Neviditelná

Pro mě jeden z neslepších festivalových filmů. Při jeho sledování si nešlo nevzpomenot na Černou labuť. Nejenom, že jsou si oba filmy blízké tématikou(a Neviditelná určitě není případem nějakého opisování, protože vznikala 4 roky), divadelním prostředím, proměnou hereckého zjevu, ale také pozoruhodným zachycením vztahu režisér-herec, propadnutím roli atd. Fakt, že se mi Neviditelná líbila dokonce ještě o trchu víc než Černá labuť, je dán tím, že postava Marie Mühe se rolí sice promění, ale rovněž ji vstřebá, naučí se skrze ní chápat sebe samu. V konečném důsledku tak nejde jenom o postavu v divadelní hře, ale o člověka, který ji rozumí, protože rozumí také sám sobě. Nejedná se tak pouze o proměnu osobnosti ale o určitej druh katarze a pochopení. A to nemusí nutně končit smrtí./MFF (08.07.2011)

*Das Filmfest,Prague 2012* Veľmi by som chcela vidieť celú tú "geniálnu" hru zvrátených psychopatov. Hlavná herečka nevládze niesť film na svojich nahých ramenách, aj keď sa snaží, pretože jej nič iné neostáva. Obdivujem rýchly návrat do života po tom,ako si na neho siahne. Či je ten návrat vydarený, fakt neviem. Silné emócie mi však priniesli scény z rodinného prostredia medzi Josephine a jej sestrou,či matkou. Výkrik do tmy, ktorý aj tak ostal nepovšimnutý, zahladený, neviditeľný. (22.10.2012)

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - OFFICIAL SELECTION - COMPETITION - Soutěžní sekce (Die Unsichtbare / CRACK IN THE SHELL / Neviditelná) - Asi největší a nejmilejší překvapení festivalu. Čekal jsem, že se budu kousat nudou a místo toho jsem dvě hodiny s otevřenou pusou žasnul nad tím co tu Fine předváděla. Zmiňuje se tu stále Černá labuť a musím se také k tomu přidat, protože to co mi v ní scházelo jsem tu dostal i s mnoha bonusy navíc... - 4. 7. 2011 - kino Espace Dorleans - Karlovy Vary - 80% (12.07.2011)

Skvělý a optimistický film o mládí, herecké řeholi a životních křižovatkách, na kterých se občas ocitneme. Film se zajímavým způsobem podobá samotné titulní postavě - na první pohled nezajímavá a podceňovaná šedá myška, která však v sobě skrývá potenciál čisté krásy a uměleckého mistrovství. Jak jsem byl z počátku z filmu skoro až otrávený, a v duchu zvažoval, zda se přidat k lidem, kteří v první čtvrt hodině opuštěli kinosál (podobně jako je hlavní hrdinka na začátku filmu téměř vyhozena ze školy kvůli svému domnělému hereckému neumětelství), nakonec mi to nedalo, a díky zvědavosti, co se z toho vyklube, jsem byl nakonec odměněn požitkem z mimořádného herectví Stine Fischer Christensen. Nejenže jsem si uvědomil, že je vlastně nesmírně krásná (bože, ta její ňadra!), ale že je také schopna své postavě vtisknout mimořádnou působivost. Její výjimečné herectví však není jedinou předností tohoto snímku, který se vyznačuje neobyčejnou autenticitou (při sledování jsem měl permanentně dojem, že jsem naživo účasten filmového děje, např. v sekvenci, při níž mladí herci hrají hru "nikdy jsem...", o které jsem kdysi slyšel a která mě doteď zaráží svou nepochopitelnou logikou), sevřeností (jediný záběr, postava, dialog.. nic zde není navíc, vše do sebe zapadá a film je rámován kruhovou kompozicí, kdy je začátek i konec uvozen stejnou situací v prostorách divadla těsně před slavnostní premiérou) a neokázalou působivostí (ačkoli se ve filmu vyskytuje celá řada oblíbených motivů - první láska, sebevražda, vztahy s vrstevníky, složité rodinné zázemí... - které by méně schopní tvůrci využívali k hraní na city diváků a tlačení na pilu, tento film je zcela prost jakéhokoli kalkulu nebo laciného podbízení - scéna pokusu o sebevraždu je ve své lakoničtosti, s níž ji zabírá kamera, aniž by na pozadí hrála jakákoli hudba, sama o sobě tak emočně zdrcující, že mi při jejím sledování bylo, jako by ve mně samotném něco umřelo). Štastný konec je pak už jen optimistickou tečkou za filmem, který - ačkoli je vlastně strašně smutný - nám říká, že život je vlastně strašně krásný, a navzdory trablům, s nimiž musíme čas od času zápasit, má cenu to nevzdat a věřit svému srdci. Odměna bude stát za to. Snad jediné, co mi zde vadilo, byl intenzivní pocit, že hra, kterou postavy nacvičují, je strašná sračka. Co už, stejně jsem rád, že jsem tento film mohl vidět - hezčí film o tom, jak je krásné být mladý, jsem asi ještě neviděl. (28.11.2014)

U tohoto filmu bych nejprve upozornil slabší povahy ať se na to snad ani nekoukají, jelikož emocionální hloubka filmu dosahuje takových výšin, že lidé o promítání na MFFKV i omdleli. Již název dokonale vystihuje celou pointu filmu, kdy o hlavní hrdinku nejeví nikdo zájem až do chvíle kdy si jí vybere známý režisér do své divadelní hry. Herecky je to zahrané opravdu vydařeně a s hlavní hrdinkou soucítíte opravdu celé dvě hodiny... 100%. (14.07.2011)