Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kulyk
    ****

    Podle kadence slin, flusaných zde na klíčové děvče jsem se domníval, že půjde o pětiletou předčasně vyspělou sexuální mašinu, co svým propadlým hrudníčkem manipuluje svět a doposud necelulitickou prdkou vrtí psem. Ona to zatím šmudlinka, kterou na jejím dětském obláčku zklamal chvilkově necitlivý přístup dozorce z kindršůle. Tak plácla první blbost, co se jí prohnala hlavičkou.... Každý dospělý zde vlastně konal správně, což neznamená, že celek nemusí mířit do řiti. Severské země, již díky svým tuhým zimám a nižší hustotě zalidnění, mají s pedofilií (co je malé, to hezké) či incestem (co je v domě zraje pro mě) bohaté historické zkušenosti. Právě proto je tahle sonda do hlubin maloměšťákovy duše přínosem, vědí, o čem točí. Snad kdekterého diváka v krizové chvíli vzpomínka na film nakopne a praví - dvakrát měř, než uřízneš. Čtvrtou přidávám za závěrečný hon a symboliku kulky, co sice tentokrát netrefila nevinného, ale jen těsně! Stejně na něm provždy ulpí třísky a pach střelného prachu.(6.11.2015)

  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    Říká se o mně, že mezi przněním prostitutek, ovcí a arcibiskupů si vždy dávám rajskou s knedlíkem. Je to jasná pomluva, neboť rajskou nemám moc rád. Mí přátelé to vědí a nikdy by takové špinavé lži neuvěřili. Jenže Lucasovi přátelé nerozvážně skočili na špek uraženému mláděti a dali panu učiteli pocítit zač je v Dánsku Tuborg. Je to zajímavé, chladné a poměrně realistické, ale nedokázalo mne to vtáhnout, přežvýkat a vyplivnout citově rozervaného. Spíše jsem to z povzdálí sledoval a troufale podumával o tom, zda by snímek měl takto vysoké hodnocení, kdyby k nám ještě nepronikly zvěsti o síle dánského dramatu.(15.7.2013)

  • troufalka
    ***

    Film, který mě poprvé oslovil. S odstupem skoro tří let mám pocit, jakobych se dívala na něco úplně jiného. Před lety jsem se dívala na severský film, u kterého jsem nevěděla, o čem je, prožila jsem si velice silné emoce. Na některé filmy nemám odvahu dívat se znovu, navíc na ty, které nějakým způsobem ukazují násilí nebo bezpráví. Nebýt rozpoutané diskuze na téma Hon, asi bych se na film znovu nepodívala. Svým způsobem chápu poměrně zdejší vysoké hodnocení, ale při dalším sledování film bohužel svojí působivost hodně rychle ztrácí. Falešného obvinění se týká i tuzemská televizní Klukovina (z cyklu Nevinné lži), která ovšem neměla ambice dosáhnout na Oskara, ale připadá mi uvěřitelnější.(17.3.2015)

  • StarsFan
    *****

    Karl Popper napsal někdy v polovině minulého století několik článků a knih o tom, že správná hypotéza musí nabízet prostor pro své vyvrácení. Pokud totiž upravujeme náš výklad faktů na základě teorie, pokud nezavrhneme hypotézu, když empirické důkazy nesedí, pak si ona teorie nezasluhuje být teorií nazývána a měla by být odmítnuta. Měla by být nahrazena něčím, co vyvratitelné bude. Poppera v jeho knihách sice zajímala především věda, s jistým nadhledem by se ale dalo říct, že jeho charakteristika sedí i na děj Honu jako takového. V něm je totiž hlavní hrdina obviněn ze sexuálního obtěžování a pedofilie poté, co si jedna malá holčička ve zlosti vymyslí, že jí ukazoval pindíka, a škála nepříjemných důsledků na sebe nenechává čekat. Když si holčička uvědomí svou chybu a nechce vypovídat před psychologem, všichni dospělí to považují za známku studu k tomu, co se přihodilo. Když mamince řekne, že se mezi ní a Lucasem k ničemu podobnému nedošlo, vysvětlí si to maminka jako snahu vytěsnit zážitek ze své paměti. Ať už zkrátka kdokoliv udělá cokoliv, vždy to podle místních bude prokazovat Lucasovu vinu, vždy se zkrátka - použijeme-li myšlenky Karla Poppera - bude chápání důkazů měnit podle teorie, ne teorie podle získaných důkazů. A co je pro hlavního hrdinu ještě horší, jeho sousedi se tentokrát rozhodnou vzít spravedlnost do svých rukou. Pod vlivem ideje, že k monstru se člověk může chovat zas jen jako monstrum, postupně začínají likvidovat vše, co si Lucas celý život budoval. Hon je nepříjemný, syrový, nelítostný, působivý. Ukazuje totiž, jak propastný rozdíl může být mezi "zdáním spravedlnosti" a "spravedlností" jako takovou nebo že většina nemusí mít vždy pravdu (i když je na tom naše politické uspořádání založené). A zároveň nám připomíná, že dokázat, že něco neexistuje, něco není či se něco nestalo, nejde. Jak už totiž tvrdil Bertrand Russell v jedné své eseji: I když nebudeme mít jediný důkaz toho, že kolem Země obíhá čajová konvička, nikdy nemůžeme s jistotou tvrdit, že někdě na obloze, skrytá pohledům našich dalekohledů, není. [47th Karlovy Vary International Film Festival](2.7.2012)

  • Marigold
    *****

    Pure žánrová záležitost se všemi pro (skvělá práce s herci, výtečná atmosféra, přístupnost v nejlepším slova smyslu) i proti (lehká manipulativnost a vypočítavost, celkem pozvolná expozice). Vinterberg ještě vycizeloval režijní přístup ze Submarina a řadí se definitivně k nejlepším tvůrcům mainstreamového dramatu, kteří umí jednoduchost prodat bez urážlivé banality. Druhé shlédnutí mě jen utvrdilo v tom, jak dobrou práci dánský filmař odvedl - to schéma, na které tu mnozí poukazují, i značná archetypálnost hrdinovy životní situace (vyobcován z polis za hřích, který nespáchal) se funkčně odráží ve struktuře filmu i opakovaných motivech "kolektivního rituálu" (cyklický rámec roku / iniciační oslava v podobě honu / Štědrý večer na malé vsi). Hon tak odkazuje spíš k něčemu, co je v lidském společenství univerzální a přetrvává navzdory konkrétní epoše (nevidím v tom žádnou snahu vytvářet umělé problémy, "sever" má ve vztahu k dětem dlouhodobě spoustu chimér, které jen posiluje zdánlivě kompaktní morálka komunity). Těžko tady nespatřovat vazbu na stěžejní dogmatická témata - jen se úplně proměnilo vidění. Vinterberg nejde v úmyslném obnažování schémat tak daleko jako Trier, jeho dva poslední filmy jsou především hledání decentní výpovědi a nacházení překvapivě silných postav. Lucas je uhrančivá postava s vnitřním vývojem od štvané zvěře k morálnímu mementu, které se hrdě staví na oči. A herecký výkon Anniky Wedderkopp je svojí intenzitou a detailností malý zázrak. Hon je prostě dánské drama v kostce - přiznaně schematické, přitom v klíčových chvílích nemluvné, reflektující "až příliš semknutou a řádnou komunitu" a její skryté démony. To, že jste jakoby o tah před režisérem paradoxně nevadí - jde o sílu realizace, ne o moment překvapení (letos mě napadá v této souvislosti skvělá Petzoldova Barbara postavená na stejném principu). A ta síla je v mých očích stále ohromující.(7.7.2012)

  • - Rozpočet filmu byl 20 miliónů dánských korun. (mahler)

  • - Film měl premiéru 20. května 2012 na festivalu v Cannes. Společnost Nordisk film uvedla snímek do kin 10. ledna 2013. (mahler)

  • - Prvotní nápad pro film nevznikl kupodivu v hlavě Thomase Vinterberga, ale psychiatra, který bydlel ve stejné ulici jako režisér. Ten mu jednoho dne nabídl článek, jenž měl být antitezí k filmu Rodinná oslava (1998). Vinterberg si ho však přečetl až po 8 letech, kdy procházel rozvodem a služby psychiatra potřeboval. Na základě článku pak napsal scénář, který má být tou nejhorší možnou verzí všech podobných kauz. (Brousitch)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace