Vrásky z lásky

Vrásky z lásky jsou filmem o stáří. A stáří je svině, o tom žádná. Nikdo mi to nevymluví. Netěším se na ten podzim života. Tělo pozvolna chřadne, polovinu času člověk stráví u doktora, za důchod si nic nekoupí a odchází jeden kamarád za druhým a není nic horšího než jak říká textař Horáček - škrtat jména přátel v notesu... Děsím se všech stařeckých demencí, alzheimerů, slepoty, inkontinence.... Stáří je nefér. ---- Film byl zajímavý, ale nijak výrazně nevybočoval. Nic na tom nemění ani účast nedávno zesnulých herců Jiráskové a Brzobohatého. Jen kvůli tomu sázet hvězdy nebudu. Paní Jiřinu jsem nikdy ve filmu moc nemusel vyjma skvělého hlasu pro večerníčky a tím spíše ji nemusím teď na stará kolena. (A o jejím posledním účinkování v hororru kámošky jezevce z Vysočiny ani nemluvě). Film mi přišel takový plochý. I přes vážnost tématu - Brzobohatého hledání dávné lásky a ,,great escape'' Bohdalové, mi to přišlo tak nějak málo uvěřitelné. Jakoby tvůrci vsadili na známé figury a nechali je si s tím nějak poradit jak kdo umí... Marně nás Strach oblažuje čarokrásnými průhledy do podzimních hor, podmaněnými nevtíravým klavírním doprovodem... Na komedii se u filmu moc nezasmějete a vyloženě dramatických okamžiků ve filmu také moc nehledejte. Resp. oni tam jsou, ale nefungují. - Zkrátka, přišlo mi to málo a ducha skvělého Brainstormu se už znovu vyvolat nepodařilo. Bohužel. * * * (31.01.2013)

Jiří Strach přinesl na česká stříbrná plátna opět další výborný příběh - opět v jeho stylu a přece jen snímek opět příjemně pobaví, potěší, zaujme... Osudy dvou starých lidí tolik připomínající životy, zážitky a pocity mnohých starších lidí všude kolem - v podání dokonalé Jiřiny Bohdalové a Radoslava Brzobohatého s obrovským a neskutečně milým nadhledem Jiřího Stracha ovšem ztrácí na stereotypu a své depresivnosti.. Že snímek nepřináší nic nového, objevného, originálního? Ale není právě ten náhled do reality a opravdového života s kapkou autorského pohledu režiséra to nejcennější, co může jakýkoliv film divákům přinést...? (03.08.2012)

Za mě je tohle snímek, kde hlavně jiřina Bohdalová a Radoslav Brzobohatý ukazují svoje herecké mistrovství, a to ve věku, kdy mnozí lidé již vzdávají život. Oni jsou ale skvělí a nelze jim nic vytknout. Příběh mě neoslnil, ale jejich podání ano, navíc bylo kořeněno pěknými vedlejšími postavami a jistou Strachovou režií. (04.10.2017)

Nic extra, ale díky společnosti oblíbených hereckých hvězd (a stále charismatických) je to snesitelně strávený čas. Velký průšvih je ale scénář - tak úplně nechápu motivaci Brzobohatého usilovat o někoho, kdo se celou cestu na konkurs chová takhle a pak mě úplně vytočil pitomý umělecký pseudonym Bohdalky a její zbytečná minulost - fakt nevím, jak příběhu pomohly takové blbosti. Jako by to prostě nemohla být česká herečka populární za komunistického režimu, která ve stáří skončí zapomenutá v ústavu (což bohužel byl a bude osud několika dobrých herců) a je ponížená v konkurzu na pitomou reklamu (nejlepší scéna filmu, upozorňující právě na pozici starších lidí ve společnosti dravého mladého kapitalismu). Jsem rád, že je Bohdalová pořád ve formě, její vizáž s hroznou parukou a posléze bez paruky mě opravdu vyděsila a strašně se mi ulevilo, když ve finále vylezla zase se svojí nestárnoucí vizáží. (24.01.2013)

Tak nejdřív, co se mi líbilo. Kamera, lokace, každé místo celé road movie, uvěřitelné herecké výkony (trošku s výjimkou Trojana), pocta oběma (vlastně třem) velkým českým hercům, a pak samozřejmě ty vtípky a občas vtipný dialog nebo hláška („Nevypadá to tak špatně.“ - „Chtěla bych mít vaše oči.“). Celkově mi to ale přišlo příliš televizní (to už bych raději v kinech viděl Operace Silver A nebo ty věci natočené podle Vašíčka), a navíc příliš dlouhé na tak prostinký příběh. Celou dobu jsem čekal, díky těm náznakům, jež má postava Brzobohatého (ve vlaku před srážkou, v hotelu, než usnou) na nějaké zajímavější odhalení na pozadí celého toho příběhu - např. že postava Bohdalové je vlastně maminkou postavy hranou Trojanem, velmi by mi to sem zapadalo a celému příběhu by to dalo daleko zajímavější a překvapivější rámec. Ale takhle to skončilo tak nějak nijak. Ano, ponížení na konkurzu (podle mne to měl být konkurz na reklamu, bylo by to údernější) je dokonale natočenou scénou, z níž kape ta beznaděj herců po sedmdesátce. Ale nic za tím vším dalšího není, a to mne tak trochu zklamalo. Chybí mi tam silnější druhý plán příběhu. Samotná road movie se mi líbila velmi, ale vedení příběhu je po skončení fakt nedotažené, nevyužité a nevytěžené. Sorry, Jirko. :-) Poznámka pro mne: A tím mám novoroční předsevzetí ze Silvestra 2012 splněno. (01.01.2014)