku mi vadilo, že jsem v něm pořád viděl Dempseyho (což však jen můj problém). Bud Spencer v roli, kde nedává pořád někomu nakládačku a netváří se při tom jako při zabijení mouchy, stojí taktéž za zmínku. Nakonec k hudbě. Morricone dobarvil film svou osobitou notou, ale osobně bych byl raději, kdyby soundtrack natočili Deep Purple, jak se původně plánovalo (nic proti Mistrovi, ale vážně by mě zajímalo, co by mí oblíbenci ve svých zlatých letech vyprodukovali). Umocňujde se však ve mně pocit, že pro docenění lepší vychutnání si Argentových filmů, by byla vhodná víc jak jedna projekce. (06.02.2010)

V roce 1971 sice Argento teprve nabíral formu, ale to neznamená nic horšího, než že jeho tehdejší filmy byly pouze nadprůměrné a nikoli mistrovské. Čtyři mouchy na šedém sametu lze směle hodnotit jako povedené giallo, které se ovšem nejspíš nebude líbit a.) lidem, kteří na detektivkách / kriminálních thrillerech oceňují hlavně důmyslný postup při odhalování vraha a tudíž nemají rádi náhody, absurdní dějové twisty a vyšetřovatelské metody z říše sci-fi b.) elektrikářům a vůbec všem, co chápou, co je to střídavý proud. (08.04.2013)

V případě Čtyř much na šedém sametu jsem byl velmi příjemně překvapen. Navzdory vcelku nízkému hodnocení jsem se pěkně bavil a řekl bych, že je to jeden z nejlepších giallo snímků té doby. Vraždy povedené, místy je atmosféra velmi hustá a děsivá, místy naopak povolná a dokonce je zde i malá dávka humoru (jakmile se objeví na scéně Bud Spencer, zazní melodická znělka). Obsazení je slušné, líbila se mi hlavně výrazná vedlejší role Jean-Pierrea Marielle. Do poslední chvíle se mi nedařilo uhádnout vraha. Řekl bych, že s tímhle filmem nikdo neudělá chybu, já se skvěle bavil a stále přemýšlím o zvýšení hodnocení na plné. Uvidím po druhém zhlédnutí. Dario Argento odvedl skvělou práci. (20.10.2011)