Bůh žehnej Americe

Veľmi fajn nápad len veľmi ťažkopádne prevedenie. S každým jedným aspektom filmu súhlasím. Ale okrem ústrednej dvojice bolo všetko od réžie, herectva, atmosféry, tempa a režijného rukopisu príšerné. Myslím si že som asi nevidel film, ktorý by bol takto zlý ale zároveň tak fajn. Niekoľko fajn referencií. Hrsť fungujúcich vtipov a celkom fajn kritika amerického debilizmu. Ale Bobcat je fakt nenápaditý režisér. Takže priemer. (20.10.2018)

Bonnie a Clyde více realisticky převedena do současného konzumu. Joel zahrál svůj part bravurně, opravdu mě nadchl svým melodickým barytonem. "Proč máme civilizaci, když už se civilizovaně nechováme?" Jasně, že to mouchy mělo, ale taky dost inteligentních a dobře natočených scén, originalitu a kvalitu rozhodně. Docela chápu pohnutky hrdinů jednat, jak jednali, i když to bylo pochopitelně přehnané, snažím se to brát s nadhledem. Závažnost situace nelze přejít nevšímavě, mor se šíří rychle. Stejně jako Frank v něčem s tou dnešní prázdnou nejen mediální verbeží souhlasím. Např. aby se snižovalo zbrojení. Stačí, že nákaza debilitou a blbostí má účinek a sílu zbraní hromadného ničení. Třikrát sláva sebedestrukci. God Bless World. God Bless Civilization. (14.06.2012)

Všední a nenápadný chlápek jménem Frank je osamělý a zatrpklý misanthrop, trpící neúnosným množstvím vulgarity, primitivismu a omezenosti kolem sebe. A po večerech v televizi masochisticky sleduje dementní talk shows, reality shows, soutěže, reklamy a podobné zhovadilosti určené tupému diváckému stádu, což jeho znechucení lidmi i americkou společností ještě prohlubuje. A když dostane v práci výpověď a vzápětí mu lékař objeví mozkový nádor (klišé jako prase), hladina jeho trpělivosti přeteče a on vezme do ruky bouchačku... Blaženě jsem si pochrochtával, jak nemilosrdně trefnou a břitkou satiru se v té Americe podařilo natočit, a jak radikální ale pravdivé názory v ní prezentovat (třeba dialog Franka a jeho kolegy v práci). Ale s příchodem afektované Roxy se bohužel do té doby slibně se rozvíjející příběh rozmělní, zkarikuje a jeho energie se změní. Ze satiry se stává fraška a myšlenkové poselství vyznívá pomalu do ztracena. Ale konec dobrý - všechno dobré; film končí povedenou tragikomickou scénou střeleckého i slovního vystoupení na American Superstar a zanechává ve mně pozitivní dojem. Boj s blbci a blbostí je sice marný a já sám jsem ho už vzdal, ale Franka přesto považuju za svou spřízněnou duši. A zaznamenal jsem i jednu lahůdkovou perličku - když dealer zbraní nabízí Frankovi AK-47, pronese nachlup stejnou větu, jako Samuel L. Jackson v Tarantinově Jackie Brown. (07.09.2013)

Hláška: "Vy jste právě oddělal Chloe? Tak to je pecka!" mi perfektně objasnila, kam tenhle film směřuje. Starej chlápek znechucejnej a nasranej životem a bláznivá puberťačka, která mu sekunduje, protože je to kurva vodvaz. Nejdřív s tím přišel Super, kousek, v němž měl chlápek jasně vytyčený cíl a to pomstu zmrdovi, jenž mu ukradl ženu. Teď s tím samým (holt osvědčený koncept) přichází God bless America, v němž hlavní anti/hrdina tak čistě vytyčený cíl nemá, ale o to je jeho nepřítel větší - komerce sama. Já se první půlku filmu bavila nadmíru, scéna, v níž si Frank stěžuje kolegovi na superstar mi evokovala mě v hospě po pěti kusech, kdy sama sebe vychvaluju, že už deset let moje televize neviděla televizní příjem, protože to, co tam dneska jede, je sračka nad sračku :-) Konec se ale daleko víc vyvedl ve zmiňovaném Super, tam byl drsný, nečekaný a surový. Tady mi však střílení do bezejmeného davu vyznělo do prázdna. Přesto povedená a hlavně (doporučuju televizním producentům a hvězdičkám) zamyšleníhodná záležitost. (25.06.2012)

Žádné sofistikované uchopení sžíravé společenské kritiky jako v případě Volného pádu nebo Takových normálních zabijáků se nekoná, na to je God Bless America příliš povrchní, prvoplánový a vše v něm musí zaznít až příliš explicitně, aby vyšlo najevo, co tvůrci chtějí říct. Přesto se ale nemůžu ubránit pocitu, že to je vlastně strašně nezávadná a zábavná road-movie s kupou výborných scén. Tam se počítá hlavně silný úvodní monolog, který filmu nastolil laťku, jenž se mu už bohužel nepovedlo překonat. Když Frank potká Roxy, už je to přeci jen docela epizodní vybíjení slavných tvářiček, kde si logika trochu dává dovolenou (jak vystopovali všechny ty lidi, když u sebe neměli ani mobil, jak to že si nikdo jejich brutálního zabíjení nevšiml apod.) a do popředí se dostávají dialogy, jenž si explicitně vylévají "srdce" nad současnou zkaženou společností konzumentů. Brilantní závěrečné zúčtování však leccos napraví a nechává diváky v příjemném šoku nad tím, co zhlédli. Každopádně nelze Goldwaithovi upřít to, že tak hezky a výstižně shrnul denní chléb americké popkultury do jednoho celku. Internetový hit jak vyšitý. 7/10 (02.05.2012)