• Vančura
    *****

    Skvělý a ve svém celkovém vyznění optimistický film o mládí, herecké řeholi a životních křižovatkách, na kterých se občas ocitneme. Film se zajímavým způsobem podobá samotné titulní postavě - na první pohled nezajímavá a podceňovaná šedá myška, která však v sobě skrývá potenciál čisté krásy a uměleckého mistrovství. Jak jsem byl z počátku z filmu skoro až otrávený, a v duchu zvažoval, zda se přidat k lidem, kteří v první čtvrt hodině opuštěli kinosál (podobně jako je hlavní hrdinka na začátku filmu téměř vyhozena ze školy kvůli svému domnělému hereckému neumětelství), nakonec mi to nedalo, a díky své zvědavosti, co se z toho vyklube, jsem byl mj. odměnen požitkem z mimořádného herectví Stine Fischer Christensen. Nejenže jsem si uvědomil, že je vlastně nesmírně krásná (bože, ta její ňadra!), ale že je také schopna své postavě vtisknout mimořádnou a oduševnělou působivost. Její výjimečné herectví však není jedinou předností tohoto snímku, který se vyznačuje neobyčejnou autenticitou (při sledování jsem měl permanentě dojem, že jsem doslova naživo účasten filmového děje, např. v sekvenci, při níž mladí herci hrají hru "nikdy jsem...", o které jsem kdysi slyšel a která mě doteď zaráží svou nepochopitelnou logikou), sevřeností (jediný záběr, postava, dialog.. nic zde není navíc, vše do sebe zapadá a film je rámován kruhovou kompozicí, kdy je začátek i konec uvozen stejnou situací v prostorách divadla těsně před slavnostní premiérou) a neokázalou působivostí (ačkoli se ve filmu vyskytuje celá řada oblíbených motivů - první láska, sebevražda, vztahy s vrstevníky, složité rodiné zázemí... - které by méně schopní tvůrci využívali k hraní na city diváků a tlačení na pilu, tento film je zcela prost jakéhokoli kalkulu nebo laciného podbízení - scéna pokusu o sebevraždu je ve své lakoničtosti, s níž ji zabírá kamera, aniž by na pozadí hrála jakákoli hudba, sama o sobě tak emočně zdrcující, že mi při jejím sledování bylo, jako by ve mně samotném něco umřelo (a taky že ano - když jsem odcházel z kina, uvědomil jsem si, že jsem přestal mír rád němčinu)). Štastný konec je pak už jen optimictickou tečkou za filmem, který - ačkoli je vlastně strašně smutný - nám říká, že život je vlastně strašně krásný, a navzdory trablům, s nimiž musíme čas od času zápasit, má cenu to nevzdat a věřit svému srdci. Odměna bude stát za to. Kdybych měl v sobě ještě nějaké slzy, tekly by mi v závěru po tváři nekončícím proudem. Při sledování jsem si bezděky vzpomněl na ČERNOU LABUŤ, protože NEVIDITELNÁ s tímto filmem vykazuje několik vnějších podobností, ale tím by se člověk neměl nechat zmást - Aronofského film (který se mi moc nelíbil ani tenkrát) mi ve srování s tímto filmem přijde ještě horší, než jsem měl původně za to. Snad jediné, co mi zde vadilo, byl intenzivní pocit, že hra, kterou postavy nacvičují, je strašná sračka - to lze ovšem filmu jen těžko zazlívat, a - och ano, proč to nepřiznat - na vině bude spíše to, že na většinu současné činohry mám velmi nevybíravý názor. Co už, jsem šťastný a dojatý, že jsem tento film mohl vidět - hezčí film o tom, jak je krásné být mladý, jsem asi ještě neviděl. (Nebo jsem možná jenom během něj zestárnul o deset let, což vyjde nastejno).(28.11.2014)

  • marvan
    ***

    Neviditelná patří do okruhu filmů tematizujících vznik uměleckého díla a zkoumajících hranici mezi uměleckým dílem a životem. V tomto případě se jedná o divadelní hru a zdrojem dramatického konfliktu je vztah mezi režisérem a hlavní postavou hry, debutující studentkou herectví. Snad díky tomu, že scénář vznikal ve dvou lidech (režisér jej napsal se svou matkou) a během dlouhého období pěti let, je film zatížený zbytečným množstvím tematických rovin, aniž by jedinou z nich dokázal výrazněji rozvinout. Snímek sice neurazí, ale ve srovnání s obdobnými filmy ani nevyniká, s výjimkou hereckého výkonu Stine Fischer Christensen.(3.7.2011)

  • emma53
    ****

    "To přece nejseš ty, to je ta role ". Stine Fischer Christensen byla výborná volba pro roli Fine, protože dokázala dokonale vystihnout studentku herectví, která je ale velmi plachá a citově uzavřená. Ono se také není čemu divit, když jsem viděla a slyšela, co všechno musela doma prožívat. Když jí režisér Kaspar nabídne roli Camilly, je sice moc šťastná, ale to ještě netuší, jak pro ní bude nesmírně obtížné otevřít se postavě tak diametrálně odlišné, než kterou je ona sama. Ani jsem se proto moc nedivila, že její touha po ztotožnění s Camillou vedla téměř až k jejímu destruktivnímu chování. Mně bylo Fine od začátku až do konce strašně líto a kdyby to bylo jen na mně, tak bych jí tu sexuálně aktivní extrovertku Camillu od začátku rozmlouvala. Velmi zajímavé a emotivní drama, kde mě německá kinematografie opět příjemně překvapila.(8.9.2013)

  • Chrysopras
    ****

    Dojezdovou zastávkou karlovarské filmové rychlodráhy se pro mě stal pražský Světozor. Vcházel jsem do sálu s vědomím příběhu podobného Labuti a hereckého výkonu oceněného globem. Obě tyto složky jsou skutečně dominantní. Ohodnotil bych to jako syrovější sestřičku Černé Labutě se zajímavěji prokreslenou postavou i herečkou! Ovšem s mnohem slabším vizuálem. Hlavní problém mám s prostředím - balet jsem docela žral, kdežto tohle "cool" moderní divadlo se mi vyloženě ekluje... Výslednicí jsou silné **** ( tedy lehce slabší dojem než Black Swan ).(16.7.2011)

  • Jufonka
    ****

    [MFF Karlovy Vary 2011] Když nad tím tak přemýšlím, tak byl tento film jeden z nejlepších snímků, které jsem ve Varech letos viděla. Snad každému si při sledování vybavila Černá labuť, která je na jednu stranu námětem velmi podobná, ale zpracováním odlišná. Zajímavé je, že ač německé filmy nemám ráda, ve Varech jsou to vždy jedny z nejlepších, zejména ty, které patří do hlavní soutěžní sekce. A právě sem Neviditelná patřila. Potlesk rozhodně patří herečce Anně Marii Muhe, nedokážu si představit, že by někdo hlavní postavu mohl ztvrátnit lépe. Faktem ovšem je, že snad všichni herci byli skvěle vybraní. Nadchnul mě také "tunelář" (nejsem si teď jista, jak přesně tam byl nazýván, jednoduše ten, co na konci odjel do Číny).(10.7.2011)

  • - Stine Fischer Christensen získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon na 46. ročníku Filmového festivalu v Karlových Varech (2011). (Terva)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace