Noe

Biblický Noe mě už od počátku projektu připravoval na totální epično. Příběh samotný je vlastně ten nejpoctivější a nejzákladnější příběh všeho, ve kterém se promítá a proti sobě stojí čisté dobro a čisté zlo. To všechno si už několik let na nás chystal ten zřejmě nejzajímavější režisér současnosti - Darren Aronofsky. Čekali byste tedy něco jiného? Já nejspíš ne. A možná i právě proto jsem si na tenhle film musel prvních dvacet minut zvykat. Během toho jsem si stihl vzpomenout na články, kde jsem četl o tom, jak Darren měl s tímto filmem problémy, jak vydavatelství na něj tlačilo nebo jak mu plno scén proškrtalo. V tu chvíli jsem si ale na metaforické pojetí příběhu stihl zvyknout. Stihl jsem si také zvyknout na naprosto překrásnou islandskou krajinu, která jako kdyby připomínala měsíční krajinu. Také jsem si doslova začal užívat boží hudbu od režiséra dvorního skladatele - Clinta Mansella a určitě nesmím zapomenout ani na samotného Noa, tedy Russella Crowa. Všechno to začalo splývat a po nejistém začátku se rozjela ta největší příprava na tu největší světovou katastrofu, co se v dějinách lidstva kdy vůbec objevila. V posledních 40ti minutách to ještě k tomu naprosto parádně gradovalo, tak jak to v současnosti umí snad jenom právě Aronofsky. To, že je to vlastně ten nejklasičtější případ pomsty, zklamání a lidských vlastností jako takových, to mi zase tak nevadí. Užíval jsem si ty krásné záběry, jako když silueta Noeho stojí před úsvitem samotného Slunce, časosběrné sekvence nebo záběry příchodu celého zvířectva k arše. Na takové scény se prostě nezapomíná. Stejně tak, jako já nezapomenu na tento film. I když není dokonalý. Ale to ani samotný příběh této archy. (01.04.2014)

Obrazový vizionářství Darrena je fantastický, příchod zvířatek do archy je fakt stylovej, už chyběl jen červenej koberec. Herecký výkony tentokrát hodím systémem škola : Russell Crowe - 2 ; Jennifer Connelly - 1; Emma Watson - 2 ( a to jen o ty krásný hnědý oči ) ; Ray Winstone - 1 a dál už mě to nebaví. No a teď to hlavní, film osobně. Trošku mě přišlo zvláštní prolínat naboženskou tématiku s psychologií v tomhle plavu. Filozofickej rozměr beru, na některý myšlenky směrem k lidstvu slyším i ze spaní. Rozumím tomu, že bez naboženství by to u tohoto příběhu nešlo, ale zase to prolnutí z Pánem prstenů (boj obříků ) tady opět plavu. No naštěstí jsem se neutopil a odnáším si tak poměrně silnej zážitek, který si potřebuju ujasnit druhou a možná i třetí projekcí. (26.03.2014)

Těšil jsem se měsíce, ale už pár dní po premiéře bylo jasné, že tohle formální frajer Darren Aronofsky neukočíroval. Tleskali mu, ale asi málo, takže neodolal vysokorozpočtovému vábení. Nabízí pokulhávající filmovou řeč a nevyvážené dějové tempo v nekompaktní biblické látce, kterak čekali na deštivý den, aby před zkázou zachránili nejen sebe, ale i nevinné zvířectvo. V prvních desítkách diváka těší Mansellova hudba a Libatiqueho kamera, je v očekávání z toho, co přijde a nadšený z Croweova drtivého charismatu. Pak se ovšem rovnováha lehce vytratí, forma drtí obsah, kupí se dramatické situace bez kvalitních dramatických základů, výsledek pak působí pateticky a mně osobně nejvíc vadila absence skutečných emocí. A zkamenělé padlé anděly radši komentovat ani nebudu – stejně jako srandovního Anthony Hopkinse. Kromě Crowea potěší krasotinky Jennifer Connelly a Emma Watson, jejich herecké kvality ovšem Aronofsky příliš nepodporuje. A vlastně i v případě Crowea, z kterého udělá umanutého šílence, s kterým divák postupně ztratí kontakt. I sympatie. (21.07.2014)

Přiznejme, že předloha, myšleno Genesis, v sobě má sice dramatický příběh, ale sečteno a podtrženo, zápletek, dialogů a nosných detailů na celovečerák tam nenajdeme. Chopili se toho tedy hollywoodští hoši a historku rozkošatěli na neuvěřitelných 138 minut, a bylo jitro, den prvý, všechno bylo špatně. Digitální zvířata ve více méně digitální krajině s digitální vodou, kde si to štrádovali naši hrdinové a zbabělci v džínách Kelvin Klein, jistě zacukala koutkem oka nejednomu ochránci šupinatých psů či komiksů. Milovníkovi současných filmových fantasy se jistě rozbušilo srdéčko mocnými tepy, když se před ním zjevili padlí andělé (jak při pádu zkameněli, padali asi vcelku rychle). Nastalo ráno, den druhý, všechno bylo ještě horší. Noe co mladistvý viděl vraždu svého otce, prchá a vzápětí, aniž by bylo vysvětleno kde přežíval, je otcem tří dětí, které vede k úctě, píli a vegetariánství, nepochybně by je nejradši vedl k veganství, ale jeho nejmladší byl ještě mlíčňák, takže to by mu neprošlo. Nastal den třetí a dále se to zhoršovalo. Noe zatoužil navštívit rodinu a vydal se za dědečkem, po cestě získal schovanku a po setkání s dědem začal halucinovat, inu, z rodiny už šla nejednomu člověku hlava kolem. Noe v důsledku vidin začal stavět loď. Přišel den čtvrtý, cestu hrůzy už nebylo možné zpomalit. Noe stavěl loď, jeho nejstarší syn užívá volnosti, kterou přináší stav, kdy není nutné zaobírat se antikoncepcí, jeho prostřední syn hledal samičku, nejmladší syn se jen tak vyskytoval. Dorazili další lidé, přinesli dosud netušenou nenávist, agresivitu, násilí a zlo Začal den pátý - a bude hůř. Lidé se požírají mezi sebou, zvířata obsazují archu a praotec žehná, aby vzápětí skoncoval se životem. Na loď se dostává černý pasažér a s ním i zlo. Pomalu přichází poznání, že kde přijde jeden život, může následovat další, řešení se nabízí, ale až v den šestý, kdy už se to zlepšit nemůže ani při aktivaci modulu zázrak. Láska vítězí, na zničené zemi je zcela nepoškozená vinná réva a kvasný proces nastává okamžitě. Noe má kocovinu jako čepici. Všichni se objímají a dojatě hledí na to, co postavili vedle zaparkované Archy. Nevím, co nastane den sedmý, ale pro jistotu nebudu vstávat. (14.02.2016)

Vo filme sú silné časti a aj slabé časti a záver patrí medzi tie slabé. Neviem, ako by sa Noe zachoval, keby mohol nahliadnuť do súčasnosti, ale aspoň ten záverečný gýč by určite nevyriekol. Každopádne táto verzia rozprávky o Noemovej arche je obdarená vhodnou eko pointou - ukazuje, že ľudstvo pred biblickou potopou nemalo nikdy oprávnenie prelievať krv, loviť a jesť zvieratá a pľundrovať krajinu ťažbami, čo je jasne ukázané zábermi vyprahnutých pustatín a opustenej povrchovej bane. Ešte o niečo otvorenejšie je vykreslená "...slabošská lidská nátura, kdy osobní dobro je vždy nadřazeno dobru všeobecnému, celosvětovému..." (schizmo), no venovalo sa jej príliš veľa času, prvá polovica filmu bola pre mňa zaujímavejšia. Na druhej strane, zaujalo. (22.01.2016)