Stendhalův syndrom

Místy velmi zajímavá vizuální stránka podpořená psychotickou Morriconeho hudbou jsou bohužel jedinými klady tohoto filmu - když si je odmyslíte, zbude Vám nemilosrdně natahovaná stopáž, příšerné herecké výkony všech zúčastněných v čele s hlavní představitelkou, slaboduché postavy a nakonec zcela předvídatelná zápletka. Argento se snažil povýšit své krvárny na umění, ale velmi bolestivě ztroskotal. Dobře mu tak. (28.02.2009)

Jsou zde násilné scény, které jsou dobře natočeny, a to se Dario držel stranou a svou dceru pro jednou úplně neobnažil. Kretschmann je dostatečně démonický, ale příběh prostě celkově až tak dobře nefunguje. Jako náhled do nitra šílené mysli je to dobré, ale rozhodně ne výjimečné. Jako film je to pak pro mě příliš nekonzistentní a jednotlivé dojmy se rozkládají do příliš dlouhé stopáže. (11.04.2015)

Tak trochu iný Argento, psychologickejší, umeleckejší. Netvrdím, že jeho iné filmy nie sú, ale tu sa mi zdá, že je na to kladený ešte väčší dôraz. Pritom dej je dostatočne vzdušný, film skvelo nakrútený, násilie patrične drsné, a v tomto prípade akési realistickejšie, viac šokujúcejšie, avšak podfarbujúce a slúžiace príbehu. Asia Argento v hlavnej úlohe prechádza obdivuhodne zahratou psychickou premenou, a všetko je to podfarbené vynikajúcou Morriconeho hudbou. (21.05.2011)

Asia Argento zde hraje velmi mladou policejní inspektorku, která, když už tak mladá a hned vyšetřuje těžké zločiny, by měla oplývat nějakým tím výjimečným intelektem. Jenže Anna Manni je bohužel nevyspělá dívka, která by v reálném světě na ono zaměstnání neměla absolutně šanci. (A tím by se samozřejmě nedostala do té „prekérní“ situace). Sice jsem schopný odpustit - „přehlédnout“ hodně nesrovnalostí, chyb, špatných hereckých výkonů, ale pokud se neztotožníte s hlavní postavou, těžko budete film hodnotit pozitivně…Už jsem si zvykl, že herci v Argentových filmech bývají mizerní a tím jim hodně ubírají na kvalitě, ale v tomto případě je to obzvlášť škoda, příběh potenciál má a režisérovi se daří bavit především výbornou atmosférou, k níž nemalou měrou přispívá svou hudbou Ennio Morricone. I přes všechny ty výtky řadím La Sindrome di Stendhal mezi lepší Argentovi filmy. (17.08.2008)

Pozrime sa aké prekvapenie. Ide o najlepší nesedemdesiatkový a neosmedesiatkový film Daria Argenta. K tomu ide o najsurrealistickejšiu snímku akú vo svojej filmografií má. Argento sa rád pohrával s postmodernistickými prvkami ktoré jeho Giallá nádherne doplňovali o ešte väčšie tajomno. Ono je to v Stendhal's Syndrome skoro v celej snímke. Divák ktorý neholduje takýmto relatívne okrajovým žánrom a má rád jasné a zmyslami nepostrádateľné pocity nebude toto dielo hodnotiť až tak kladne. Aby som uviedol veci na pravú mieru zase nejde o Lynchovský Mind Fuck. Príbeh je tu jasný, klasicky giallovský. V Rýme nejaké indivíduum znásilňuje ženy až sa mu nakoniec podarí znásilniť aj samotnú vyšetrovateľku ktorá na prípade pracuje. Prvá polovica filmu mala brutálne tempo a dynamiku. Bez prestávky Argento sekal svoj um ako japonský kuchár v tých reštauráciách kde vám pripravujú jedlo na vašom stole. Niektoré CGI nedokonalé efekty si mohol odpustiť ale ináč dokonalé. Druhá polovica už na tempe poľavila ale bolo to stále dobré, Morriconeho hudba takisto sadla do filmu. škoda že záverečné rozuzlenie nebolo také nečakané ako sa od Gialla zvyčajne predpokladá, keďže už od polovičky bolo isté že niečo na tej hlavnej postave nesedí, ale presnú príčinu som aj tak neuhádol. 4,5* pričom, často to nerobím, ale zaokrúhlim nahor.. Už len z radosti. (02.05.2014)

Nejhorší zobrazované násilí je to, které způsobuje žena sama sobě. Jeden velký obraz a v něm mnoho obrazů. Nádherně šílené... za tohle si Argento zaslouží puget rudých růží. Netvrdím, že původně nebyly bílé. Jo a Morriconeho hudba naprosto uchvacující. (17.12.2013)

Přestože mi bylo asi hodinu před koncem jasné kdo vraždí, se zatajeným dechem jsem hltal každý záběr. LA SINDROME DI STENDHAL je skvělé temné psychlogické drama srovnatelné třeba s Polanskeho THE TENANT. Argento se tu vytasil s výborným nápadem. Stendhalův syndrom. Asi jediná nemoc, kterou bych se přál alespoň na čas nakazit. Výlety hlavní hrdinky do samotné podstaty obrazů jsou zpracovány úchvatně, hlavně musím vyzdvihnout oživlé grafiti. Nesmím zapomenout na fantastickou Asii Argento v hlavní roli a tím nejlepším způsobem depresivní hlavní hudební motiv. Dario Argento je prostě mistr! (05.08.2006)

Tento Argentův film podle mě měl opravdu velké ambice se stát jeho dalším výrazným režijním počinem. Ale bohužel se tomu tak nestalo. Zůstalo jen velké zklamání! (29.11.2007)

Hodně schizofrenní, ale co také od Argenta čekat. Stendhalův syndrom jako medicínský úkaz je každopádně velice zajímavá věc. Ale přednostní téma filmu to určitě není. (06.07.2009)

Nedokoukal. Odtažité, vyspekulované, s chybami jak hrom a hereckými výkony pod psa. A hlavně nudné. Tímhle chtěl Argento oslnit Ameriku? Jedna z nejhorších věcí, co jsem od něho viděl. Asia měla cvrnknout tátu do nosu, aby se probral. Dvě hvězdy jsou ještě pořád moc vlídné. (04.06.2008)

Atmosféra je během filmu opět temná a hudba je dobře zvolena. Bohužel tento film si mezi Argentovi nejlepší kousky nepřidám - opravdu ne. Ne že by byl film tak hrozný, ale pouze mě už od začátku přišel trochu odtažitý - nedokázal jsem se do filmu vcítit a patřičně si ho užít. Střih ve filmu mi přišel místy až přiliš zmatečný a film na to jak se snažil být záhadný se mi zdál celkem dost průhledný a čitelný. Dávám lepší tři hvězdičky - a musím uznat, že ne každý film od tohoto režiséra je tak skvělý jak jsem si myslel... (04.05.2009)

Takové normální giallo drama o pomstě. Žluť je trošku vybledlá, ale najít se dá. Argento hledá nové cesty a techniky, někomu se to může líbit, někomu nemusí. Na Argenta nezvykle pomalý rozjezd, který zachraňuje snad jen Asia coby žena znásilněná a málem zavražděná kvůli svému bizarnímu onemocnění, a později se stylovým a krvavým způsobem mstí. Zajímavější je spíš druhá hodina filmu, která mi svou psychopatičností silně připomínala geniální Martyrs. Nezvykle slabá je na Argenta taky hudba - Morricone je nepochybně skvělý skladatel, ale k Argentovi nějak zvlášť nepasuje, soundtracky od Goblinů mám radši. Speciálně tady je hlavní melodie sice pěkná, ale naprosto nevhodně podaná. Ve filmu se objevuje i Argentova vizuální mánie a přestože je laděna trochu jinak než v jiných filmech. Jednotlivé scény (třeba ta, v níž má Asia záchvat připoutaná k žíněnce a přitom halucinuuje) patří sice k tomu nejpůsobivějšímu, co Mistr natočil, celek je ale v kontextu díla spíš nevýrazný. Trvalo mi dlouho, než jsem přišel na chuť trochu neobvyklému stylu filmu, nakonec se tak stalo, přesto ale řadím Stendhalův syndrom ke slabším argentovkách. Rozhodně jsem čekal něco brutálnějšího, a nemyslel jsem si, že zrovna Argento je někdo, kdo musí kopírovat vraždící scény z jednoho filmu do druhého - i když musím uznat, že Asia vypadá zdaleka nejúžasněji, když někomu rozmlacuje hlavu mezi dveřmi. P. S. Ale v blond paruce vypadá odporně. (22.06.2009)

To jsem rozhodně nečekal, že se mi tenhle devadesátkový Argento bude tak líbit. A už vůbec jsem nečekal, že v něm legendární rejža projeví snahu o psychologii postav a souvislý děj. Pár drobných výtek bych někde vyhrabal (Asia jako policajtka, občasné CGI...), ale nejsou nijak zvlášť podstatné. Ovšem s tím, jak svědomitě Asia bojuje o sympatie diváka a Morriconeova hudba umanutě trvá na svých osmi tónech, ještě víc zamrzí, když po jistém hrdinčině zadostiučinění snímek na více než 20 minut naprosto chcípne. To je příliš dlouhá doba na to, aby se dokázal znovu rozjet. Ale i když se mu na výbornou první půli podaří navázat vlastně až teprve poslední, velice silnou scénou, převažují ve mně hlavně ty pozitivní dojmy. Milé překvapení s exkluzivní hromadou depky. (08.01.2012)

Stendhalova syndromu je obrovská škoda - Pro mnoho Argentových příznivců znamená první polovina euforii nad jeho prací s dvojexpozicí a zvukem, který simuluje děj na olejových malbách. Milé překvapení je herečka Asia Argento a její podivné, melacholické a sexuálně vyhrocené stavy, nebezpečný muž, který ji pronásleduje, nebo její pozdější hrátky s barvami. Časem se ale všechny napjaté struny uvolňují, stylizace upadá a závěr filmu už není zajímavý naprosto ničím. Snímkům s nezajímavou první polovinou mám tendenci odpouštět více než těm, které diváka uspí v polovině druhé. Skoro to vypadá, jako by chvílemi místo Argenta točil někdo jiný. 60% (02.06.2010)

Zajímavé téma, ale i když pominu tradiční (ne)logiku, tak místo, aby myslel na rodinu, měl Argento do hlavní role obsadit spíš nějakou herečku. Výtvarně to také není Argentův vrchol. (17.07.2019)

Perfektní. Argento v jedné ze svých nejlepších podob. Musím se přiznat, že začátek filmu mě vůbec nechytnul a kousal jsem se nudou. Jenže pak se to pořádně rozjelo a krve bylo habaděj. Velice překvapil árijský muskulaturní Kretschmann, kterého jsem ze startu nemohl vůbec poznat. Jeho postava je řádně psychopatická a scéna kdy si přehrabuje žiletku v hubě je parádní. A co se zde hlavně naplnilo, tak je pro mne výsledný wow effect. Když už si myslíš, o koho jde, přijde překvápko a potom další a další. Společně s Phenomenou nejlepší Argentův film. Musím zmínit velice sympatický výkon pohledné Argentovi dcery Asii. Tahle rodinka se náramně povedla. (16.01.2022)

Dobře udělaný film, který snese opakovanou projekci. V tomto případě to míním ovšem ne příliš kladně. Už jsem film viděl dvakrát a pokaždé jsem zanedlouho po projekci zapomněl, kdo byl vlastně vrah a co bylo hlavní téma filmu, kromě hrdinčiny poruchy vnímání. Jednoduše lehce zapomenutelné. (02.11.2015)

Psycho-krimi-thriller o mladé policistce, trpící fóbií z uměleckých děl je brutálně znásilněna násilníkem a vrahem a to na ni zanechává stopy. Nejsou to však stopy, které by se daly očekávat. Není to špatné, ale asi by to chtělo remake, protože občas je to nuda a napětí (až na ten rádoby překvapivý konec) také nic moc. (14.08.2019)

Pozoruhodné momenty jako prohlídka Uffizi s mdlobou aj. táhne film nahoru.(70%) (06.02.2022)

Giallo od Argenta neodmítnu,ikdyž jsem měl místy smíšené pocity, vše napravila Argentova dcérečka Asia a hudba Mr.Morriconeho. (30.04.2019)