Vrásky z lásky

Vedle lostomilouckého filmového snílka, plnící si své pubertální tvůrčí sny za pomoci všemožných sponzorů a celonárodně filmového demagoga, který nám ukazuje důchodce jako pitomá, sebe sama degradující stvoření, pitvořící se podle toho, jak jim pánové Magnusek nebo Troška přikáží, tu máme naštěstí dost jiných. Jiří Strach je jedním z nich. Naprosto skvělé propojení daných žánrů, v jehož výsledku tu máme velice odvážný humor a silné, citové drámo - kombinace, která v české kinematografii jednadvacátého století může dopadnout i katastrofálně. Vrásky nejsou ani v nejmenším tento případ. Vynikající herectví, perfektní humor i důstojné drama. Bohdalka se tímto stává nesmrtelnou a režisér potvrzuje svou roli velmi žhavého želízka v ohni naší novodobé kinematografie. (07.02.2015)

,,40 LET UČÍM DĚTI, ABY DODRŽOVALI PRAVIDLA .“ … ,,TAK TO JE NEJVYŠŠÍ ČAS S TÍM PŘESTAT!“..... /// Rodiče a děti. Děti a jejich rodiče. Rodiče, ze kterých stáří dělá děti. Výkvět českých hereckých důchodců, ale hlavně duo B+B (kterýmu vévodí klející a ironickým humorem sršící Bohdalka) v sympaticky pojatý road-movie. Na konci jsem překvapenej, jak si mě všichni získali na svoji stranu. Sympatickej a malej film o dvou důchodcích, kteří se navzájem zachráněj. Fajn dialogy, scénář, obsazení a (pro někoho) zjištění, že když staroušci nepruděj, dá se s nima i žít (ne babi, ve čtvrtek do Kaufláče s tebou fakt nejdu!). No řekněte: nebyly by 3* málo? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Je mi tak kolem pětasedmdesáti. 2.) Sháním film, kterej mi podle nekrologů bude připomínat český herce. 3.) Co dělaj angličtí důchodci vím, ale nikdo mi neřekl, na co se mám připravit já. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (08.12.2012)

Spolu s Babím létem a Vratnými láhvemi další z příjemných "důchodcovských" filmů. Krom Bohdalové (u které bych se za toho Českého lva tentokrát moc rád přimluvil) mě mile překvapila úžasně tragikomická Jiřina Jirásková, coby věkem pokřivená, avšak roztomile pomatená spolubydlící. Potěší i obsazení malých rolí Viktorem Preissem, Janem Skopečkem nebo Jaroslavou Obermaierovou v (trošku ikonické) roli přehrávající "herečky". Jde zkrátka o úsměvné a důstojné rozloučení s filmovým párem Bohdalová-Brzobohatý, který si za čas moc rád zopakuji. P.S.: TEN PLAKÁT JE OPRAVDU STRAŠNÝ! (10.12.2012)

Jistě ne náhodou připomíná, a možná i záměrně v lecčems volně navazuje, nový Strachův film na Michálkovo úspěšné Babí léto s Vlastimilem Brodským a v některých momentech také na svěrákovské Vratné lahve; zároveň ale vytváří hmatatelný kontrast s filmy typu Pamětnice a tomu podobných, kterým chybí hloubka a smysluplný scénář. Překvapující vyzrálost mladého Marka Epsteina poskytuje v současném všeobecném úhoru této jistě ne lehké profese alespoň doutnající naději, podobně jako tomu nasvědčuje dnes již ucelená Strachova režie, byť není na poli domácí kinematografie nijak zvlášť frekventovanou osobností (od posledního celovečerního filmu jej dělí více jak sedm let). VRÁSKY jsou více než cokoli jiného melancholickou procházkou po životě dvou na první pohled nesourodých jedinců, které osud kdysi souhrou náhod na malou chvíli spojil, aby je v závěru jejich životů opět sezdal, ale činí tak formou ne právě obvyklou. Vítězící hodnotou se tu zdá být perlivý ironický humor, prostoupený především v hereckých výkonech Bohdalové i Brzobohatého. Fantastické a bezproblémové znovunavázání spolupráce po neuvěřitelných čtyřiceti letech se odehrává bez zbytečných senzací: od prvního okamžiku vzniká vyrovnaná, na stejnou strunu naladěná dvojice, jakoby mimochodem navazující tam, kde kdysi přestala, díky čemuž divák nemá téměř příležitost si uvědomit onu časovou propast mezi jejich uměleckými i osobními životy. Vedlejší role celek ničím nenarušují a vytvářejí zajímavě odstíněný kolorit (s mondénní výstředností titulní hrdinky bojující ředitelka pečovatelského ústavu vynikající Taťjany Medvecké, civilní portréty moderních rodičů Trojana a Vlasákové nebo účast věčné souputnice Bohdalové Jiřiny Jiráskové v mile osobité epizodce jedné z obyvatelek ústavu). Závěrem zbývá obligátní zjištění a zamyšlení nad tím, proč podobných filmů pro dožívající generaci našich předních umělců nevzniká více. Více důstojných a více opravdových. (21.04.2012)

CITÁT - A víš, že jsem rád, že skoro nevidím.......... Jiřina Bohdalová, jako bývalá herečka a Josef Brzobohatý, jako profesor, jejichž cesty se ve stáří opět protnou. Příjemná hudba, dobrá kamera a velmi povedené herecké obsazení. Je radost koukat zase na tak zkušené herecké duo. CITÁT - Když jsem hrála v divadle, tak ona umejvala schody......... Svým způsobem veselý, ale i smutný příběh o stáří, zahalené trochou road-movie, humorem a pravdou, z vytříbenými dialogy. CITÁT - Jsem stará i na to, abych hrála starou.......... Musím přiznat, že jsem uronil slzu a možné ne jednu. A za tu slzu, možná ne jednu, dávám za 4****. (04.01.2015)