Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Malarkey
    *****

    Ať si každý říká, kdo chce, co chce, ale Mads Mikkelsen je nejzajímavější a nejlepší herec Evropy současnosti. Každá jeho postava na plátně absolutně žije. Co žije, ona skrz to plátno dýchá. Hon je pro mě další jeho zářez na pažbě, kterým si musí získat všechny. Chápu, že využil situace aktuální dánské kinematografie, která je aktuálně plna těch nejlepších scénáristů a režiséru, ale prostě mu bylo dáno, aby se do této doby narodil a on to svojí osobností maximálně využil. Hon samotný je hodně těžce stravitelný film. Je vlastně o tématu, o kterém se těžce mluví a stejně tak těžce se musel i filmovat. Je to takové tabu, které v tomto filmu rozkrylo karty. Úžasné na tom všem je, že scénárista zřejmě za život přečetl povahu lidskou a přesně ukázal, co jsme, jakožto lidská bytost, schopná udělat a co naopak schopní udělat nejsme. Mads se tu proměňuje každou sekundou po absurdním zjištění a divák se topí v depresi, která nikomu nemůže dát spát. Přesně o tom jsou filmy. O emocích a o pocitech, nad kterými by se každý z nás měl pravidelně zamýšlet. Hon něco takového dokázal a musím říct, že je jeden z mála, co se nebál rozkrýt pravdu ukrytou někde v koutě každého z nás.(1.11.2013)

  • RedAK
    *****

    Ještě než začneme s tímto komentářem, tak místopřísežně prohlašuji, že jsem oficiálně skutečně hetero a veškeré kratochvíle se zvířecími samci jsou čirým selháním mysli a velmi se za ně stydím. Ale jak všichni víme, zakázané ovoce chutná nejlépe a tak byste mi mohli, v tomto rozmanitém světe atraktivních fenek, akceptovat taky trochu toho povyražení. Občas moje perverzní choutky naberou skutečně ujetý směr a já tak jednou vyzkoušel trable, zdánlivě podobné těm, kterými si musel projít sympatický hrdina tohoto sugestivního snímku. Jednou jsem si v parku vyhlédl čtyřletou holčičku, která si na pískovišti hrála s bábovkama, čemuž upřímně moc nerozumím, protože ta kakaová vypadala chutně a nebýt od písku, tak bych si i nabídl. V okolí nikdo nebyl, její máma kouřila šéfovi Rychlý roty někde za tújí a já se tak mohl v poklidu vydat do akce. Bez čekání jsem vyrazil na pískoviště, stoupl si před holčičku a stáhl si trenky. Holčička na něj váhavě pohlédla, bohužel přes mé proporce neviděla ani piču, tak mi s politováním dala pětikorunu, ať si koupím bonbón a odešla. Ach ty děti! Stejné pocity jsem zažíval i během excelentního hereckého výkonu mladičké Anniky, která mně neuvěřitelně pila krev a nejednou jsem měl chuť se měsíc nemýt a pak ji uvázat svý trenky na hlavu, aby taky pocítila peklo. Pro mě každopádně příjemné překvapení a velmi silný zážitek, za pět bez zaváhání.(31.3.2014)

  • J*A*S*M
    ****

    Klárka by zasloužila výchovnou ránu sekerkou do zátylku. Film, který dokáže vzbudit v divákovi emoce, hlavně ty negativní. Přesto mě neohromil tak, jak jsem si přál. Pár scén mi přišlo až příliš scenáristicky vykonstruovaných (například to, jak se ostatními lidmi převypravovaná výpověď děvčátka slůvko po slůvku mění z "něčeho neurčitého" na "jasné obvinění z obtěžování" - hezké, ale moc jsem z toho cítil ten účel). Závěr silný, byť mé hororově zaměřené já pořád čekalo, až začne ten pravý, pořádně exploitační "hon" :-)(1.2.2013)

  • gudaulin
    *****

    Přiznávám, nemám rád filmy natáčené ve stylu Dogma 95 - tak jako jakékoli jiné dogma redukují možnosti a zužují prostor pro filmová vyjádření. Hon představuje vzácný případ, kde to funguje, a díky mimořádně silnému tématu se nemusíme zabývat kulisami či filmovou řečí. Pro filmový zážitek stačí jen on, jeho práce a jeho přátelé. Jediné dětské plácnutí, které vyvolá podezření a z něj plynoucí důsledky. Nic není a nemůže být jako dřív, zdánlivé jistoty se hroutí jako domeček z karet a zůstává nejistá budoucnost a jistota, že spoléhat se dá jen na sebe. Thomas Vinterberg staví své drama pečlivě, buduje ho na bytelných základech a své postavy vykresluje psychologicky přesvědčivě. Od vyhroceného střetu v kostele, kde by člověk spíš očekával ukončení scény nekompromisní nakládačkou za kostelními vraty, přece jen začne do té doby bezchybně fungující soukolí poněkud zadrhávat. Nevěřím na zázračné happyendy, byť zakalené jedním osamělým mstitelem. Veřejné mínění je se svými odsudky mnohem rychlejší než justice a na presumpci neviny se neohlíží. Rehabilitaci svých obětí neprovádí a ve stylu není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, dokáže neobyčejně úporně udržovat ty nejdivočejší fámy dlouhodobě v oběhu. Pokud to zajde tak daleko, už nebývá cesty zpátky. Čím vášnivěji se budete obhajovat, tím víc vás okolí bude podezřívat. Dokázat se dá vina, nevina nikoliv. V reálném životě pomůže jedině spálení mostů a přestěhování do anonymního cizího prostředí. Někdy i ústup může znamenat hořké vítězství. Rozepisovat se o tom, že Mikkelsen představuje jedno z největších hereckých es současné evropské scény by znamenalo nosit dříví do lesa. I přes určité nedostatky tady neváhám s nejvyšším hodnocením. Celkový dojem: 90 %.(15.4.2015)

  • troufalka
    ***

    Film, který mě poprvé oslovil. S odstupem skoro tří let mám pocit, jakobych se dívala na něco úplně jiného. Před lety jsem se dívala na severský film, u kterého jsem nevěděla, o čem je, prožila jsem si velice silné emoce. Na některé filmy nemám odvahu dívat se znovu, navíc na ty, které nějakým způsobem ukazují násilí nebo bezpráví. Nebýt rozpoutané diskuze na téma Hon, asi bych se na film znovu nepodívala. Svým způsobem chápu poměrně zdejší vysoké hodnocení, ale při dalším sledování film bohužel svojí působivost hodně rychle ztrácí. Falešného obvinění se týká i tuzemská televizní Klukovina (z cyklu Nevinné lži), která ovšem neměla ambice dosáhnout na Oskara, ale připadá mi uvěřitelnější.(17.3.2015)

  • - Režisér Thomas Vinterberg získal na Filmovém festivalu v Cannes Cenu poroty a byl nominován na Zlatou palmu (2012). (mahler)

  • - Film měl premiéru 20. května 2012 na festivalu v Cannes. Společnost Nordisk film uvedla snímek do kin 10. ledna 2013. (mahler)

  • - Prvotní nápad pro film nevznikl kupodivu v hlavě Thomase Vinterberga, ale psychiatra, který bydlel ve stejné ulici jako režisér. Ten mu jednoho dne nabídl článek, jenž měl být antitezí k filmu Rodinná oslava (1998). Vinterberg si ho však přečetl až po 8 letech, kdy procházel rozvodem a služby psychiatra potřeboval. Na základě článku pak napsal scénář, který má být tou nejhorší možnou verzí všech podobných kauz. (Brousitch)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace