Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Všeobecně vážený ředitel maloměstské záložny Hlavsa se kvůli své rozmařilé a zhýčkané ženě dopustí zpronevěry, a když se situace nedá zachránit, zastřelí se. Jeho matka, prostá vesnická žena, se ujme ovdovělé snachy i dospívajícího vnuka s podmínkou, že jí oba pomohou všechnu škodu nahradit. Pro městskou dámu je tvrdá vesnická práce utrpením. Stejně tak pro mladého Boříka, nadaného pianistu, který se těžko vzdává snů o umělecké dráze... (ČSFD)

(více)

Videa (1)

Ukázka z filmu

Recenze (47)

topi 

všechny recenze uživatele

Babička není jedinou životní rolí Terezie Brzkové, řadí se k ní určitě i Barbora Hlavsová. Její postava venkovské ženy, která neporuší svoje poctivé zásady a udělá vše, aby splatila velké dluhy svého syna je tak přesvědčivá, že jí nelze nevěřit. Martin Frič natočil herecky parádně obsazené drama podle předlohy mého oblíbence Jaroslava Havlíčka, jedinou výtku bych měl asi k obsazení Rudly Hrušínského a Jiřiny Štěpničkové. Ne že by hráli špatně, právě naopak, oba byli naprosto skvělí, ale jako syn a matka vzhledem k svému věku působili spíše jako sourozenci nebo milenci. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Upraveno v červnu 2020. Film Barbora Hlavsová je morálním opusem úzkostného niterného rozkolu. Martin Frič vytěžil z literární předlohy Jaroslava Havlíčka nejen maloměšťácké snobství se sklony k pokrytectví, častokrát přehnané nároky a očekávání v rámci rodiny i celé společnosti, nebo zásadní životní rozpor mezi ochotou a vlastním skutkem sebeobětování. Vzhledem k tehdejší době se Barbora Hlavsová stala také morálním povzbuzením lidem v zajetí protektorátního marastu. Barbora Hlavsová je působivým filmem, poezie vzkvétá v dynamické souhře dramatických obrazců, objevuje se ve vlysu plastických výjevů niterné rozpolcenosti, v reflexní rezonanci na maloměšťácké poklesky i mezi Dvořákovými hudebními notami. Tradiční lpění na stavu společenské vážnosti a bezúhonnosti se dostává do křížku se smyslem pro zodpovědnost, přesto je nakonec zachována naděje v podobě zdravého jádra mládí. Ústředním bodem filmu je Barbora Hlavsová (velmi pozoruhodná Terezie Brzková), laskavá vesnická tkadlena. Je poctivá, odolná a obětující se za hříchy svého chybujícího potomka. Nestěžuje si na možná příkoří, vyplňuje svůj ušlechtilý osud. Hlavní mužskou postavou je Bořík (velmi zajímavý Rudolf Hrušínský), Barbořin vnuk. Je žíznivý naplněním svého nitra hudebním talentem, jen ten nejasně svíravý pocit širší zodpovědnosti ho dohání k zásadnímu dilematu. Významnou postavou je Klára Hlavsová (zajímavá Jiřina Štěpničková), Boříkova matka a Barbořina snacha. Je sice vyděšena z neblahé reakce okolí, má snahu, ale život v bídě a dřině duševně vyčerpává neznalé situace. Důležitou postavou je Vojtěch Hlavsa (velmi dobrý František Smolík), Barbořin syn, Klářin muž a Boříkův otec. Ředitel záložny a jeho hřích proti počestnosti je rozbuškou, před kterou se ve strachu z následků zbaběle utíká. Z dalších rolí: dobrotivý rodinný přítel, penzista a revizor záložny Žanta (Jindřich Plachta), čestný a k lidem důvěřivý starosta Prouza (Jaroslav Průcha), Barbořin švagr a poctivý protestanský řezbář Lukáš Hlavsa (Karel Dostal), jeho zářivá, bezelstně upřímná a laskavá vnučka na prahu dospívání Eliška (Eliška Kuchařová), jeden z nejdivějších členů městského předsednictva a místní holič Kvěch (Vladimír Řepa), jeho dcera s náklonností k Boříkovi Vlasta (Stella Májová), obchodně spolehlivý klenotník a člen městského předsednictva Bartyzal (František Filipovský), Klářino spásné vysvobození z nouze Kaliba (Vilém Pfeiffer), či z Hlavsových finančních patálií zoufalá služka Rézinka (Ella Nollová). Film Barbora Hlavsová je působivě poetickým a psychologickým náhledem na maloměšťácké soužití. Laskavost trpí na důvěřivost, přesto morálka zůstává základním kamenem naděje budoucnosti. Silný filmový prožitek! ()

Reklama

Dr.film 

všechny recenze uživatele

Jádrem snímku je střet maloměsta s venkovem a klidně bych se i nebál tvrdit, že se Frič v době protektorátu snažil latentně poukázat na nezdolnost národní povahy. Postavy řeší hrdost, dobrou pověst nebo poctivou práci a tehdejší publikum se tak mohlo s poklidem a v nejisté době, alespoň částečně ujistit o houževnatosti svého vlastního národa. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

I když Jaroslav Havlíček určitě nechtěl v novele Sleněný vrch, podle níž film vznikl, poukazovat na zdravé kořeny českého lidu, ale zpracovat psychologii českého maloměšťanstva, jak bylo jeho kvalitním zvykem (a ve filmové řeči převedeno adekvátně J. Herzem v Petrolejových lampách), Fričova a Steklého adaptace ukázala tuto možnost jako tvůrčí a přímo mistrnou. Frič zvolil typově vhodné herce a dobře je vedl, Karel Degl virtuozně nasnímal snobské maloměsto i rustikální vesnici, Jaroslav Křička pak objevně pracoval s ohlasy klasické a lidové (případně evangelické liturgické) hudby, jíž doplnil filmový celek. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Tento protektorátny film vyvolal u mňa iba trpké pousmiatie. Je to už druhý český film z porovnateľnej doby, v ktorom defraudant (mankár) spácha samovraždu. To je niečo, čomu dnešní mladí diváci určite nebudú veriť. Dnes namiesto samovraždy, splatenia dlžnej čiastky a očistenia mena príbuzenstva sa vykrikuje o prezumpcii neviny, angažujú sa advokáti, ktorí fungujú ako spolupáchatelia, aktivujú sa vplyvné známosti a keďže sieť ekonomických delikventov je husto prepletená, vinník väčšinou vyviazne bez trestu lebo "trestný čin sa nestal" prípadne so symbolickým "no, no, no!" A show pokračuje ďalej. Terézia Brzková nesklame v žiadnom filme. ()

Galerie (19)

Zajímavosti (2)

  • Film bol natáčaný v Mělníku a Novom Kníne. (dyfur)

Reklama

Reklama