Présumé coupable

[FFF 2012, Sydney] Zručne obstaraná jednohubka o pošramotenosti justičných orgánov, ktoré si ako zvyčajne robia len to, čo sami chcú, resp. potrebujú. Až sa nechce veriť celému tomu (akokeby) umelo vyostrenému divadielku okolo Marécauxa a jeho prípadu, ale po menšej revízii kadejakých pofidérnych verdiktov z rôznych kútov sveta sa zas pochybnosti o neuskutočniteľnosti skôr vytrácajú, než pretrvávajú. Garenq to vzal od podlahy a ani na minútu nepoľavil, určite má svedomito napozeraného Greengrassa od ktorého si prepožičiava "reportérsky" neposednú kameru spolu so strhujúcim strihom+vypúšťa na plac nezdráhavého Torretona predvádzajúceho snáď ani necvičené a teda perfektne živelné výstupy. "Présumé coupable" nie je žiadnym majstrštykom, tá "televíznosť" sa-aj napriek pravdepodobnej zámernosti-prehliadnuť či naplno obdivovať až tak nedá, no skrz to ide o ďalšie, nadmieru dobre tlmočené trpké svedectvo o relativite pojmu objektivita po ktorom Vám do smiechu celkom iste nebude. (23.03.2012)

Franz Kafka bol vizionár, ktorý vo svojej spisbe s mimoriadnym humorom a nadhľadom opisoval absurditu žitia modernej spoločnosti. Tento film vynecháva Kafkov humor, je to čistá pochmúrnosť. O tom ako zdrvujúco trestajúca ruka spravodlivosti môže dopadnúť na každého. Úplne jedno, či oprávnene alebo nie. Hlavne, že systém dohľadu a trestu funguje. Mašinéria je živená ďalšími vinnými, či nevinnými. Tentoraz dopadne na hlavu rodiny. Rodiny, ktorá sa v dôsledku obvinenia, väzby a väzenia rozpadá na atómy. Psychika trpí, majetok rodiny mizne vo vreckách advokáta. Konečná satisfakcia je po uvedomení si všetkých strát riadne trpká. Nepríjemný film o možných dôsledkoch výkonu súdno-policajnej moci, ktoré nastávajú, ak sa vyšetrovanie vedie príliš jednostranne, s vopred určeným páchateľom. Nepríjemný film, ktorý sa ťažko pozerá prvý raz (aj vďaka chýbajúcemu nadhľadu, či absencii štipky humoru) a preto nevidím dôvod si tento zážitok zopakovať. (16.06.2020)

Zdrcující studie charakteru falešně obviněného člověka z pedofile, jenž byl spolu s dalšími 15 lidmi neprávem odsouzen v tomto neuvěřitelném francouzském procesu k několika letům vězení. Hodně intenzivní drama, v němž Phillipe Torreton hrál zcela přesvědčivou one-man-show a za svou srdcervoucí touhu po přežití a svobodě, při níž prošel ohromnou fyzickou transformací, by zasloužil velké ocenění. (16.07.2014)

Mazec příběh, no..Je to film o (ne)spravedlnosti a jeho následcích...Taková situace by zlomila každého...Dokumentárně ztvárněné echtovní drama...Až zpětně si všímám, že jsem ve filmu nezaslechl snad ani jediný tón hudby...Prostě syrové drama, kde prožíváte bezmoc spolu s hrdinou (nebo spíše obětí)... (08.02.2016)

„A děti nelžou.“ Ať žije spravedlnost (ve všech svých podobách). Bez velkých okolků přiznávám, že mě tenhle snímek emocionálně totálně semlel. Tím, co film v divákovi vyvolává, se hodně blíží k o rok mladšímu dánskému Vinterbergovu kousku (ale to i kvalitou). A jestliže u Honu jsem cítil především hněv, zde to bylo hlavně čiré zoufalství. A možná poprvé se mi u filmu stalo, že jsem se díval na hodiny skrz čas zbývající do konce ne proto, že bych se nudil či skřípal zuby nad jeho blbostí, nýbrž kvůli tomu, jak dlouho ještě bude muset hlavní hrdina (a já s ním) trpět tímto terorem a nespravedlností. Výtky? Jen jsem obtížně věřil tomu, co už konstatoval sám hlavní hrdina, tedy převezení za sestřenicí (ale vlastně mě to při vší té absurditě ani nepřekvapuje). Stejně jako jsem šokován, že z Bruselu nepřišel okamžitý zákaz distribuce tohoto filmu kvůli „ohyzdnému rasismu“, který snímkem prostupuje, že…no nic, 5* a budu si raději nalhávat, že některé skutečnosti si tvůrci jen vycucali z prstů. „Ležím na lůžku a čekám....čekám na to, až to skončí.“ (13.07.2016)