Láska je láska

Zase další rádoby komedie vyloženě pro konzumní společnost. Díky, takové filmy už rád vynechám obloukem. Pitomej scénář, opravdu neuvěřitelné situace a mizerný humor, který na mě působí obzvláště trapně. Nevím, proč z každého, kdo kouří trávu, tvůrci dělají vymaštěný idioty, viz výkon Vetchého, který už mě začíná hodně nudit a jeho stereotipní herecké výkony mi už lezou na nervy. Samozřejmě ve filmu nesmí chybět bába (Balzerová), co si dělá pokrmy z marihuany a taky ji kouří, dále tu nesmí chybět gayové nebo nadrženej plesnivej dědek (Rudolf Hrušínský ml.), který by ošustil každou sukni. Tohle strašlivé panoptikum lidí se točí kolem slepé dívky (Krejčíková), která se zamiluje do cigána, který jí řekne, že je blonďák, pak se dozvídá pravdu, tak ho srdceryvně odkopne, ale záhy zjistí, že s ním čeká dítě, takže se vdá za gaye, aby uklidnila situaci a nakonec po narození černého dítěte se cigán vrací, tak jako v každém správném romantickém filmu. To jsou mi ale blitky, tohle jestli někoho normálního může bavit, tak to si spolu nepopovídáme. Cieslarovi filmy jsem nikdy nemusel, s vyjímkou Pramene Života. Další snímek od tohoto režiséra rozhodně vynechám. (17.12.2016)

Děkujeme panu Charouzovi za to, že umožnil vznik tohoto slepence stereotypů, trapností a kýče. Děkujeme jemu i dalším partnerům tohoto PROJEKTU. Snad to nikdo nebude považovat za spoiler, ale líto mi bylo hlavně Vetchého, který se jako jeden z mála za celý film nedočkal onoho...STYKU..., jak TO nazvala Maruška před svým dědečkem. Styk totiž byl klíčovým uzlem, který tvořil tuto skládanku, zvanou Cieslarem odvážně "film". Takže ještě jednou: Skládanka ze stereotypů, trapností a kýče. Vtipné je, že film, který se tváří jako apel proti rasismu, je sám rasistický... Půlhvězdička navíc za Švihadlo, které popošvihlo závěrečné titulky a zavelelo k odchodu z biografu... (1 a půl *) (02.02.2012)

Příjemně se koukalo na to, jak láska dokáže udělat různý uzlíky v životě každého z nás a nemusí se jednat o vztahovou lásku, ale i mateřesku a nebo dokonce i psí a nebo i o lásku k fotbalu, že Ondřeji ? Když si tedy odmyslím, že Ondra si udělal z dalšího filmu propagaci jednoho zoufalýho klubu z Letný, nemám příliš co vyčíst. Film umí pracovat s pozitvní náladou i romantikou, má kvalitní dialogy a velmi sympatický herecký obsazení. Petra Narožnýho s Ondřejem mám moc rád, jedne umí skvěle načasovat vtip a druhý se svým emotivním herectvím dokáže v roli jednodušího chlapíka vždy zaperlit. Nejpříjemnější překvapení pro mě byla Anetka, její herecký výkon byl opravdu velmi reálný a byla z něj cítit příprava na roli, čehož si velmi cením. Film není vysloveně postaven na jednom typu typu žánru, hezky se tam všechno prolíná, aby co nejvíc připomínal život. (10.05.2015)

Dobrý podvečer, dovolte mi krátkou obhajobu tří hvězd, což považuji za průměr. V tomto případě je to hezký, takový lepší průměr. Ale nic víc. Milan Cieslar vyskočil ze škatulky televizního rejži a poprvé se pustil do lítého boje s romantickou komedií. A když nepočítáme pohádky a povídku s Donutilem, je to jeho první komedie vůbec. Nevyšla úplně zle, je však nutné si uvědomit, že množství jednotlivých "lásek" zde netvoří mozaiku příběhů, ale jen křoví ústřednímu páru. Děj filmu (i humor) je prvoplánový, jednoduchý, předvídatelný. Škoda. Přesto zvažuji přilepit ještě čtvrtou hvězdu - a to za dokonalou Anetu Krejčíkovou!! Neuvěřitelný talent. Mějte se neuvěřitelně - filmově :-) Woo. (26.01.2012)

Rád si koncom týždňa zalistujem v lesklých týždenníkoch aby som si vychutnal zaujímavé príbehy, rozhovory, reportáže, opisy. Rituál, nespočívajúci ani tak v učení sa ako vo vychutnaní si štýlu, užití si príhod, ktoré sú vo svojej všeobecnej schéme plus mínus známe, no dobre napísané si zaslúžia i opakovaný pohľad. A keď si ho aj nezaslúžia, aspoň sa dá nad nimi krásne rozčúliť. Podobne na mňa zapôsobila ja Láska je láska, film, ktorý si titul opajcol z česko-slovenského distribučného názvu strašieho filmu Lucasa Moodyssona "Fucking Åmål". Dej je posplietaný z dojemno-smiešno-kruto-sladkobôľnych príbehov o dôchodcoch, trpiacich Parkinsonom, ktorých jediným východiskom je fajčenie marihuany, o slepých láskach, o trápeniach cigánskej menšiny a jej podiele na tom ako ju vníma väčšinové okolie, o znovuobjavení jedinej a pravej- totiž tej prvej lásky, o svedectvách, vyrovnávajúcich sa s inou sexuálnou orientáciou potomka, reportáží o nástupe dominatných, dravých žien a ich menej zarábajúcich partneroch a tak. Jednoducho všehochuť toho, čo predostierajú v dnešných časoch médiá ako to pravé orechové, čo trápi spoločnosť. To nebol realistický odraz skutočnosti, ale vyfabulovaný odraz reportáží zo zmienených lesklých magazínov. A ako ilustrácia k nim ujde. (06.05.2013)