Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Horor ani náhodou, jde o čistokrevný thriller ve kterém si divák krve mnoho neužije (vraždy jsou natočeny docela decentně), zato je mu v hojné míře dopřáno seznámit se s řadou bizarních postav (pasák, malíř, starožitník, informátor, zabiják - důchodce v neodolatelné žluté bundičce), které spolu hovoří, jednají a namnoze i vypadají jako dementi. Podobný zážitek jsem od Daria Argenta nečekal, ale nemohu říct, že by mne jeho prvotina vyloženě zklamala. Jako obdivovatel Suspirie a jejích pokračování jsem se těšil na něco jiného, přesto jsem se svým způsobem bavil a užil si svéráznou atmosféru filmu, který se pro mnohé Argentovy fanoušky stal kultovní klasikou. Ještě poznámka pro ornitology a milovníky ptactva vůbec - pro titulní roli si tedy mohli tvůrci taky vybrat jiného opeřence, než zrovna notoricky známého jeřába královského (Balearica regulorum), který nežije na žádném jižním Kavkaze, ale v Africe a chová ho v hojném počtu kdejaká zoologická zahrada po celém světě :-)) . (06.06.2010)

Argentova režijní premiéra a vlastně i první z jeho "zvířecího cyklu" (o rok později následovala Devítiocasá kočka a Moucha na šedém sametu), na které spolupracoval s hudebním guru Morriconem. A právě on má zásluhu na tom, že i v momentech mistrových selháních (pár nudných detektivních pasáží, závěrečné odhalení vraha) dodává snímku patřičnou šťávu. Jako debut obdivuhodné, co se týče vizuální stránky, ale pořád je to jen příprava na Argentova vrcholná gialla v podobě Deep Red a především geniálního Tenebre. (21.08.2011)

Velmi povedeny Argentuv vstup na filmovou scenu. Uz od sameho zacatku mel jasno v tom, co ho fascinuje a ceho se bude drzet celou karieru - brutalni vrazdeni peknych zen. Jeste zde v podstate vubec nebrousi do sve osudove sfery hororu, brutalita jeste neni buhvijak vyhrocena i vizualni briliance jeho pozdejsich del jeste neprosvita tolik na povrch. O to vic se ale mohl soustredit na pribeh a rozvijeni chytlave zapletky, italske interiery i exteriery opet nezklamaly a v podstate uz zde zacal pokladat zakladni stavebni kameny zanru Giallo. Nemluve o tom, ze nez si nechal Argento dopovat sve filmy nekompromisni hudbou Goblins, neskladal pro nej nikdo mensi, nez Ennio Morricone a vysledek neni vubec spatny. 7/10 (28.10.2010)

Nebýt toho Argentova křiklavého vizuálního stylu, byl by jeho debut zcela průměrným (možná i lehce podprůměrným) detektivním příběhem. Nemohu se ani ubránit dojmu, že herecké výkony jsou prostě prkenné a celkový dojem zachraňují především mistři Ennio Morricone a Vittorio Storaro. Když ale přimhouřím všechny oči, tak je to jako režijní debut vcelku obstojné. [60%] (10.04.2021)

Čtvrtej film z výzvy od uživatele G04T. Nemůžu si pomoct, ale tahle Argento(va) prvotina se mi líbila mnohem víc než ( podle mě přeceňovaný ) Deep Red. Možná je to i tím, že od Deep Red jsem podle zdejšího hodnocení a komentářů čekal daleko víc. Naopak od téhle prvotiny jsem si toho až tak moc nesliboval ale ve výsledku jsem nad míru spokojen. Herci jsou sice průměrní, ale děj je napínavej a nenudí. Pod hudbou je podepsaný E. Morricone což hovoří samo za sebe. Vada na kráse jsou tady vraždy. Bez gore, málo krve a většinou mimo záběr. I tak se mi to ale fakt páčilo. Poslední věta před konečnýma titulkama " A to říkali, jeď do Itálie, tam se nic neděje " mi navodila úsměv na tváři. Spokojenost. Silný 4 hvězdy. (02.06.2020)