Neviditelná

V úvodu bych chtěla sdělit, že nejsem zrovna divadelní fanda. Většina představení na kterých jsem v životě byla mi přišla jako jednoúčelná snobská povrchní a navíc nemastná/ neslaná záležitost. Chápu, že na pódiu, které má okolo 20m se nedá věrohodně napodobit nic a že v tom divák musí hledat další souvislosti, ale jednoduše to není zrovna můj šálek čaje...Pokud máte rádi divadlo, onu umělecky tvořivou atmosféru při které se tváříte jako postava- úplně odlišná od vás (i když vám diváci ani pořádně nevidí do obličeje) pak je tohle film pro vás. Složitost ztvárnění hlavní postavy Fine je nepopiratelná, myslím, že to nejsem schopná plně ocenit, ale stejně musím říct, že Stine Fischer Christensen byla fenomenální. Tím to pro mě ale asi taky skončilo. Jinak byl snímek podivný zabřednutím do hranice mezi uměleckým světem uvnitř divadla a světem tam venku, kde člověk nemusí hrát, ale musí řešit problémy a komplikace všedního života. Příběh byl perfektně divadelně prkenný a jeho uvěřitelnost klouzala na hranici frašky, ale zase nemůžu popřít, že se objevilo i pár emotivních a povedených scén... Chápu, že pro někoho je to skvělé dílo, bohužel šlo ale lehce mimo mě. (31.10.2013)

Porovnávanie s Black swan je podľa mňa mierne od veci, pretože ťažko čakať od každého filmu, že príde s niečím novým. Vlastne sa to nedá čakať už dnes od žiadneho. Nemecká verzia herečky s traumou je samozrejme civilnejšia a menej okázalá, ako americká, to je ale dané aj východzím žánrom, ktorý si režiséri zvolili. Pohľad do hereckých kruhov, kde je každý "tak trochu" bohém, všetci sú ale čistí blázni, čo nám neustále režisér hry prízvukuje. Mimochodom ten je zvolený excelentne, je to proste nesympatický sliz, ktorý chce dostať všetko do postele a večne fajčí. Film stojí na výkone hlavnej predstaviteľky a tá je lepšia herečka, ako jej postava. Príjemná festivalovka, kde sa dejú emocionálne vyhrotené situácie, ale na plátne v nás katarziu vyvolať nedokážu. (21.05.2015)

Skvělý a optimistický film o mládí, herecké řeholi a životních křižovatkách, na kterých se občas ocitneme. Film se zajímavým způsobem podobá samotné titulní postavě - na první pohled nezajímavá a podceňovaná šedá myška, která však v sobě skrývá potenciál čisté krásy a uměleckého mistrovství. Jak jsem byl z počátku z filmu skoro až otrávený, a v duchu zvažoval, zda se přidat k lidem, kteří v první čtvrt hodině opuštěli kinosál (podobně jako je hlavní hrdinka na začátku filmu téměř vyhozena ze školy kvůli svému domnělému hereckému neumětelství), nakonec mi to nedalo, a díky zvědavosti, co se z toho vyklube, jsem byl nakonec odměněn požitkem z mimořádného herectví Stine Fischer Christensen. Nejenže jsem si uvědomil, že je vlastně nesmírně krásná (bože, ta její ňadra!), ale že je také schopna své postavě vtisknout mimořádnou působivost. Její výjimečné herectví však není jedinou předností tohoto snímku, který se vyznačuje neobyčejnou autenticitou (při sledování jsem měl permanentně dojem, že jsem naživo účasten filmového děje, např. v sekvenci, při níž mladí herci hrají hru "nikdy jsem...", o které jsem kdysi slyšel a která mě doteď zaráží svou nepochopitelnou logikou), sevřeností (jediný záběr, postava, dialog.. nic zde není navíc, vše do sebe zapadá a film je rámován kruhovou kompozicí, kdy je začátek i konec uvozen stejnou situací v prostorách divadla těsně před slavnostní premiérou) a neokázalou působivostí (ačkoli se ve filmu vyskytuje celá řada oblíbených motivů - první láska, sebevražda, vztahy s vrstevníky, složité rodinné zázemí... - které by méně schopní tvůrci využívali k hraní na city diváků a tlačení na pilu, tento film je zcela prost jakéhokoli kalkulu nebo laciného podbízení - scéna pokusu o sebevraždu je ve své lakoničtosti, s níž ji zabírá kamera, aniž by na pozadí hrála jakákoli hudba, sama o sobě tak emočně zdrcující, že mi při jejím sledování bylo, jako by ve mně samotném něco umřelo). Štastný konec je pak už jen optimistickou tečkou za filmem, který - ačkoli je vlastně strašně smutný - nám říká, že život je vlastně strašně krásný, a navzdory trablům, s nimiž musíme čas od času zápasit, má cenu to nevzdat a věřit svému srdci. Odměna bude stát za to. Snad jediné, co mi zde vadilo, byl intenzivní pocit, že hra, kterou postavy nacvičují, je strašná sračka. Co už, stejně jsem rád, že jsem tento film mohl vidět - hezčí film o tom, jak je krásné být mladý, jsem asi ještě neviděl. (28.11.2014)

*Das Filmfest,Prague 2012* Veľmi by som chcela vidieť celú tú "geniálnu" hru zvrátených psychopatov. Hlavná herečka nevládze niesť film na svojich nahých ramenách, aj keď sa snaží, pretože jej nič iné neostáva. Obdivujem rýchly návrat do života po tom,ako si na neho siahne. Či je ten návrat vydarený, fakt neviem. Silné emócie mi však priniesli scény z rodinného prostredia medzi Josephine a jej sestrou,či matkou. Výkrik do tmy, ktorý aj tak ostal nepovšimnutý, zahladený, neviditeľný. (22.10.2012)

Vcítiť sa do svojej divadelnej postavy, okúsiť jej bolesť a smútok a skrze ne vo finále po psychickej stránke tak pomôcť sama sebe, je fajn námet. Uznávam, Neviditeľná obsahuje peknú pointu, ale všetko ostatné vrátane réžie a hercov ma zaujalo iba minimálne. Režisér zvolil veľmi nezáživný spôsob dramatizácie, žiadne emócie, nevýrazná hudba, priemerní herci.... V tomto smere mohol trochu pomôcť sociálny rozmer, ale aj ten bol nerozvinutý a utopený v priemernosti, vlastne tak ako všetko ostatné. 50/100 (01.06.2015)