Vrásky z lásky

Dvě české herecké legendy si vrásky z lásky nedělají. Po letech se znovu sešly před kamerou, aby se jejich cesty jednou provždy definitivně rozešly. V tomto filmu tomu ale tak není. Starý, a podle svých pocitů nepotřebný učitel v penzi Ota má problémy se zrakem, své rodině je na obtíž a vedle toho nemůže zapomenout na jedno dávné setkání s kdysi slavnou herečkou, po němž mu zbyla jen zašlá fotografie s jejím podpisem a věnováním. Také kdysi obletovaná herečka neprožívá ideální období. Žádný z režisérů si na ni ani nevzdechne a podzim svého života tráví v ústrání v ústavu sociální péče, kde nepatří pro svoji komplikovanou povahu právě k nejoblíbenějším. A zanedlouho se tihle dva povahově rozdílní lidé setkají znovu, a jejich bezprostřední shledání jim dá symbolickou naději, že i v jejich věku se dá plnohodnotně žít a ne jen přežívat. Dílem smutný a dílem veselý je tento celovečerní počin režiséra Jiřího Stracha, kterým oslovuje především nejstarší generaci diváků. Přes všechna příjemná divácká pozitiva, film nedisponuje nijak zvláště silným příběhem, ale je poměrně originální v režii, příběhové linii a celkovém pojetí. Škoda strnulosti některých scén, které nemají daleko do statického televizního standardu, ale v kinech film obrazově obstojí. Jiřina Bohdalová dokazuje, že je pro ni maličkost utáhnout celý film a Radoslav Brzobohatý je svým civilním projevem zdatným hereckým přihrávačem. A právě vrásky tenhle film spolehlivě vyhladí po dobu své stopáže a nehraje si na žádného posla životních mouder. Právě naopak. Sympaticky se totiž nebere moc vážně a má dokonce i jadrnou mluvu. A životní nadhled je potřeba. A to nejen ve filmu. Mé hodnocení: 70% (30.04.2012)

Ne ne, snažil jsem se, ale nešlo to. Mám úctu ke starším ročníkům, ale hřejivý český film o stáří si představuju opravdu jinak. Výsledek (hodící se spíš na televizní obrazovky) sice nikoho neurazí, jen to není pro jeho kvality, nýbrž pro to, že je dokonale sterilní, uhlazený, nekonfliktní a přijatelný pro všechny. Námět, chování a vývoj postav i situací – to všechno je bez jakéhokoliv závanu originality. Celé se to pohybuje ve vzduchoprázdnu, nejprve chce ústřední duo v téhle seniorské tragikomedii ještě něco zažít (ona konkurz, on cokoliv před operací očí, ideálně setkání se starou láskou, která dennodenně ochutnává šeď domova důchodců), aby pak mohli nabídnout souboj dvou vzpurných povah na cestě do Prahy na onen konkurz. Obě zestárlé hvězdy trezorového Ucha jsou samozřejmě slušné, ale že bych z nich padal na zadek, tak to těžko. Ostatní plní roli hlavně přihrávačů obou legend, jejich účast budu brát jako jakousi kolektivní poctu, takže jejich trestuhodné nevyužití raději přejdu. Výsledný mdlý pocit z filmu ale přejít nemůžu!! A to jsem se vážně těšil.. (27.09.2013)

Vlastimilu Brodskému a Stelle Zázvorkové připravil Vladimír Michálek Babí léto, Radoslavu Brzobohatému a Jiřině Bohdalové zase Jiří Strach Vrásky z lásky (pikantnější o to víc, jak byl provázaný jejich profesní i osobní život). Důstojné loučení...i když v případě Jiřiny Bohdalové nevím, nevím, zda jde o loučení...to je možná opravdu nesmrtelná teta... Ale herečka je to vynikající (i když se na to díky jejímu šaškování v kdejaké televizní estrádě poslední dobou pomalu zapomíná), čehož jsou Vrásky z lásky nesporným důkazem... (12.11.2013)

Tak nejdřív, co se mi líbilo. Kamera, lokace, každé místo celé road movie, uvěřitelné herecké výkony (trošku s výjimkou Trojana), pocta oběma (vlastně třem) velkým českým hercům, a pak samozřejmě ty vtípky a občas vtipný dialog nebo hláška („Nevypadá to tak špatně.“ - „Chtěla bych mít vaše oči.“). Celkově mi to ale přišlo příliš televizní (to už bych raději v kinech viděl Operace Silver A nebo ty věci natočené podle Vašíčka), a navíc příliš dlouhé na tak prostinký příběh. Celou dobu jsem čekal, díky těm náznakům, jež má postava Brzobohatého (ve vlaku před srážkou, v hotelu, než usnou) na nějaké zajímavější odhalení na pozadí celého toho příběhu - např. že postava Bohdalové je vlastně maminkou postavy hranou Trojanem, velmi by mi to sem zapadalo a celému příběhu by to dalo daleko zajímavější a překvapivější rámec. Ale takhle to skončilo tak nějak nijak. Ano, ponížení na konkurzu (podle mne to měl být konkurz na reklamu, bylo by to údernější) je dokonale natočenou scénou, z níž kape ta beznaděj herců po sedmdesátce. Ale nic za tím vším dalšího není, a to mne tak trochu zklamalo. Chybí mi tam silnější druhý plán příběhu. Samotná road movie se mi líbila velmi, ale vedení příběhu je po skončení fakt nedotažené, nevyužité a nevytěžené. Sorry, Jirko. :-) Poznámka pro mne: A tím mám novoroční předsevzetí ze Silvestra 2012 splněno. (01.01.2014)

Vrásky z lásky jsou přesným opakem Magnuskových Pamětnic (či Školního výletu) .. nejde o laciný výprodej starších českých herců, kteří se kdysi objevovali na filmovém či televizním plátně ve vedlejších rolích, ale o připomenutí si těch nejlepších, na které se pořád dobře dívá. Právě Pamětnice mě dost odrazovali pustit si tenhle film, jenže zvědavost nad tím, jak že si vedli Jiřina Jirásková či Radoslav Brzobohatý ve své poslední roli, mě přemohla. A to bylo moc dobře, protože z Vrásek sálá jednoduchost a radost při tomhle filmu být (stačí si přečíst výčet jmen) a mihnout se po boku těch velkých hvězd českého filmového plátna. (03.03.2013)