Kapitán Phillips

Dějem to nepřekročí intence průměrné epizody JAGu, ale abych řekl pravdu, vůbec mi to nevadilo. I provedením je sice Kapitán Phillips "generický film od Paula Greengrasse", kdy vše je na svém místě s už maličko otravnou precizností, ale co naplat, funguje to na mě. 134 minut uteklo překvapivě rychle a Hanks zvládl svého hrdinu stejně překvapivě snesitelně (vzhledem k tomu, že mě v posledních letech jako herec i člověk poměrně irituje). Nejvíc mě překvapilo, jak moc slevil Greengrass režijně. Čekal jsem, že nabídne tísnivé záběry z těsných chodeb lodi a nekompromisně dokumentární přístup, jenže Kapitán Phillips je plné klasických kamerových obletů lodi z dálky a pohledů, jež jsou sice snímány "dokumentárně", nicméně v reálu by nebylo kameru kam postavit. Podivně se to tříštilo, ale přišlo mi to spíš zajímavé, než že bych to vytýkal. Vlastně celý Kapitán Phillips je takový - zajímal mě. A to se přece počítá. (13.11.2013)

Paul Greengrass nemá v současnosti v těchto komorních akčňácích podle skutečných událostí konkurenci. Ohromně napínavé a s šíleným tempem (za pomoci kamery a střihu) a to i v pasážích, kde se vlastně nic neděje a postavy si jen povídají (což je v podstatě drtivá většina filmu). Emocemi nabitá koncovka pak divákovi udílí finální KO. Bez diskuze jeden z nejlepších filmů roku. (17.12.2013)

Dokonalá adrenalinovka. Od startu nabírá film hodně kvalitní tempo a je až fascinující, jak ho tvůrci dokázali až do konce ještě stupňovat. Příběh má dvě části, který maj svou zápletku a na jejichž vývoj jsem byl zvědavej. Moc se mně líbilo, že v okamžiku kdy skončí jedna, začíná druhá a testosteronovou jízdu pomáhají dotvářet skvěle vyostřené situace. Ty by samozřejmě nikdy nemohli mít takový efekt, kdyby se jich chopil filmařský a herecký looser, ale Paul ví přesně kam zamířit kamerou, jaký dát hrdinům do úst slovník a herci se zase umí dívat a tvářit. Tady bych chtěl pochválit především Barkhada Abdiho, který mě ve společných scénách s Tomem přišel dokonce výraznější a herečtější než jeho oscarový a slavnější americký kolega. Při finálovce jsem byl napjatej jak struna na balalajce. (18.11.2014)

Paul Greengrass to prostě se mnou umí. Dokáže natočit naprosto luxusní thriller s aktuální tématikou tak, jako kdybych měl pocit, že tam místo něj za tím objektivem stojím já. Rozklepanou kameru já sice přímo nesnesu, ale on do ní dokáže vnést tak dokonalý střih a všechno to vyšperkuje k takové dokonalosti, že to od něj prostě bez problémů přijmu. Přijmul jsem to už tolikrát a přijímám to i teď. Nehledě na to, že samotní herci zde předvedli abnormální výkony. A to jak Tom Hanks, tak somálští piráti, kteří tady prostě jedou pecky. Nikdy bych totiž neřekl, že tak triviální nápad se dokáže namáčknout do skoro 140ti minut tak, že se u toho nebudu nudit snad ani jednu minutu celého filmu. A ta závěrečná, záchranná mise? Slast pro kukadla. Pět hvězd naprosto oprávněně. Nestane se Vám každý den, abyste u filmu se zatajeným dechem pomalu ani nedýchali déle jak dvě hodiny. (05.02.2014)

Je kapitán Phillips glorifikací status quo a civilního hrdiny? Nemyslím si. Srovnání s Lindholmovým Únosem je zcela relevantní, ale neměli bychom automaticky sklouzávat k tvrzení, že dánská "tvrdší, chladnější a deheroizovaná" interpretace reality je "lepší". Zajímavá je právě věcná komparace východisek: Dánové volí situaci typickou, Američané dramatickou a vymykající se. Protagonistou Únosu je řadový námořník, který je pasivní "komoditou" ve vyjednávání, hrdina Greengrassova filmu je vyzvednutý už titulem a patří k aktivním hybatelům (je kapitán a téměř do poslední chvíle aktivně zápolí o život). Americká verze je de facto ze dvou třetin charakteristická posuny, akcí a zvraty, dánská se jim zcela vyhýbá a zachycuje rutinu vyjednávání, které se bezohledně vleče. Dánové točí přímo v postižené oblasti a nechávají celý štáb žít v nejistotě (protože syrovost chtějí přenést i do filmu), Američané využívají klidné vody kolem Malty. Dva přístupy k témuž tématu, nevidím důvod, proč je hierarchizovat, oba jsou zcela legitimní. Navíc docházejí k velmi podobnému obrazu: zlomený jedinec, systém, který funguje dál, jako by se nic nestalo. Kapitána Phillipse rozhodně můžeme číst jako oslavu Navy Seals a americké armády, ale Greengrass dává dost vodítek i ke kontra-výkladu - celá situace je absurdní, disproporční a neřešitelná (malý oranžový člun vs tři válečné lodě), navíc obě strany mají legitimitu. Už to, že paralelně sleduje Phillipsovo ráno a ráno jeho budoucího únosce by člověka mělo upozornit, že Greengrass chce víc než jen vykreslit napínavý případ. Podobně jako u Zero Dark Thirty i tady jako by víc indícií svádělo ke konvenčnímu uspokojení, že hnusní vychrtlíci dostanou na frak, přesto samotná akce přináší divácké uspokojení jen omezeně. Je tu až zneklidňující množství volných motivů, které Greengrass obklopuje svou milimetrově přesnou režií. Můj pohled koresponduje spíše s tím Lindholmovým, ale to neznamená, že by mě Kapitán Phillips nakonec nedostal. Stalo se to až při předposlední scéně, ale vyplatilo se počkat. [80%] (13.11.2013)