Číslo 5 žije 2

Bez Crosbyho a Skroedra uz to proste neni ono. Ale nejvice me zklamalo, ze si Cislo 5 nechal odmontoval LASER. Jinak je to prumerna komedie, ale kvalite jednicky je hodne vzdalena, navic daleko naivnejsi. Jak Sandy mohla vedet, ze ma hledat adresu? Ben je najednou Ind, zatimco v jednicce pochazeli jeho rodice z Pittsburgu? Vubec mi tu pripada jako jina osoba. Bonnie Tyler je sice uzasna, ale tady uz je jen recyklovana. 65% (10.01.2006)

Cítím...že žijůůů!!!...Dovolte mi demonstrovat vám zákony odstředivé síly. Dámy a pánové nastavte svá sedadla a jídelní stolky do kolmé polohy, připoutejte se, nekuřte. A Yupííí....Říká se, že násilí je následkem neřešených traumat z dětství....Zírej na to kámo tohle je nejnovější Johny Pětka koukni na ty ceny zvláštní paměť 5000 mb k dispozici, krom běžného vybavení řada vylepšení pro život v přírodě spousta samolepek greenpeace a reklama na boty firmy Nike...tohle už se dneska bohužel netočí (23.08.2008)

Pro mě je to lepší jak jednička, proto že zvážněl, obzvlásť když pozorujeme Číslo 5, hledajíc místo ve společnosti (při vyzvedávání Pětky z policejního skladiště jsem dokonce plakal), U konce je hodně znát tlačení na pilu, přičemž velký podíl má písnička „I need a hero“ (proslov na konci, je tak nucený, že jsem si ho dokonce na kazetě přehrál). Nebojte, zvážnění neznamená ztrátu hlášek (např. „Wandroova zbírka...to jsou tvé staré krámy? případně „Víš co má ty a mrtvé maso společného. Neutečete!“). PS: nejlepším( nejsmutnějším) je ve filmu, když píše Johny Pětka na zedˇ „Pomoz mi ...umírám“. (07.03.2011)

Popravdě řečeno, tento druhý díl se mi líbil o velký chlup víc, než první. Stále zůstává dost průměrnou komedií, ale zasazení do New Yorku dalo prostor lepší a zábavnější zápletce, než co byla v prvním díle. Hlavní hrdina, tentokrát pouze ind z jedničky, byl fajn, to samé jeho parťák obchodník. Napínavé zakončení také potěšilo. Jinak samozřejmě stále ta stejná hloupost, která byla i v prvním díle, ale nedalo se čekat nic jiného. 72% (22.12.2016)

Klasická nastavovaná kaše. Ačkoliv tuhle podívanou televize četně reprízovaly, nikdy se nepřiblížila ke skutečným rodinným srdcovkám (Sám doma, Cesta do Ameriky, Krokodýl Dundee), které si klidně a velmi rád zopakuju i v dávno dospělém věku. Zatímco výše zmiňovaným kouskům dle mého zub času příliš neubral, s „číslem pět“ je to přesně naopak. Větší rozpočet a atraktivnější prostředí velkoměsta. Výsledku ale stejně jako u jedničky zoufale schází výraznější režijní rukopis, řadě scén chybí tah na bránu, humor rozhodně není o salvách smíchu, postavy se nedostanou pod kůži. (16.10.2020)