Čapkovy povídky

Vedle Vávrova Krakatitu patrně nejlepší filmová adaptace literárního odkazu Karla Čapka, která se ve díky zkušenému Martinu Fričovi stala nadčasovou výpovědí o lidském svědomí, odpovědnosti a vině. Má to takovou tu prvorepublikovou patinu a přitom umělecky hodnotný obsah, nevyznívá to lacině a rychlokvašeně jako převážná většina českých filmů vzniklých před znárodněním kinematografie. I v malých rolích se objevují velcí herci své doby. Komické i tragické příběhy, ze kterých je poznat Čapkův rukopis. 80 % celkového dojmu s ohledem na dobu vzniku. (23.11.2008)

Filmy na motivy Karla Čapka jsou vždy zajímavou vzpruhou. Film O věcech nadpřirozených mi však přišel lepší. Nehrál si na žádnou provázanost a předvedl tři samostatné povídky. Martin Frič dal příběhu rámec, vlak, ve kterém sedí osoby a vyprávějí si příběhy. Žádný nemohu vyzdvizhnout, ale pomlčet o herectví Jaroslava Marvana či Františka Smolíka by byl hřích. (10.12.2008)

Jeden z nejlepších povídkových filmů vůbec, i když mi připadá že je dnes tak trochu nedoceněný, snad nejčapkovitější a zároveň i nejlepší zfilmovaný Čapek. 5 veru poutavě lidských příběhů, sugestivní herecké výkony, velice zdařila atmosféra (třeba ve třetí povídce sněhová vichřice a hudba jak z nějakého historického biblického filmu). Povídka první "Propuštěný" (dovededete si představit být v takové to situaci tenkrát?) v hlavní roli s Jaroslavem Průchou členem ND se mi líbila nejvíce, nejzdařilejší a umělecky nejhodnotnější je pak zcela jistě Baladu o Juraju Čupovi. ddt: Poslední role Antonie Nedošínské (62. let). 5.mini filmů v hodině a půl, unikátní a mistrovské stejně jako výkony Marvana, Smolíka nebo Bielika. (11.05.2006)

Jedno vlakové kupé. Touto pomůckou dokázal Frič výborně zakomponovat do jednoho filmu vybrané povídky z Čapkových "Kapes". Všechny se nějak točí kolem lidského nitra a svědomí. Střídají se humorné i závažné příběhy, jak to v životě chodí. Poslední povídka s nebeským soudem je úchvatná. "A proč vlastně vy, proč ty bože nesoudíš? - Inu, protože všechno vím." (14.09.2006)

Čapkovy Povídky z roku 1947 aneb Mistr režíruje Mistry při hraní příběhů od Mistra. Nač se zdržovat, skočíme do toho rovnýma nohama - kdo někdy četl Baladu O Juraji Čupovi, a viděl toto její filmové ztvárnění, už nikdy si ji nepředstaví jinak. A o případu vraha Kuglera a jeho soudu před tváří Boží snad nemá smysl cokoliv říkat. Liché povídky jsou osudové, ty sudé naopak odlehčující. Každopádně jde o vynikající mix, ale mrzí mne, že nedošlo třeba na mysteriózní lahůdku se stopami ve sněhu - pan Pištěk by na ni byl dokonalý. I tak ale zřejmě už jednou provždy 90%. (24.07.2012)