poster

Já, Olga Hepnarová

  • Polsko

    Ja, Olga Hepnarova

  • Francie

    Moi, Olga

  • Slovensko

    Ja, Olga Hepnarová

  • Velká Británie

    I, Olga Hepnarova

    (festivalový název)

Životopisný / Drama / Historický / Psychologický

Česko / Polsko / Francie / Slovensko, 2016, 105 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Malarkey
    *****

    Olga Hepnarová a pokroucení lidské mysli v té nejtěžší možné podobě. Michalina Olszańska zahrála tak neuvěřitelně přesvědčivě a působivě, že na její recitaci dopisů Olgy pravděpodobně nikdy nezapomenu. Tvůrci se chopili nesmírně těžké látky a zvládli ji vysloveně na jedničku. Vědomá černobílá kamera v kombinaci s atmosférou sedmdesátých let perfektně vystihuje nemohoucnost doby něco řešit a tak se Olga odkazuje stále na sebe, svoje nitro, své myšlenky a my, jakožto divák, máme možnost přihlížet a přemýšlet nad tím, co se jí asi honí hlavou. Ve výsledku to stejně jako diváci nevymyslíme, ale mám pocit, že s takovou osobností by měl opravdu co dělat i renomovaný psychiatr. Nicméně bylo zajímavé takovou postavu dvě hodiny sledovat. A ve spojení s některými scénami, na které patrně nikdy nezapomenu, si myslím, že lépe tento film nemohl být odvedený. Jsem moc rád, že se tato herecká spolupráce mezi Čechy a Poláky povedla. A teď jsem zvědavý, za jak dlouho se někdo pustí do Horákové nebo bratrů Mašínových…(23.3.2016)

  • Big Bear
    ****

    Tak se nám tu po letech vynořil další ,, krátký film o zabíjení''. Ačkoliv by mu šlo mnohé vytknout, v našich vodách je rybka nevídaná, něco skoro jako latimérie... Olga Hepnarová je celkem dobře známá široké veřejnosti. Přeci jen je v topce našich nejznámějších masových vrahů a zároveň je v topce těch co dostali za svůj zločin trest nejtěžší. Noviny a časopisy navíc rádi čas od času tyto ,,mordhitparády'' oživují či připomínají. Film se celkem věrně drží všech faktů ze života této masové vražedkyně a místy je dokonce slovo od slova citována (nejen ona). Ona hromadná vražda nevinných lidí čekajících na tramvaj není vyvrcholením filmu jak by divák čekal, ale jen jednou z epizodek činů, které Hepnarová provedla. Mnohem větší prostor je zde věnován jejímu duševnímu stavu a sexualitě. Ačkoliv nebyla u Hepnarové duševní nemoc prokázána a poslední posudky lékařů hovoří o jejím stavu ve smyslu, že duševní poruchu a přeměnu v někoho jiného simuluje, vzbuzuje tato postava řadu otázek. Byla by jiná, kdyby zažila opravdovou lásku? Od rodičů, od partnerky? Nebyla tam prostě velká shoda jejích negativních zkušeností s lidmi s nějakou duševní poruchou? Dnes se lze jen těžko dohadovat. Souhlasím s tím, co píše David82, někde se na tu artovní pilu opravdu trochu až moc okatě tlačilo. Na druhou stranu to černo-bílé pojetí a zejména dokonalé reálie u člověka občas opravdu navodily dojem, že kouká na něco z první poloviny sedmdesátých let. Možná je škoda, že tvůrci nezobrazili poslední minuty Hepnarové jak skutečně probíhaly. Film se k ní v tomto ohledu chová opravdu kavalírsky. Není tam nic o pokousání člena eskorty, nalomeném malíčku kata i o náhlém se uvolnění a odevzdání těsně před popravou, kdy se znečistila obsahem svých útrob... ne v tom není ani morbidita, ani nějaká úchylka z mé strany. Soud k smrti odsoudil člověka, který tvrdil, že nezemře a že se smrti nebojí. Který ji chtěl jako cíl svého žití a který s ní počítal. Proto si myslím, že ta svědky doložená náhlá, poslední nehraná živočišná chuť po životě měla mít ve filmu více prostoru. Každopádně hodně zajímavé dílo a rozhodně si zaslouží vysoké hodnocení. Dávám za 4 kanystry s naftou. * * * *(1.7.2016)

  • RedAK
    ****

    Po dlouhé době, a na ještě delší dobu také naposledy, jsem ke sledování snímku přizval svého bratra Imricha. Před samotnou projekcí jsem musel podstoupit následující rozhovor. Imro: A na co že se to budem dívat? Já: Já, Olga Hepnarová. Imro: To zní akčně. O čem to má jako bejt? Já: O jedný ženský, která přejela v Práglu hromadu lidí. Imro: Jak jako přejela? Já: Normálně, náklaďákem. Imro: Náklaďákem přejela lidi? Já: Jo, přejela. Imro: To ti lidi leželi nebo jak je přejela? Já: Normálně stáli na zastávce. Imro: A ona je přejela? Já: Jo, přejela! Imro: Jakože do nich narazila? Já: Jo, narazila! Přejela! Rozmetala je na sračky! Imro: A to je všechno co dokázala? Rozmetat lidi na sračky? Já: Co víc by měla dokázat? Vnitřnosti rozmazaný po celý ulici jsou ti málo?! Imro: Nebyla to třeba šikovná sochařka nebo tak něco? Já: Ne, Hepnarová určitě nebyla sochařka, byla to sadistická zvrácená psychopatka! Imro: Nic víc neuměla? Jen přejíždět lidi? Já: Asi jo, kurva! Imro: Takže ona zasere zastávku střevama a hned má vlastní film? Já: Běž do hajzlu! Imro: To jako oslavujem její přínos společnosti? Celoživotní dílo? Já: Aby tě pomrdalo stádo slonů! Imro: Prostě abych se proslavil a měl vlastní film, stačí přejet hromadu lidí, jo? Žádnej talent, nic, vlastně stačí řidičák. Já: Ale byla za to popravená! Imro: Spoiler alert!! Já: Cože do piče?! Imro: Proč mi říkáš jak to dopadlo? Teď už se na to nemusím dívat. Jedu do města, zatím zdar.(19.10.2016)

  • MikeCool
    **

    Psychologie, deprese, melancholie ve filmu. ....to vše jsou faktory, které mají své zašité místečko v mém filmovém srdci. Ovšem snímek Já, Olga Hepnarová si buduje depresivní linku tak dlouho, až to diváka začne nudit. Hudební absence sice přidá na depresivní a melancholické autenticitě, ale nepřidá na kvalitě zpracování, jak po stránce režisérské, tak po stránce scenáristické. ___ (Cinestar, Hradec Králové)(3.5.2016)

  • mcb
    ****

    Bezpečný příspěvek k současnému festivalovému filmu, protože silně evokující něco jako za československé Nové vlny. Ne skutečný skok, spíše malé uznání mezinárodních kvalit, protože Já, Olga Hepnarová skvěle pracuje se současnými artovými trademarky, navrch přidává něco z české provinčnosti. V závěru se z ní stává sice příliš tezovitá obžaloba systému, jinak jde ale o přesvědčivě budované drama v dlouhých záběrech, které za část své uhrančivosti vděčí hypochondřímu výkonu polské herečky Michaliny Olszańské. Taková ozvěna Hanekeho na český způsob, říznutá vizuálem oscarové Idy.(15.1.2017)

  • - Olga Hepnarová projížděla kolem zastávky nějakou dobu před činem, ale zdálo se jí tam málo lidí. (M.B)

  • - Některé postavy byly ve filmu přejmenovány. Například milenka Hepnarové, Jitka (Marika Šoposká), se v reálu jmenovala Alžběta. A její spolubydlící Alena (Marta Mazurek) se zakládá na mixu dvou reálných osob - Boženy a Pavlíny. Změněno bylo i jméno sestry Hepnarové (Zuzana Stavná) z Evy na Ivetu. (hansel97)

  • - Do role Olgy (Michalina Olszańska) byla původně zvažována zpěvačka kapely Crystal Castles Alice Glass. (kowalski)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace