Hej rup!
Heave Ho!
Režie:
Martin FričKamera:
Otto HellerHudba:
Jaroslav JežekHrají:
Jiří Voskovec, Jan Werich, Helena Bušová, Anna Švarcová, Josef Skřivan, Theodor Pištěk, Zvonimir Rogoz, Alois Dvorský, Václav Trégl, František Černý (více)Obsahy(1)
Legendárny predvojnový film kultovej dvojice komikov Jirího Voskovca a Jana Wericha. Filip je nezamestnaný robotník a Jakub zas mimoriadne bohatý továrnik. Teda, bývalý bohatý továrnik. Jeho konkurent Worst ho totiž priviedol na mizinu a teraz musí spolu s Filipom začať odznova. Čoskoro však pochopia, že sami nič nezmôžu a tak sa rozhodnú spojiť svoje sily v prospech celku. Tak vzniká družstvo "Hej rup", aby všetkým okolo seba dokázalo pravdu. Pravdu o hesle: V jednote je sila... (STV)
(více)Recenze (136)
....legendárny predvojnový film kultovej dvojice....možno, ale pokiaľ mňa pamäť neklame ani za socializmu to nemalo veľkú popularitu skoro sa to nehralo v tv a....teraz...asi tak isto....pre mňa to vtipu moc nemá a téma polopatisticko- socialistická akoby to bolo nafilmované v 50-tych rokoch a nie v r.1934. ()
Pro tuhle dvojici mam velkou slabost. Nekdo muze namitnout, ze je snimek silne levicovy a komunisticky. Omyl!!! Mezi ucenim Marxovym a komunismem je sakra velky rozdil. Ten nejzakladnejsi je v naivni duvere v cloveka. Pan Werich ma lidi rad a veri v ne!!! Kez bych dokazal verit stejne jako on, proto jeho idea je pro me nadherna, ale silne naivni a prave proto ma muj nezkonaly obdiv. ()
Celkově asi nejzdařilejší film V+W , kteří zde překvapili neotřelými filmovými nápady a jistotou osobitého nestárnoucího hereckého projevu.Natáčení filmu bylo poznamenáno smrtelnou nehodou herce V.Marka při realizaci ( v konečné verzi nepoužité ) scény s parním válcem v zahradní restauraci. ()
Pánové Voskovec a Werich jako by svým svižným humorem předběhli dobu. Na příběhu laděném do absurdní komedie rozplétají inteligentní kritiku systému a zesměšňují ji tím nejkouzelnějším způsobem. A to je přitom veškeré dění postaveno na triviálním a předvídatelném příběhu - hodný milionář, který zbankrotuje kvůli zlé konkurenci se dostává mezi pracující třídu, to mu pomáhá nahlédnout do života obyčejných lidí, kteří trpí nedobrovolnou chudobou a rozhodne se s tím něco dělat. Hej-rup! je krásný snímek, který se skvěle trefuje do problémů společnosti, ale s tak něžným (dů)vtipem, že není možno si ho nezamilovat. ()
Na tomto filmu si můžeme milí uživatelé názorně demonstrovat, že všechna naše hodnocení ohledně politických postojů herců a režisérů jsou jen bohapusté kecy, jelikož nikdo z nás nezažil velkou hospodářskou krizi, nanejvýš tak normalizaci, kdy jsme sice pod komunistou úpěli, ale hlad jsme neměli. S prázdným žaludkem člověk snadno zlevicoví. V padesátých letech se pak asi hodně lidí probralo ze sna, ale už bylo pozdě. Tohle je taková hezká pohádka o kolektivizaci, která se nakonec stala skutečností, ale tak to asi V+W nechtěli, že? Hlavu vzhůru, žít se musí...80% ()
Dokonalá komedie, kde spojilo to nejlepší z Voskovce a Wericha s tím nejlepším, co dovedl Mac Frič. Škoda jen toho zbytečného tlačení na pilu pokud jde o otázky dělnictva - v tomto směru film vyznívá snad až příliš socialisticky, ne-li komunisticky. Ale je to pochopitelné, vzhledem k soudobé krizi. ()
To sou moje zlatý hodinky, voni sou sice stříbrný,ale sou to moje zlatý hodinky... Poprvé v Československem filmu použito tzv. zadní projekce. ()
Smršť gagů, většina z nich hodně zábavná; povedený scénář a především výborné narážky na různé filmy - Ejzenštejn, Mozžuchin, Fairbanks a happy-ending. ()
Komika dua V+W, Fričova režisérská bravura, „cinefilské“ citace apod., to všechno je na jedničku a netřeba k tomu nic dodávat. Pohádková ideologie o zlých kapitalistech a hodných dělnících v neředěné, i když tu a tam humorně odlehčené podobě z doby zdejší první a zatím jediné pořádné hospodářské krize na jednu stranu výrazně kazí celkový dojem, na druhou stranu – bylo to poslední všeobecně rozšířené „náboženství“, které tenhle národ měl a které na kratičký čas, než ukázalo zuby, přimělo lidi upnout se k něčemu vyššímu než k jejich osobnímu blahu a přineslo s sebou novou poetiku a nové vidění světa (tenhle paradox – že komunismus, navzdory své zrůdné naivitě a neoddělitelné totalitní podstatě, byl v raném stadiu nositelem pozitivních změn a svěžího pohledu na věci – jsem si poprvé uvědomil na předloňské Teigeho typografické výstavě v Brně a nad filmy V+W se mi vzpomínky na tu výstavu často vynořují; v jejich obrazovém pojetí je cosi, co Teigeho práce hodně připomíná). V dnešní takzvané hospodářské krizi, mnohem milosrdnější, než byla ta Velká, nám na rozdíl od jiných bohabojnějších národů taková sdílená vyšší idea citelně chybí (říkám jako neznaboh z rodinné tradice i vlastního přesvědčení) a u tohohle filmu s jeho nakažlivým kolektivním optimismem si to člověk uvědomí zvlášť silně. — Dá se myslím se značnou jistotou tvrdit, že i přes komickou nadsázku je Hej-rup! mnohem pravdivější sondou do života různých sociálních vrstev ve 30. letech minulého století než většina ostatních „filmů pro pamětníky“ z té doby, a je to nesmírně zajímavá podívaná. Možná i jeden z důvodů, proč zrovna tenhle film odmítá zestárnout. — Mrzí očividné minimum péče věnované přípravě DVD – opravdu nešlo zrekonstruovat úplnější verzi s menším množstvím výpadků, dát si trochu práce s odšuměním a hlasitostním vyrovnáním zvukové stopy, nebo aspoň na konci nechat muziku dohrát a nezatahovat ji surově hned po zatmění obrazu, což je předpokládám následek bezmyšlenkovitého překlopení z kopie určené pro televizní vysílání, kde je každá vteřina drahá? Jistě, taková péče něco stojí, ale zrovna tenhle film by si ji myslím zasloužil a byl by to přínos trochu jiné kategorie než líbivá papírová krabička, jejíž design a výroba určitě taky něco stály. No, co už včíl. ()
Tento snímek patří už ode dávna k mým nejoblíbenějším pamětnickým filmům. Nelze mu upřít originalitu námětu, dynamiku i zdařilé zpracování v rámci tehdejších technických možností. Ještě k tomu přidejme osobitý herecký výkon Voskovce a Wericha s brilantní ironií, vtipné hlášky, dodnes fungující humor, dobovou atmosféru a stále živou působivou hudbu Jaroslava Ježka. Já považuji tento film po všech stránkách za výjimečný i když už dneska mladou generaci asi sotva osloví. ()
Ostřílení filmaři Frič (který vystřídal Hozla - režiséra prvních dvou filmů dvojice VaW) a jeho dvorní scenárista Wasserman způsobili, že je v tomto filmu vidět kvalitativní posun oproti prvním dvěma (Pudr a benzin, peníze nebo život). Voskovec, Werich, Frič a Wasserman se spojili v jednoho scenáristu jménem Formen (v této alianci jakoby se odráželo hlavní poselství filmu, že celek je víc, než součet svých částí – což je mimochodem také podstata ruské montážní školy, kterou všichni obdivovali). A právě na scénáři je onen posun nejvíc patrný. Ostatně scénář byl hlavní slabinou předchozích dvou filmů. Poprvé se objevuje silný příběh, pečlivé načasování pointy vtipů, opakování a gradování komických situací. Změna režiséra se projevila větším využíváním možností střihu, využití paralelní montáže ke zvýšení napětí a dynamičnosti (střihová sekvence běhu akcionářů na valnou hromadu a Simonidese s Kornetem, visících na visuté rampě pro myče oken), vnitrozáběrová montáž (hlavní hrdinové jdou po ulici za zpěvu písně Ze dne na den, v záběru se objevují plakáty a novinové titulky s hlavním tématem – nezaměstnanost). Poprvé se taky objevuje společenská angažovanost, snaha reflektovat hlavní problémy doby, v tomto případě hospodářskou krizi (tento obrat se u V a W projevil už dříve v jejich divadelní tvorbě). Oběma klaunům jakoby už nestačilo dělat si s odstupem legraci, vyzdvihovat absurditu všedních věcí. Snaží se najít recept na nešvary doby, přinést svým filmem nějaké poselství. S tím souvisí další nový prvek ve tvorbě Voskovce a Wericha – patos. Ve filmu Hej rup! zatím jen jemně problýskne, v následujícím filmu však udeří plnou silou. Je ale otázka, jestli má tento nový prvek na svědomí Martin Frič nebo stále vážnější společenská situace. Pořád je ale kladen důraz na specifický humor dvojice V a W, který může díky zkušenému režisérovi a scenáristovi daleko lépe vyniknout. Nechybí tu ani tradiční reflexe samotného filmového média (například Voskovcova názorná ukázka typu filmových polibků, nebo Werichovy poznámky o načasování happyendu). ()
Komedie o příliš vážných věcech, takže už z podstaty se jí nedá smát. A konkrétně téhle komedii by se nedalo moc smát ani normálně, protože vtipných scének a dialogů tam moc nebylo, spíš poněkud trapných ("nešla nějaká práce okolo..."), ze kterých člověku naskočila husí kůže od krku až tam, kde záda prodělávají změnu pohlaví. Z herců vynikal zejména Werich, který mi připomínal svými filozofickými samomluvami Hugo Haase, František Černý taky dobrý, naopak Voskovec poněkud prkenný (nebo voskový?), a to jak v mluvě, tak v pohybech. Poněkud mě překvapila kritika Sovětského svazu, protože Voskovcův projev nad rozpadajícím se automobilem coby "maslostrojem" pronášený špatnou, přehnanou ruštinou jinak než zesměšňující označit nelze. Z pohledu ekonoma je názory prezentované ve filmu poněkud naivní. Řešením krize nebylo zlevnit výrobky, protože deflace je zhoubná - továrníkovi se nevrátí prostředky, které do výroby investoval. Továrníci nepropouštěli dělníky z plezíru a škodolibosti, ale proto, že pro ně neměli práci, když padal odbyt výrobků. To mohlo V+W taky napadnout, vždyť přeci jedna ze základních komunistických pouček je, že továrníci zaměstnávají dělníky proto, aby je mohli vykořisťovat, aby jim mohli brát nadhodnotu. Čili je v zájmu továrníků co nejvíce vyrábět a zaměstnávat co nejvíce dělníků, neboť tím víc nadhodnoty jim zůstává v kapsách. No a naivní mi připadá také představa, že lze na burze skoupit tolik papírů, aby člověk továrnu ovládl. ()
Velmi povedená komedie... opravdu moc :-) ()
Velice úsměvné. 65% ()
Zřejmě nejvíce sympatický snímek V+W, navíc snad nejvíce uvěřitelný a přirozený film třicátých let v československém filmu. ()
Zlí kapitalisti a dobrí robotníci so svojimi predchodcami odborov, cítiť tu silný závan socializmu. Príbehovo ma to nezaujalo, hlavne pre strašne dlhé hluché pasáže, ale záver sa podaril. Plošinová scéna s dobovo dobrými trikmi, trochu absurdnosti a grotesky a vznikla komédia trochu iného druhu ako klasické romantické veselohry tej doby. ()
Je to veselé a chvílemi i docela vtipné, ovšem v roce 1934 bych takové šílené levičáctví od dua V+W opravdu nečekal. Některé nápady byly opravdu originální, bavil jsem se dobře, ovšem občas i na účet filmu spíš, než filmem samotným, což musím zohlednit i ve výsledném 3hvězdičkovém hodnocení. (DVD) ()
Hejrupaci V+W, a jejich socialni (socialisticka?) pohadka... ()
Dvojica W+V patrí k tomu najlepšiemu čo mala naša spoločná republika. Výborná komédia s prvkami nemej grotesky ( parný válec ). Mám tento film rád 70%. ()
Upraveno v květnu 2020. Film Hej-Rup! je politicky uměleckou reakcí Osvobozeného divadla na světovou hospodářskou krizi. Čtveřice mladé krve umělecko-kulturního prostředí Martin Frič, Václav Wasserman, Jiří Voskovec a Jan Werich, za přispění hudebního skladatele Jaroslava Ježka a kameramana Otto Hellera, zkonstruovala filmové dílo z rachotu sociálně kritického vartování levicových idejí, parodování filmových postupů i stereotypů, satirického škádlení ironie a groteskního zlehčování jako odznak charakteristického klaunského přístupu Osvobozeného divadla. Je to idealistická vize v nejčistší, i nejrozvernější, podobě myšlenky. O komunismu se netřeba obšírněji zmiňovat, neboť nejde o proklamaci komunistického řízení státu, které se již v tehdejší době v sousedním Sovětském svazku přetransformovalo do vytváření jakési pokrokové "lidové šlechty", soupeřící mezi sebou navzájem o podíly na moci. Jde o idealistické pojetí, jež vnímá nejslibnější potenciál v síle dělnické masy společnosti, která se naučí spolupracovat, vytvářet kladné společné hodnoty práce a života a díky té pílí a soudržností se dokáže stát účinnou, konkurenceschopnou, důstojnější a spravedlivější alternativou tradičního stavu kapitalistického kalkulování a diktátu peněz. Čistá myšlenka, na níž není lidstvo připraveno. Nadhled má základ v grotesce a přizpůsobivém souznění rytmu a nálady. Obraz skotačí z přemíry vášní, poeticky laškuje a krášlí svou pouť lehkonohou písní. Prvním hrdinou umělecko-politické teze je Jakub Simonides (dobrý Jan Werich), lehkomyslně velkodušný továrník a pálivý trn v oku jeho přímé ekonomické konkurence. Ale pro osobní nezkušenost s manuální prací, díky šťastné náhodě a klaunskému zaujetí se rozeznají možnosti vůle kolektivní soudržnosti, proto se stává ideálním řešením i nadějí na faktické problémy doby nejdemokratičtější řízení lidstva. Druhým hrdinou sociálně kritického pamfletu je Filip Kornet (zajímavý Jiří Voskovec), z hladu nespokojený nezaměstnaný dělník. U něj je sice nešikovnost s manuální prací na pováženou, ale jeho úkol je naštěstí někde jinde. Cirkusoví klauni kráčejí svorně ve dvojici, společný úder zbraní vykazuje spolehlivější úspěch. Z dalších rolí: barmanka z kolonie chudých pracujících s romantizujícím významem Marta (Helena Bušová), zkarikovaný všehoschopný nepřítel dělnického lidu a zákeřný prezident konzervárenského impéria Worst (Josef Skřivan), ten zbabělý zrádce přítele a zkorumpovaný ředitel Simonidesových závodů Brown (Theodor Pištěk), s úpravou živého plotu násilnicky nespokojený vášnivý filatelista (Alois Dvorský), bankéř s "čestným" řešením (Alexander Třebovský), z hladu k sebevraždě svolný nezaměstnaný (Václav Trégl), nešťastník a nezaměstnaný kuchař (František Černý), necitlivý rozhlasový reportér (Jaroslav Průcha), jadrná provozovatelka noclehárny pro chudé (Anna Švarcová), či na lístky akurátní vedoucí asfaltérů (Vladimír Smíchovský). Film Hej-Rup! je uměleckým dílem, které se nezříká odlehčeného skotačení a žonglování na poutí cirkusových klaunů, přidává k nim poezii, satiru a osobní politický postoj. Obdivuhodný filmový počin! () (méně) (více)