Beasts of the Southern Wild
Divoké bytosti južných krajín
Beasts of the Southern Wild
Obsahy(1)
V zapomenuté, ale svérázné komunitě, která sídlí v bažinatém kraji u mrtvého ramene řeky, odděleném od zbytku světa rozsáhlou ochrannou hrází, žije šestiletá Hushpuppy. Maminku už dávno nemá a její milovaný otec Wink je divoch, který je neustále mimo domov, a tak je osamělá Hushpuppy odkázaná na společnost polodivé zvěře. Vnímá přírodu jako křehké spletivo živoucích, dýchajících věcí, v němž celý vesmír závisí na tom, aby do sebe všechno dokonale zapadalo. A když se po bouři zvedne stoletá voda a obklopí jejich město a tatínek naráz onemocní a divoká prehistorická zvířata obživnou a vylezou ze svých zamrzlých hrobů, Hushpuppy zjistí, že přirozený řád všeho, co jí bylo nadevše drahé, se začíná rozpadat. Malá hrdinka se zoufale snaží dát svůj svět zase do pořádku, aby zachránila svého nemocného otce i potápějící se vesnici, nejtěžším úkolem pro ni ovšem bude vůbec přežít nezastavitelnou katastrofu ohromných rozměrů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (315)
Rozvrácená rodina, rozvrácený život, rozvrácená lidská komunita kdesi v Luzijáně, rozvrácený svět... Hipsterská pohádka jak chudí jsou stále chudí a nechtějí změnu, jak každý na tomhle světě má právo dělat si, co se mu zlíbí. Na druhé straně sladkobol, který dokáže zasáhnout a tnout docela hlluboce. Ambivaletní pocity, které je nutno zažít na vlastní divácké oko. Bohužel jen jednou. Vícekrát je film opravdu nepoživatelný. ()
MFFKV 2012 - Velký sál. Silný zážitek z jihu..... beze slov. ()
Tenhle typ filmu mám fakt rád. Ale u tohodle jsem pořád čekal, kdy mě to zasáhne, kdy se navalí ta vlna emocí o které tu hodně lidí píše, kdy mi srdce bude bušit a můj mozek bude pracovat na 130 procent... a najednou závěrečné titulky. Špatně hodnocené where the wild things are, mě zasáhli daleko více. Nebyli tak dobře řemeslně odvedené,ale měli duši a děj. Dalo se u nich přemýšlet. Tohle mi přišlo jako pár dobře sestříhaných záběru s dobrou hudbou postavené na africkém utrpení, chudobě a detailním záběrům na špínu v níž lidé můžou žít? Toho už bylo ve filmech hodně... takže tohle mělo vzbudit ty emoce? Nebo ty prasata, který jsme doteď nepochopil...? ()
Roztodivný svět očima malé holky, který jsme viděli snad i stejně? Drsné realita a fantazie výtečně spojena do jednoho celku. Jak reálně natočeno, výborný prostě. Ve spojení na míru vytvořeným soundtrackem překvapení tohoto roku, ostatně jako všech filmových festivalů. Věrohodně zahrané role všech zúčastněných v čele s Hushpuppy. Ne pro všechny,ale kdo uvidí, nezapomene ;) 9,5/10 ()
Hodně bizarní film. Ani moc netuším, co tím chtěl autor říct. Těžko říct, co se mi na tom líbilo a co nelíbilo. Hodnotím jak to na mě celkově působilo, ale oceňuju soundtrack a trik na rozklepnutí vejce. ()
Zážitek... ()
Polopatický New age bullshit, jehož obsah po mě sklouzl jako voda po igelitu. Všechny ty pravdy jsou tak jasně předžvejkané, nevyplývají ze situací, působí to celé jako ilustrace pro populární self-help book. Natočené pro široké publikum, o fous nepřekračující lajnu nevkusu. Je to tak moc o něčem, až je to o ničem. Musím však ocenit slušnou flow, vnitřní jednotu a stylistickou vytříbenost. ()
Protože jsem neměl síly ani touhu hledat hluboký obsahy, skrytý poselství a nevím co, tak jsem viděl jen hrozně nepříjemnej, špinavej a agresivní film (teda půl filmu) . Skoro bych to viděl na odpad, ale ta malá niga na hvězdičku asi byla. ()
Americká varianta Chánova mě opravdu nezaujala. Představoval jsem si pod tím něco dost jiného. Tenhle humus jsem vidět fakt nepotřeboval, stejně tak toho spratka Hushpuppy, co se tvářila furt jak nasranej rotvajler. A přerostlý praprasata, to už byl fakt úlet. A jak to přišlo, že to nabralo nominace a nějakou tu cenu za nejlepší kameru, to mi taky moc jasný není. ()
Myšlenka 'Lidé mimo civilizaci' se mi líbí, ale tohle zpracování mi prostě nesedlo. Srdceryvná nuda. Hudba krásná, ale to mi bohužel nestačilo. ()
Vynikající film, zasloužil by těch hvězdiček 10. Zejména pozoruhodná je schopnost zprostředkovat působení přírody a živlů na člověka, velmi autentické a živé. Ovšem filmovaná realita je hnus. Lidé, kteří žijí mimo jakoukoli civilizaci, a ještě se domnívají, že jsou schopni "přežít" lépe než kdokoli jiný. Snad i skupina goril žije civilizovaněji než tyto exempláře, rozhodně není v jednom kuse naložená v lihu. Nejvíce mě rozzuřilo - a to nejsem nikdo, koho by dojímaly děti - ono vymývání mozků vlastních potomků - nechutné a typická Amerika, dovolit takovéto výstřelky ve jménu svobody. Vřele doporučuji každému, kdo není jen komerčně orientovaný. ()
Hráz, jako symbolický mezník. Zatímco na jedné straně žije v průmyslových městech většinová společnost bažící po konzumním blahobytu, vyzdvihující povrchní hodnoty, odsuzující sebemenší náznaky slabosti či jinakosti, druhou stranu obývá malá skupinka lidí snažící se žít v souladu s přírodou a to i přes nepříznivé působení živlů, jejichž řádění je navíc vystupňované narušením harmonie způsobeným nezdravým životním stylem materiálního světa za hrází. Utápět se ve vodě plné mrtvých ryb, brodit se v holínkách páchnoucím bahnem a nebo si v suchém bytu vychutnávat všechny vymoženosti moderní civilizace? Na první pohled je druhá cesta příjemnější, ale zároveň ji lze považovat za jakousi smlouvu s ďáblem, pohodlnou chůzi po ní může člověk absolvovat pouze v botách egoismu, sobectví a s důslednou zaměřeností na její cíl. Každý poutník, co se po ní vydává, za sebou nechává spálenou zemi a čím blíže to má k jejímu závěru, tím větší prázdnota vyplňuje jeho duši. Paradoxně je to právě první a složitější z cest, na které lze nalézt štěstí a radost z žití a to ne až v jejím cíli, ale již během putování po ní. Cesta se stává cílem. Jedině tímto způsobem života lze nahlédnout podstatu bytí člověka nezahalenou postmoderními nánosy. Film Divoká stvoření jižních krajin obsahuje spoustu pasáží určených k hlubšímu zamyšlení o postavení lidí ve světě. Režisér Benh Zeitlin pro syrovost a autentičnost použil jako kulisy hurikánem Katrina zpustošené oblasti jihu USA a také obsadil neprofláknuté herce (neherce?), z nichž Quvenzhané Wallis v roli šestileté dívky Hushpuppy předvádí takové výkony, že bych se ji nebál vyzdvihnout do čela žebříčku dětských hereckých rolí v historii kinematografie. Jeden z nejvýznamnějších filmů roku 2012. ()
Již dlouho se mi nestalo, že bych pookřál během prvních deseti minut. Objevní Benh Zeitlin a Lucy Alibar mi nachystali emočně vypjaté překvapení, ve kterém se prolíná svět fantaskního symbolična se surovou realitou. Obžaloba soudobého materialismu je nabíledni. Ohromující výkon křehké Nazie, do jejíž živočišné Hushpuppy vložil režisér dle svých slov veškerou svou moudrost a odvahu čelit živelné pohromě, ve spojení s dravou Romerovou hudbou formují zážitek, na který se jen tak nezapomíná. ()
80% Nenechat se nacpat do krabic ve městě a žít svobodně na odpadkáči až za ním. ()
Videla som viaceré filmy, ktoré príliš hlbokým či logickým dejom neoplývali, väčšinou sa v nich ale niečo sympatické našlo. Tento film je však len čudný, nudný a jednoducho povedané o ničom. Ocenenia a vysoké hodnotenia nechápem. ()
Tak tohle je jeden z těch filmů, kdy jsem v průběhu přistihl, jak usínám a že se vlastně těším až to skončí. Tak nějak jsem to přežil. Jenže asi tak 10 minut co dozněla závěrečná znělka výtečného soundtracku, který doprovází celý film, jsem si tak nějak v hlavě srovnal o čem že ten film vlastně pojednával. Zřejmě to bude to kliše, co člověk to názor, ale o tom asi ten film právě je! 65% ()
Originalita a atmosféra vykúpená nudou. ()
Film, který mě prostě dostal svojí krásou svoji syrovou událostí, svojí nádhernou myšlenkou na svět a vše co je kolem nás, hudba, která je neskutečně poutavá, příběh tak sladký a nádherný, neuvěřielné sociální cítění je vnímáno každým detailem, pro někoho to může být slátanina, nebo patos, nebo cokoliv jiného, ale kdo vnímá přírodu a svět, jako jednu krásu a naději v něco pěkného tak tady se člověk určitě najde. Tleskám, za nádherný momenty, které jsem mohla strávit u tohoto děje ()
Jako dokument o obřích divokých prasatech (a několika chlastajících čunících) dobrý. A pokud mi měl ten mimoprasečí zbytek něco důležitého sdělit, tak tomu odmítám porozumět. Tohle fakt k žádnému velkému přemýšlení nebylo. Chrochro. ()
Magický svět dětské představivosti, jenž je nelítostně konfrontován s drsnou realitou neurčité postapokalyptické budoucnosti. Ona to vlastně ani nemusí být budoucnost. Možná, že Zeitlin odkazuje na ničivé záplavy, které postihly New Orleans a potom by tedy film mohl fungovat jako kritické dílo peskující společnost za lhostejnost k lidem z nižších společenských tříd. A nebo by Divoká stvoření mohlo fungovat jako drama o vztahu otce a dcery. Je toho celkem dost o čem přemýšlet na devadesát minut, že? Já jsem si vybral první možnost. Připadá mi, že celkové ladění snímku se nejvíce soustřeďuje na dětské vnímání prostředí, ve kterém děti žijí a vyrůstají. Tvoří ho realita sepjatá s nereálným světem plným dětských představ a snů. Jedno ovlivňuje druhé, přičemž nakonec musí jedno pryč. Realita zvítězí a snový svět, ve kterém je všechno černobilé, dobré nebo špatné, zmizí. Divoká stvoření, probuzená starodávná zvěř ustupuje až se definitivně vypaří. Hushpuppy ztrácí dětskou nevědomost vůči okolnímu světu a je nucena probudit se do reality svého okolí. Divoká stvoření jsou velice zvláštní film. Možná až příliš roztříštěný svoji snahou postihnout několik žánrů a témat. Přes tuto zjevnou přehlcenost ale mají své kouzelné momenty. Kamera, hudba a hlavní dětská představitelka tyto momenty jen dále umocňují. ()
Související novinky
Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz
Stejně jako v loňském roce, i letos vám přinášíme přehled nejlepších filmů uplynulého roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Nejoblíbenějším… (více)
Once Upon a Time in Vary
S doznívajícími tóny pofestivalových projekcí ve vybraných pražských kinech pomalu opadá i nostalgie, se kterou jsme se mnozí před pár dny loučili s atmosférou Karlovych Varů. S filmovými prázdninami… (více)