Il fantasma dell'opera
The Phantom of the Opera
Fantóm opery
Režie:
Dario ArgentoKamera:
Ronnie TaylorHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Julian Sands, Asia Argento, Andrea Di Stefano, Aldo Massasso, Kitty Kéri, Dénes Újlaky, Zsolt Anger, David D'Ingeo, Massimo Sarchielli, Gianni FrancoObsahy(1)
Klasický horror, tentokrát v režijním podání Daria Argenta. Příběh se odehrává v Paříži roku 1877 a točí se kolem tajemného muže, kterého jako malé dítě zachránily krysy. Z dítěte se stane Fantom opery (Julian Sands), napůl člověk, napůl zvíře. Fantom žije v kanálech pod Pařížskou operou a společnost mu dělají pouze jeho krysy. Jednoho dne se zamiluje do operní pěvkyně Christiny Daaé (Asia Argento), jejíž hudební kariéru sleduje od začátku. O svoji lásku svádí souboj s aristokratickým baronem Raoulem De Chagny. (videofil)
(více)Recenze (29)
Poněkud nevyvážený příběh dle klasického románu s krásným vizuálem (Argentovy obrazy jsou pastvou pro oči), příjemnou hudbou (kromě klasiky od mistra Morriconeho) a slušným gore (expert na speciální efekty Sergio Stivaletti) - naražení na krápník, vytržení jazyka či useknutí hlavy jsou jen příklady z mnoha. Podzemnímu labyrintu by kromě krys, pavouků či netopýrů slušelo více tajemna (mlha, pavučiny, sem tam lebka...), přesto ohledně výpravy nemám velkých výtek. Dvě scény mi připomněly Brassova Caligulu - lázně a vozítko, které kromě chytání a masakrování krys mělo vrtuli na utínání hlav stejnou, jakou lze vidět právě v Caligulovi (akorát že tam lítaly hlavy lidské). Škoda, že J.Sands nepůsobil nijak démonicky (jako třeba ve filmu Warlock). Dynamické scény jsou střídány zbytečným klábosením, které tak rozbíjí plynulost příběhu. Stejně by jeden nevěřil, jakou paseku dokáže nadělat lustr v opeře....(Argentova Opera /Děs v opeře/ je pro mne o dva stupně výše, když už jsem ji zmínil). ()
Romantický horor - obe diametrálne odlišné žánre sú v tejto Argentovej interpretácii majstrovsky prepojené prvkami grotesky do fascinujúcej Rubikovej kocky, ktorej farebné políčka boli pokryté kúskami lesklého perleťového atlasu zo šiat nejakej vznešenej mŕtvoly z roku 1877. Už nejaký ten piatok (trinásteho) je mi jasné, že Dario Argento je génius ťažkého kalibru, ktorý pri svojej bohumilej činnosti strašiť - či lepšie povedané - znepokojovať diváka hľadí jedine na emocionálny potenciál bizarných (nerovná sa surrealistických) zvrhlostí, ktoré majú strhujúce poetické kvality rovnako ako ich má Tizianovo poetické "Sťahovanie z kože" v kroměřížskej zámockej galérii. Jeho pohľad na Lerouxovu literárnu klasiku je na rozdiel od rutinnej Lubinovej strašidelnej romance z roku 1943 navýsosť originálny, plný šťavnatých scénok, ktoré by si Leroux ani Lubin nedokázali ani len predstaviť. Iste, dalo by sa vypustiť nejaké to intermezzo, capriccio či nokturno, každým strihom navyše by však čaro tohto bizarného romantického hororu utrpelo. Niektoré nulové herecké výkony a starosvetsky prostoduché dialógy vlastne len umocňujú celkovú divnú atmosféru filmu, ktorý je skôr parafrázou hororu než hororom samotným, podobne ako sme to videli v obdobnom filme - Coppolovom Drakulovi. Vražda sledovaná skrz červenkastú pavučinu prstov, pozoruhodná zoofilná kreácia Juliana Sandsa, Asia Argento pred Wagnerovým obrazom "Kráľovná Izabela dáva zbohom vlasti", predobraz jednej z Van Helsingových zbraní... Film sa síce nevyrovná Argentovým dielam "Profondo rosso" a "Inferno", no tie hviezdičky sa mi zjavujú akosi samé od seba. Ako Fantóm... (A: "Bože, vidím svoju kosť!" B: "V parížskej opere sa dejú neuveriteľné veci...") ()
Moje prvé (režisérske) stretnutie s majstrom Argentom. A hneď ma prekvapila poctivosť s akou sa filmu chytil, ale diváci sa dočkaju aj zopar nechutností. Mix medzi talinskymi horormi a niečim čo by malo byt prístupné aj normálejšiemu európskemu divákovi. A tá maďarská opera bola fakt pekná. No jednoducho som sa bavil, hlavne asi kvôli tej sekačke na potkany :-) ()
Francúzsky spisovateľ Gaston Lerouxe napísal v roku 1910 román "Le Fantôme de l´Opéra". Romanticko strašidelný príbeh o mladej ambicióznej speváčke, ktorú začne prenasledovať psychicky narušený fantóm parížskej opery som už dva krát prečítal. A videl som aj niekoľko jeho filmových spracovaní. No obzvlášť som bol zvedavý na adaptáciu z roku 1998 od môjho obľúbeného režiséra Dario Argenta. Konečene sa mi ju podarilo zohnať a v kľude si ju pozrieť. Jeho psycho brutálna verzia sa mi veľmi páčila. Maestro Argento ma nesklamal. **** ()
Stará legenda v brutálnějším a krvavějším pojetí. Přesto zřejmě nejslabší Argento co jsem viděl. Katakomby – super. Sandsův Fantom – sice brutální řezník, občas ale mele pěkný kraviny. Pedofilní staříci – zábavní. Hudba – výborná. Příběh – nic moc. Film jako celek – slabota a občas nuda. Lázeňský bordel – dobrá scéna. Asia Argento – úchvatná práce s jazykem :-). Chcete-li vidět brutální romantickou telenovelu, tohle by vás mohlo uspokojit. 1,5* ()
Reklama