Ona

How do you share your life with someone? Láska k operačnímu systému je možná bezpečnější, ale je stejně zraňující jako ta ke skutečné osobě z masa a kostí. Povědomé situace, povědomé dialogy, jen vedeny mezi tou nejnepravděpodobnější dvojicí jakou si lze představit. Her rozhodně není zromantizovaná představa o světě zítřka, ani tak naivní a ufňukaná podívaná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Na ten druhý si totiž člověk uvědomí, že po vztahu s ať už stejným nebo opačným pohlavím zbude hromada vzpomínek, ale co zůstane po aférce s operačním systémem? Spike Jonze si natočil svůj vlastní Věčný svit a vyrazil mi s Her dech. (09.01.2014)

Black Mirror uvádí ukecaně procítěný melancholický a díky tématu i dosti mrazivý celovečerní speciál Když Teddy potkal Siri, který speciálně mezi epizody The Entire History of You a Be Right Back tématicky i zpracováním sedne jak prdel na hrnec. Každopádně sci-fi je to především tím, že chlápkovi s vizáží Grouncha Marxe nadbíhají (pravda, v různých podobách) Scarlett Johansson, Amy Adams, Rooney Mara, Olivia Wilde či Kristen Wiig. A pak také tím znepokojivým střihem pánských kalhot budoucnosti; brrr... Již jen pro své dobro doufám, že zrovna v tomto bodě se Spikova vize nenaplní. (09.01.2014)

,,Škrť mě tou kočkou!" ,,Škrtím tě jejím ocasem!",,Uáájííí!!!" V žánrech chybí erotický. Zpočátku jsem měl dojem, jako by šlo o epizodu ze Sexu ve městě. Konverzační drama často o ničem, ale tak zvláštní a zábavné, že diváka vtáhne a nepustí. Samozřejmě postupně začne přituhovat a legraci nahradí vážné ladění. Jak se blíží konec, atmosféra chladne, přichází mrazení a ...jo, všechno to skončí blbě. Vlastně dobře. Skončí to tak, jak asi mnozí začnou tušit. Ale byla jiná možnost? ,,Jsem s tebou a nejsem s tebou." Tomu říkám vyhlídky do budoucnosti, ale zda nadějné, to si nejsem jistý. (21.07.2014)

Svou premisou může Her vyvolávat předsudky o fraškovitosti, prvoplánovosti a jasně předvídatelném ději. V rukách osobitého a skvělého vypravěče Spika Jonzeho se však jedná v podívanou překvapivě citlivou, komorní a mnohovrstevnatou. Navzdory očekávání se nejedná ani o snímek, jenž by se zabýval zejména charakterem lásky v digitální éře, i když samozřejmě téma vztahu s operačním systémem (ve fikčním světě přijímaný téměř bez pozvednutého obočí) hraje hlavní roli (vždyť paradoxní lpění na analogové době je i motivem Theodorovi práce). Je však zejména prostředkem k přenosu všech témat a motivů. Her je překvapivě nejfunkčnější ve svých nejintimnějších fázích. Tedy v částech, kdy Theo sedí ve svém bytě a komunikuje se Samanthou aniž by byl rušen okolním světem. Scarlett Johansson je ve svém hlasovém projevu úchvatná, daří se jí působit emotivně a uvěřitelně. Její naprostá otevřenost, snaha o pochopení naprosto elementárních věcí a zejména pinocchiovské snění o skutečném těle, to jsou věci, které nejen snímku, ale i „postavě“ dodávají jistou duši, vyvolávají porozumění a nabízejí věrohodnost celému ději. Stejně tak jako fakt, že se nejedná o snímek vyprávěný činy, ale dialogy. Netělesná Samantha tak má téměř stejnou váhu jako ostatní, aniž by však přestala podněcovat divákovu představivost. Za trošku méně zdařilou se dá považovat poslední třetina, která rezignuje na intimitu a odehrává se mnohem více ve venkovních prostorech, do popředí se derou znepokojující obrázky ostatních lidí, jež jsou ve virtuální komunikaci a nijak se nekonfrontují s okolními procházejícími. Jonze nechává postupně opadávat motivy a je zbytečně přesný, čímž mírně trpí i tempo. Závěr se pak pohybuje někde mezi naprostým vysvětlením, a symbolickou tečkou. Spíše se však přiklání k první variantě. Nechává děj doplynout v anonymitě budoucnosti a uzavřeně skončí. (17.01.2014)

V krátkometrážní formě to mohla být pětiminutová rychlopalba nebo klidně i dvacetiminutová nostalgie, ale Jonze se rozhodl dát tomuhle nápadu celovečerní podobu - a udělal dobře. Drží totiž celou ideu na tak vysoké úrovni, že je od začátku jasné, že finále nemůže diváckému rozpoložení dostát. Ať totiž dopadne jakkoli, bude znamenat konec onoho splněného snu. A právě na ploše dvou hodin se natolik povznášející i univerzálně osobní premisa zahltí sama sebou a tím, jak moc je pro nás romantické přemýšlivce niterná. Pořád ve mně ale přetrvává úžas nad tím, jak dokonalé jsou všechny scény zobrazující člověka ve stádiu chybějící lásky a vrhání se po očividně slepých uličkách. (28.02.2014)