Režie:
Martin FričKamera:
Otto HellerHudba:
Jaroslav JežekHrají:
Jiří Voskovec, Jan Werich, Helena Bušová, Anna Švarcová, Josef Skřivan, Theodor Pištěk, Zvonimir Rogoz, Alois Dvorský, Václav Trégl, František Černý (více)Obsahy(1)
Legendárny predvojnový film kultovej dvojice komikov Jirího Voskovca a Jana Wericha. Filip je nezamestnaný robotník a Jakub zas mimoriadne bohatý továrnik. Teda, bývalý bohatý továrnik. Jeho konkurent Worst ho totiž priviedol na mizinu a teraz musí spolu s Filipom začať odznova. Čoskoro však pochopia, že sami nič nezmôžu a tak sa rozhodnú spojiť svoje sily v prospech celku. Tak vzniká družstvo "Hej rup", aby všetkým okolo seba dokázalo pravdu. Pravdu o hesle: V jednote je sila... (STV)
(více)Recenze (136)
ocenenia : MFF Benátky 1935 - Súťažný výber ()
....legendárny predvojnový film kultovej dvojice....možno, ale pokiaľ mňa pamäť neklame ani za socializmu to nemalo veľkú popularitu skoro sa to nehralo v tv a....teraz...asi tak isto....pre mňa to vtipu moc nemá a téma polopatisticko- socialistická akoby to bolo nafilmované v 50-tych rokoch a nie v r.1934. ()
Pro tuhle dvojici mam velkou slabost. Nekdo muze namitnout, ze je snimek silne levicovy a komunisticky. Omyl!!! Mezi ucenim Marxovym a komunismem je sakra velky rozdil. Ten nejzakladnejsi je v naivni duvere v cloveka. Pan Werich ma lidi rad a veri v ne!!! Kez bych dokazal verit stejne jako on, proto jeho idea je pro me nadherna, ale silne naivni a prave proto ma muj nezkonaly obdiv. ()
Celkově asi nejzdařilejší film V+W , kteří zde překvapili neotřelými filmovými nápady a jistotou osobitého nestárnoucího hereckého projevu.Natáčení filmu bylo poznamenáno smrtelnou nehodou herce V.Marka při realizaci ( v konečné verzi nepoužité ) scény s parním válcem v zahradní restauraci. ()
Pánové Voskovec a Werich jako by svým svižným humorem předběhli dobu. Na příběhu laděném do absurdní komedie rozplétají inteligentní kritiku systému a zesměšňují ji tím nejkouzelnějším způsobem. A to je přitom veškeré dění postaveno na triviálním a předvídatelném příběhu - hodný milionář, který zbankrotuje kvůli zlé konkurenci se dostává mezi pracující třídu, to mu pomáhá nahlédnout do života obyčejných lidí, kteří trpí nedobrovolnou chudobou a rozhodne se s tím něco dělat. Hej-rup! je krásný snímek, který se skvěle trefuje do problémů společnosti, ale s tak něžným (dů)vtipem, že není možno si ho nezamilovat. ()
Na tomto filmu si můžeme milí uživatelé názorně demonstrovat, že všechna naše hodnocení ohledně politických postojů herců a režisérů jsou jen bohapusté kecy, jelikož nikdo z nás nezažil velkou hospodářskou krizi, nanejvýš tak normalizaci, kdy jsme sice pod komunistou úpěli, ale hlad jsme neměli. S prázdným žaludkem člověk snadno zlevicoví. V padesátých letech se pak asi hodně lidí probralo ze sna, ale už bylo pozdě. Tohle je taková hezká pohádka o kolektivizaci, která se nakonec stala skutečností, ale tak to asi V+W nechtěli, že? Hlavu vzhůru, žít se musí...80% ()
Dokonalá komedie, kde spojilo to nejlepší z Voskovce a Wericha s tím nejlepším, co dovedl Mac Frič. Škoda jen toho zbytečného tlačení na pilu pokud jde o otázky dělnictva - v tomto směru film vyznívá snad až příliš socialisticky, ne-li komunisticky. Ale je to pochopitelné, vzhledem k soudobé krizi. ()
To sou moje zlatý hodinky, voni sou sice stříbrný,ale sou to moje zlatý hodinky... Poprvé v Československem filmu použito tzv. zadní projekce. ()
Smršť gagů, většina z nich hodně zábavná; povedený scénář a především výborné narážky na různé filmy - Ejzenštejn, Mozžuchin, Fairbanks a happy-ending. ()
Komika dua V+W, Fričova režisérská bravura, „cinefilské“ citace apod., to všechno je na jedničku a netřeba k tomu nic dodávat. Pohádková ideologie o zlých kapitalistech a hodných dělnících v neředěné, i když tu a tam humorně odlehčené podobě z doby zdejší první a zatím jediné pořádné hospodářské krize na jednu stranu výrazně kazí celkový dojem, na druhou stranu – bylo to poslední všeobecně rozšířené „náboženství“, které tenhle národ měl a které na kratičký čas, než ukázalo zuby, přimělo lidi upnout se k něčemu vyššímu než k jejich osobnímu blahu a přineslo s sebou novou poetiku a nové vidění světa (tenhle paradox – že komunismus, navzdory své zrůdné naivitě a neoddělitelné totalitní podstatě, byl v raném stadiu nositelem pozitivních změn a svěžího pohledu na věci – jsem si poprvé uvědomil na předloňské Teigeho typografické výstavě v Brně a nad filmy V+W se mi vzpomínky na tu výstavu často vynořují; v jejich obrazovém pojetí je cosi, co Teigeho práce hodně připomíná). V dnešní takzvané hospodářské krizi, mnohem milosrdnější, než byla ta Velká, nám na rozdíl od jiných bohabojnějších národů taková sdílená vyšší idea citelně chybí (říkám jako neznaboh z rodinné tradice i vlastního přesvědčení) a u tohohle filmu s jeho nakažlivým kolektivním optimismem si to člověk uvědomí zvlášť silně. — Dá se myslím se značnou jistotou tvrdit, že i přes komickou nadsázku je Hej-rup! mnohem pravdivější sondou do života různých sociálních vrstev ve 30. letech minulého století než většina ostatních „filmů pro pamětníky“ z té doby, a je to nesmírně zajímavá podívaná. Možná i jeden z důvodů, proč zrovna tenhle film odmítá zestárnout. — Mrzí očividné minimum péče věnované přípravě DVD – opravdu nešlo zrekonstruovat úplnější verzi s menším množstvím výpadků, dát si trochu práce s odšuměním a hlasitostním vyrovnáním zvukové stopy, nebo aspoň na konci nechat muziku dohrát a nezatahovat ji surově hned po zatmění obrazu, což je předpokládám následek bezmyšlenkovitého překlopení z kopie určené pro televizní vysílání, kde je každá vteřina drahá? Jistě, taková péče něco stojí, ale zrovna tenhle film by si ji myslím zasloužil a byl by to přínos trochu jiné kategorie než líbivá papírová krabička, jejíž design a výroba určitě taky něco stály. No, co už včíl. ()
Tento snímek patří už ode dávna k mým nejoblíbenějším pamětnickým filmům. Nelze mu upřít originalitu námětu, dynamiku i zdařilé zpracování v rámci tehdejších technických možností. Ještě k tomu přidejme osobitý herecký výkon Voskovce a Wericha s brilantní ironií, vtipné hlášky, dodnes fungující humor, dobovou atmosféru a stále živou působivou hudbu Jaroslava Ježka. Já považuji tento film po všech stránkách za výjimečný i když už dneska mladou generaci asi sotva osloví. ()
Komedie o příliš vážných věcech, takže už z podstaty se jí nedá smát. A konkrétně téhle komedii by se nedalo moc smát ani normálně, protože vtipných scének a dialogů tam moc nebylo, spíš poněkud trapných ("nešla nějaká práce okolo..."), ze kterých člověku naskočila husí kůže od krku až tam, kde záda prodělávají změnu pohlaví. Z herců vynikal zejména Werich, který mi připomínal svými filozofickými samomluvami Hugo Haase, František Černý taky dobrý, naopak Voskovec poněkud prkenný (nebo voskový?), a to jak v mluvě, tak v pohybech. Poněkud mě překvapila kritika Sovětského svazu, protože Voskovcův projev nad rozpadajícím se automobilem coby "maslostrojem" pronášený špatnou, přehnanou ruštinou jinak než zesměšňující označit nelze. Z pohledu ekonoma je názory prezentované ve filmu poněkud naivní. Řešením krize nebylo zlevnit výrobky, protože deflace je zhoubná - továrníkovi se nevrátí prostředky, které do výroby investoval. Továrníci nepropouštěli dělníky z plezíru a škodolibosti, ale proto, že pro ně neměli práci, když padal odbyt výrobků. To mohlo V+W taky napadnout, vždyť přeci jedna ze základních komunistických pouček je, že továrníci zaměstnávají dělníky proto, aby je mohli vykořisťovat, aby jim mohli brát nadhodnotu. Čili je v zájmu továrníků co nejvíce vyrábět a zaměstnávat co nejvíce dělníků, neboť tím víc nadhodnoty jim zůstává v kapsách. No a naivní mi připadá také představa, že lze na burze skoupit tolik papírů, aby člověk továrnu ovládl. ()
Velmi povedená komedie... opravdu moc :-) ()
Velice úsměvné. 65% ()
Zřejmě nejvíce sympatický snímek V+W, navíc snad nejvíce uvěřitelný a přirozený film třicátých let v československém filmu. ()
Zlí kapitalisti a dobrí robotníci so svojimi predchodcami odborov, cítiť tu silný závan socializmu. Príbehovo ma to nezaujalo, hlavne pre strašne dlhé hluché pasáže, ale záver sa podaril. Plošinová scéna s dobovo dobrými trikmi, trochu absurdnosti a grotesky a vznikla komédia trochu iného druhu ako klasické romantické veselohry tej doby. ()
Je to veselé a chvílemi i docela vtipné, ovšem v roce 1934 bych takové šílené levičáctví od dua V+W opravdu nečekal. Některé nápady byly opravdu originální, bavil jsem se dobře, ovšem občas i na účet filmu spíš, než filmem samotným, což musím zohlednit i ve výsledném 3hvězdičkovém hodnocení. (DVD) ()
Hejrupaci V+W, a jejich socialni (socialisticka?) pohadka... ()
Dvojica W+V patrí k tomu najlepšiemu čo mala naša spoločná republika. Výborná komédia s prvkami nemej grotesky ( parný válec ). Mám tento film rád 70%. ()
Upraveno v květnu 2020. Film Hej-Rup! je politicky uměleckou reakcí Osvobozeného divadla na světovou hospodářskou krizi. Čtveřice mladé krve umělecko-kulturního prostředí Martin Frič, Václav Wasserman, Jiří Voskovec a Jan Werich, za přispění hudebního skladatele Jaroslava Ježka a kameramana Otto Hellera, zkonstruovala filmové dílo z rachotu sociálně kritického vartování levicových idejí, parodování filmových postupů i stereotypů, satirického škádlení ironie a groteskního zlehčování jako odznak charakteristického klaunského přístupu Osvobozeného divadla. Je to idealistická vize v nejčistší, i nejrozvernější, podobě myšlenky. O komunismu se netřeba obšírněji zmiňovat, neboť nejde o proklamaci komunistického řízení státu, které se již v tehdejší době v sousedním Sovětském svazku přetransformovalo do vytváření jakési pokrokové "lidové šlechty", soupeřící mezi sebou navzájem o podíly na moci. Jde o idealistické pojetí, jež vnímá nejslibnější potenciál v síle dělnické masy společnosti, která se naučí spolupracovat, vytvářet kladné společné hodnoty práce a života a díky té pílí a soudržností se dokáže stát účinnou, konkurenceschopnou, důstojnější a spravedlivější alternativou tradičního stavu kapitalistického kalkulování a diktátu peněz. Čistá myšlenka, na níž není lidstvo připraveno. Nadhled má základ v grotesce a přizpůsobivém souznění rytmu a nálady. Obraz skotačí z přemíry vášní, poeticky laškuje a krášlí svou pouť lehkonohou písní. Prvním hrdinou umělecko-politické teze je Jakub Simonides (dobrý Jan Werich), lehkomyslně velkodušný továrník a pálivý trn v oku jeho přímé ekonomické konkurence. Ale pro osobní nezkušenost s manuální prací, díky šťastné náhodě a klaunskému zaujetí se rozeznají možnosti vůle kolektivní soudržnosti, proto se stává ideálním řešením i nadějí na faktické problémy doby nejdemokratičtější řízení lidstva. Druhým hrdinou sociálně kritického pamfletu je Filip Kornet (zajímavý Jiří Voskovec), z hladu nespokojený nezaměstnaný dělník. U něj je sice nešikovnost s manuální prací na pováženou, ale jeho úkol je naštěstí někde jinde. Cirkusoví klauni kráčejí svorně ve dvojici, společný úder zbraní vykazuje spolehlivější úspěch. Z dalších rolí: barmanka z kolonie chudých pracujících s romantizujícím významem Marta (Helena Bušová), zkarikovaný všehoschopný nepřítel dělnického lidu a zákeřný prezident konzervárenského impéria Worst (Josef Skřivan), ten zbabělý zrádce přítele a zkorumpovaný ředitel Simonidesových závodů Brown (Theodor Pištěk), s úpravou živého plotu násilnicky nespokojený vášnivý filatelista (Alois Dvorský), bankéř s "čestným" řešením (Alexander Třebovský), z hladu k sebevraždě svolný nezaměstnaný (Václav Trégl), nešťastník a nezaměstnaný kuchař (František Černý), necitlivý rozhlasový reportér (Jaroslav Průcha), jadrná provozovatelka noclehárny pro chudé (Anna Švarcová), či na lístky akurátní vedoucí asfaltérů (Vladimír Smíchovský). Film Hej-Rup! je uměleckým dílem, které se nezříká odlehčeného skotačení a žonglování na poutí cirkusových klaunů, přidává k nim poezii, satiru a osobní politický postoj. Obdivuhodný filmový počin! () (méně) (více)