VOD (1)
Epizody(8)
Obsahy(1)
Čtvrtá řada dánsko-švédského seriálu Most začíná šokujícím případem vraždy, kdy je šéfka úřadu pro cizince ukamenována a zahrabána do země. Kdo mohl něco tak brutálního provést? A jaký k tomu mohl mít motiv? To se opět snaží zjistit dvojice detektivů – Švédka Saga Norénová a její dánský partner Henrik Sabroe. Kromě samotného spletitého případu pak série nabídne také celou řadu pozoruhodných linek. Především Saga, jedna z vůbec nejpopulárnějších a rozhodně nejsvéráznějších televizních vyšetřovatelek vůbec, se musí popasovat s celou řadou pro sebe nezvyklých úkolů, kdy je nucena začít uvažovat o mezilidských vztazích jinak než doposud... Scenáristka Camilla Ahlgrenová a scenárista Hans Rosenfeldt v diskuzi pro Britský filmový institut uvedli, že se jedná o poslední řadu mimořádně úspěšného seriálu, který se dočkal i několika remaků. Podle Rosenfeldta je jen velmi málo seriálů, jež si udržely vysokou úroveň i po odvysílání čtvrté řady. A právě tvůrci a tvůrkyně Mostu nechtějí být podle vlastních slov těmi, co jen nastavují úspěšný koncept. Ahlgrenová pak zdůrazňuje, že Most nebyl nikdy pouze kriminálním seriálem; pro tvůrce byla vždy důležitá současná společenská témata. Ve čtvrté řadě se tak řeší migrace, předsudky a také to, jestli a případně jak lze obcházet pravidla, která tváří v tvář konkrétním případům nefungují. (Česká televize)
(více)Recenze (74)
V komentáři ke 3. sérii Mostu jsem napsal, že mám dost sil a chutě zhlédnout ještě 4. návrat k podivínskému kriminalistickému švédsko-dánskému tandemu, ale už po dvou epizodách 4. série jsem cítil, že můj zájem rychle opadá a až na dřeň se odhalují všechny nedostatky projektu, které jsem dřív velkoryse přehlížel. Katalyzátorem ke změně pohledu na tenhle druh severských krimikonstruktů založených na absurditě, náhodě a zcela odtržených od reality bylo seriál Půlnoční slunce, kdy jsem si uvědomil, jak moc hloupé to překročení určité meze může být. Vydržel jsem jen půlku série a vzdal jsem další sledování. Ono se to příliš neliší od předchozích řad, jen se mi tenhle druh produkce přejedl a rozhodl jsem se věnovat svůj zájem realističtější a věcnější linii žánru. Hodnotit hvězdičkami nebudu, bylo by to pro projekt, který jsem měl v počátcích tak rád, dost kruté. Jediné, co mohu ocenit, je motiv pobytu ve vězení u Sagy Norénové, který ale bohužel tvůrci rychle opustili... ()
Čtvrtá série se vrací k hluboké detektivní práci a trochu méně tlačí na vztahy, což seriálu podle mě sluší víc. Nejedná se sice o žádné supr hluboké existenciální zamyšlení, ale jde o fajn krimi s nahlédnutím do života dvou tak nějak labilních jedinců. Finále je navíc opravdu nadprůměrně podařené. 79 %. ()
Most jako symbol vztahu mezi lidmi, most mezi Dánskem a Švédskem, most spojující hlavní postavy s minulostí...vyberte si dle libosti. Tvůrci opakují už počtvrté stejný vzorec vyprávění a pořád jim to u diváka prochází. Ale tentokrát to vypadá, že je to naposledy. Každá řada se aspoň zlehka, bez velkého moralizování otřela o nějaký společenský problém. Tentokrát únosy dětí, přistěhovalectví... . Ale ústředním motivem je případ, který je opět velmi osobní. A tím se Most zásadně liší od většiny detektivních seriálů. Nesledujeme jen více, či méně bizarní, kuriózní, nebo komplikovaný případ. Jsme svědky poměrně dost překombinovaných útoků na vyšetřovatele samotné. Téměř bez výjimky motivované pomstou s mnoha vedlejšími liniemi, které diváka svedou do slepých uliček. Po čtvrté řadě už Most nevnímám ani tak jako kriminálku, ale spíš jako příběh o jedné svérázné vyšetřovatelce a její cestě k vykoupení. Víc. než kdo je vrah, mě zajímalo co bude se Sagou. I kdyby tedy bylo jediným pozitivem této řady, že se dočkáme epilogu...stálo těch 8 hodin za to. Navíc...tvůrci se s postavami nemažou, takže to klišé, že v seriálech hlavní hrdinové přežijí, tady tak úplně neplatí. Abych to vše uvedl do kontextu, rozhodně nejsem milovníkem kriminálek a přesto mě Henrik Georgsson, Rumle Hammerich, Hans Rosenfeldt, Camilla Ahlgren a především Sofia Helin přiměli několik hodin denně zírat, jak si Saga a ostatní povedou. To za hvězdu navíc určitě stojí. ()
Oba jsou pěkně v prdeli a společně s nimi vstupujeme do (prý) závěrečné série. A znovu jsou u toho důležitá současná společenská témata. První díl má tři nosné linie: zlomený Henrik a jeho boj s myšlenkou, že jeho dvě pohřešované dcery někde „žijí“, Saga v zařízení, do kterého nepatří a úplně to v něm nedává, a pochopitelně začátek dalšího vyšetřování, které odstartovala krutá smrt šéfky imigračního úřadu. Zahrabaná do hlíny a ukamenovaná. Objevují se nové postavy, zase v tom všem máme zmatek, ale to si brzy opět sedne. Mrtví přibývají. V polovině série Saga přijde na stěžejní spojitost vražd – ukamenování, elektřina a jed. Tři metody vykonání trestu smrti. Jenže způsobů je víc, takže nepůjde o konečné číslo mrtvých. Velmi zajímavě se vyvíjí i vztah Sagy a Henrika, zasáhne do něj totiž něco, s čím zrovna nepočítali. Saga ovšem (jak je u ní ostatně zvykem) udělá zásadní krok sama, kolegu rozvzteká, tak se alespoň vrhne do starého případu zmizení Henrikových nejbližších. Finále silné. A nakonec i Saga nachází jakýsi vnitřní klid. Povedená tečka. A kdo ví, kde nakonec skončí. Výtečný seriál. ()
Důvod existence závěrečné, a dle některých fanoušků nejlepší série, spatřuji především v symbolickém uzavření příběhů Sagy a Henrika. Čtvrtá série je oproti standardní délce o dva díly kratší, čímž efektně zahušťuje děj a žene jej kupředu. Ústřední kriminální zápletka hraje spíše sekundární úlohu a většinovou pozornost si zabírá dvojice vyšetřovatelů. Dává to smysl, neboť na konci divák dostane kýženou dávku katarze umocněnou pocitem z dobře odvedené scenáristické práce. Kruh se uzavřel, všechny otázky jsou zodpovězeny. Perfektní tečka. ()
Galerie (155)
Photo © Danmarks Radio (DR)
Reklama