Nymph()maniac: Volume II
Nymph()maniac 2
Nymphomaniac - Volume 2
Nymph()maniac: Volume 2
Nymfomanka II.
Nymph()maniac: Volume 2
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Charlotte Gainsbourg, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Willem Dafoe, Jamie Bell, Connie Nielsen, Mia Goth, Sophie Kennedy Clark (více)Obsahy(1)
Nymfomanka Joe pokračuje v líčení svých životních osudů v bytě svého zachránce Seligmana. Pomůže jí vzpomínání na hledání orgasmu, vztah se sadistou, potrat či kriminální minulost najít konečně klid? A jak její otevřená zpověď ovlivní chování jejího posluchače, stárnoucího panice? Druhá část posledního příběhu z Trierovy „trilogie deprese“ opět mísí provokativní témata, explicitní záběry a odkazy na vysoké umění. (Aerofilms)
(více)Recenze (561)
...a tady se dostávám k tomu, že čeho je moc, toho je příliš. Domnívám se, že obrovskou snahou přinést další Dogville nebo Antikrista jsme se dostali k tomu, že koukáme na druhý snímek, ale trochu cítíme, že některé momenty jsou zbytečné. Tady ruka pana režiséra vedená jeho scénářem nakombinovala věcí příliš mnoho, sonda se přestala vyvíjet a my jen koukáme na to, že tam, kde by starý Lars měl co říct, je tak trochu spíš ticho. Z celé téhle části stojí za to jen přeměna Joe s novým povoláním a závěrečným monologem Seligmana o ženské vině (a že ten teda byl)! Skoro mohu s klidným svědomím říct, že na díly se úplně jednoduše můžete koukat odděleně a o moc nepřijdete (nedomnívám se tedy, že smysl vám dají až oba díly najednou). Závěr druhé dílu snad ani nemohl překvapit, na každé straně musí býti poražení, tak je to vždy. A proto se dočkáme závěrečného finále, které překvapí málokoho. Příště bych tedy ocenila méně reklamy, měně stopáže a více snahy zavděčit se fanouškům, než zvítězit nad rozpočtem. ()
Konec si mohl Trier o něco líp promyslet, protože tím už tomu filmu definitivně nasadil dementní korunu. Celou dobu jsem si říkala, že to k tomu spěje, ale tak blbé to přes veškerou svou jinou blbost přeci být nemůže! A ejhle heuréka: MŮŽE. Nevím, proč někdo "díky" svýmu exhibicionismu a totální nesoudnosti, posere v základu téma, který je bezezbytku zajímavý. (Aha - sama jsem si odpověděla). Jsem zcela otrávená a odcházím zdechnout do houští. Něco tak asexuálního jsem už dlouho neviděla a něco tak votřesně nudnýho, blbýho a celkově k hovnu taky ne. Sbohem. ()
Jednička se mi moc nezamlouvala, to u dvojky platí dvojnásob. Jednička alespoň měla pořádný děj a náboj. Druhá část mi připadala jako doznívání předešlé poloviny a prodlužování nevyhnutelného, konce. Nudné, to co u jedničky vyvolávalo udivení, či uspokojení, tady bylo jen věcí, co se očekávala a nikoho nepřekvapila. To kouzlo už to ztratilo. Jedna část by podle mého bohatě stačila. 40% ()
oproti vol.I je vol.II klasickou Trierovinou,kde se mnohem víc mluví a spád vol.I je ta tam.Opět pak druhá část nedokáže obstát sama za sebe a funguje tak pouze jako nedílná součást celku.Osobně jsem po velmi dobré první půlce čekal možná něco trošku jiného,ale nakonec nemůžu říct,že bych byl překvapen až tolik.Tu a tam se vkrádající nudu vždy dokáže Trier nečím velmi rychle rozptýlit a závěrem tomu všemu definitivně nasazuje korunu.Trošku škoda,že režisérová dvorní herečka Charlotte Gainsbourg je v Nymfomance plně zastíněna svým mladším protějškem Stacy Martin,která hodně příjemně překvapila a doufám,že o ní ještě uslyšíme...70% ()
O dosť slabšie ako časť I. tohto Trierovho nymfomanského veľkofilmu. Celá tá vizualizácia, metafory a zaujímavé prirovnania akosi ustali a v týchto fázach Joeinho života sa celá tá doterajšia pestrosť zmenila na úbohé sadistické scény a to, kde bol dovtedy aspoň kúsok emócií sa premenilo na strojenú bezcitnosť. Aj keď v závere sa to celé opäť zlepšilo, ale žiaľ táto časť II. bola minimálne o triedu slabšia ako prvá. Dosť škoda, pretože časť I. ma dokonalo navnadila a myslel som, že konečne Triera plnohodnotne ocením. No po tomto pokračovaní som o tom neni zrovna presvedčený. To čo tak sľubne začalo sa napokon ocitlo na rázcestí strnulého sadizmu bez sebakontroly (teda s výnimkou poslednou zhruba štvrtinou tejto časti). Jedno sa však musí uznať, Charlotte Gainsbourg odvaha a intímna smelosť rozhodne nechýba, ale to sme už vedeli aj z filmov predtým. ()
Uf, tohle teda byla solidní druhá polovina Trierova veledíla. Oproti prvnímu dílu je vidět posun k temnějším a depresivnějším kapitolám, stupňuje se erotické napětí, přibývá drsnějších scén, humoru je méně a postupně se film dere k velmi překvapivému a šokujícímu konci. Film je silnými scénami doslova prošpikován. Za sebe bych vyzdvihla scény kdy se Joe nechává brutálně seřezat, obhajobu pedofila (mimochodem, plně souhlasím s tím, co bylo řečeno), sendvič s dvěma černochy, nasranou Joe na skupinové terapii, scénu s dítětem na balkoně, která je parafrází na úvodní scénu z Antikrista (dokonce i se stejnou hudbou), a samozřejmě i vysvětlení toho jak se vlastně Joe dostala ke svému zachránci. Po skončení filmu jsem byla nadmíru spokojená, emočně lehce vyšťavená a měla jsem toho hodně na přemýšlení. Už teď jsem si však jistá, že oba díly si pustím ještě jednou. Gratuluji, pane Triere, opět jste mě dostal. ()
A když už jsme u těch dekadentních filmů, tak jsem asi na popátý dokoukal druhý díl Nymfomanky. 3x jsem se u toho málem poblil, 2x jsem se bál, že už se mi nikdy nepostaví. Strašně odporný film, jak tématikou, tak topornou snahou o to šokovat v umělecký křeči. Do odpadu to neposílám jenom kvůli tomu, že se ve vedlejších rolích mihlo pár mých oblíbených herců. 4/10 ()
Kontroverzní? Von Trierova bába je kontroverzní. Ještě více WTF? momentů než první díl, a to už je opravdu velká spousta WTF? momentů. Milionář z chatrče pro intelektuály. Dojem vykoupila tečka a obsazení (platí i/zejména pro jedničku). ()
Nymfomanka je jen jedna. ()
Zvědavost a očekávání dvojky po vcelku povedené a krásně gradující jedničce nakonec, bohužel, naprosto přebylo celkový dojem. Další gradace se takřka nekonala, ač se to zdá být skoro až rouhavé s pohledem na charakter kapitol, nudil jsem se a seděl takřka bez emocí v kině, pomalu šilhajíc po hodinkách. Závěr byl částečně překvapující ale nevím proč, neseděl mi vůbec do celého příběhu. Nejdřív tuna lamentování, odbíhání v řeči, snad do všech možných odvětví, už nebylo zajímavé ale nudilo. A na konec šok! Práce s napětím opravdu podprůměrná. ()
V druhé Nymfomance začíná být trochu znát nejistota a mírné otupění, které jsem ani nečekala, ba naopak doufala ve stejnou kvalitu jako u části první. Druhou část už z většiny zaplňuje příběh Nymfomanky v dospělosti. Asi do poloviny stopáže se mé očekávání naplňovalo krásně plynulým tempem, vše tak, jak má být. V druhé polovině tomu ale bylo naprosto opačně. Opadl předešlý nádech a s ním i mé nadšení. Pro úplné pohřbení se příběh posledních třicet minut zaobývá jakýmsi zúčtováním, naprosto podivným pro zvolené téma, nehodícím se a neefektivním. O to by tolik nešlo, dalo by se to překousnout. I mistr Trier se prostě někdy utne, zvlášť, když si ukousnul tak velké sousto, ale to, co provedl scénář se Skarsgårdem mi doslova vyrazilo dech. Nepochopila jsem tu jeho totální destrukci. Trochu u mě tímto zvratem druhý díl klesl. ()
1511. hodnocený film: ()
Konec mi přišel dost, dost zkažený a zbytečný - bylo to zapotřebí? :-/ ()
Filozofický film má ve svém druhém pokračování provokativnější formu. S povděkem jsem přivítal ten nádherně cynický závěr. A opět formou dialogu mezi Joe (dobrá Charlotte Gainsbourg) a Seligmanem (dobrý Stellan Skarsgård) pokračuje odhalování života, názorů, postojů a myšlenek. Autor chtěl hodně sdělit a spíše s úspěchem se mu to i daří. A opět je to o hledání, o samotě, o odcizení, o víře, o náboženství, o křesťanství, o rozdílech, o cestách, o prudérnosti, o slovech, o spáse, o hříchu, o pocitech, o kořenech, o útěku, o vzpouře, o pokrytectví, o sexualitě, o manipulaci, o lásce, o touhách, o strachu, o přetvářce, o morálce, o etice, o puritánství, o nerovnosti, o barvách, o korektnosti, o falešnosti, o upřímnosti, o otevřenosti, o zášti, o temnotě a o duši. Z dalších rolí: osudový muž Jerôme (Shia LaBeouf, jako starší Michael Pas), drsný vykonavatel tužeb K. (Jamie Bell), mentorský vedoucí výběrčích L. (Willem Dafoe), mladá a nekompromisní nástupkyně P. (Mia Goth), synek Marcel (Jacob Levin-Christensen), černí bratři (Kookie a Papou), a psycholožka (Caroline Goodall). Všichni hledáme své místo. S větším, či menším úspěchem. Volíme různé cesty. Tradiční a konzervativní, liberální až velmi podivné. Snažíme se hledat a ukojit svůj hlad. Hledáme, schováváme se, bojíme se. Milujeme, nenávidíme, závidíme, žárlíme. Tváříme se otevřeně. Ale vládne POKRYTECTVÍ. ()
Popravde druha cas neprijemne odhaluje, jak moc nema Trier v tomhle pocinu co rict, i kdyz neprestava mluvit. Epizodicky je dej porad super, ale jako celek to proste nic nedava. Postradam gradaci, tohle je jen bezcilny vrseni okamziku. A Gaisnbourg mi tam regulerne nefunguje. Plus posledni kapitola se slecnou nastupkyni? At to strihal kdokoli, zjevne ubral neco dulezityho a nechal za sebou jenom rozjetou, ovsem nikam nevedouci horskou drahu. Zatimco prvni dil byl velkej prislib, dil cislo dve ocekavani znacne nenaplnuje. ()
Film skutecne musi byt bran jako celek. Musim rict, ze jsem od pokracovani cekal vice, cely pocin Nymfomanky ale zaslouzi uznani. Zaver se mi libil, cekal jsem, zda to ten dedek udela:-). Chtel bych videt jeste necenzurovanou verzi. Od Antikrista a Melancholie je tento film urcite lepsi, na drivejsi tvorbu Triera to ovsem nema. ()
za těch posledních třicet sekund pět. ()
Druhý diel už nie je tak vtipný, a trošku stráca svoje čaro. Ale stále je to dobré. 6/10 ()
Asi nejvíce na celém filmu se Trierovi a jeho spolupracovníkům povedl marketing. Toho důkazem je i naše návštěva v kině na obou částech. Co mohu říci po shlédnutí v první řadě je, že takto sexuálně otevřený vyprávěný příběh jsem ještě neviděl a tím nemám na mysli porno filmy, které samozřejmě jsou úplně jiná kategorie. U mě film splnil snad to, co od něj Trier čekal. Vedl k zamyšlení o tom, jak na sexualitu v západní civilizaci nahlížíme a jak předsudky a klišé schováváme pod pokrytectvím a falešnou postmoderní uvědomělostí, přitom jsme pořád jen lidi. Vedl k zamyšlení o tom, co je součástí naší kultury a rouboval to zamyšlení na zcela bizarní erotické situace. A vedl k zamyšlení o řadě dalších věcí, například o tom, proč v tom kině vůbec jsem, co jsem vlastně čekal, co místo toho vidím a jestli mě to baví. Ve finále mě to teda baví, protože mi obě části opravdu rychle utekly. Líbilo se mi zpracování. Musím pochválit všechno, co jsem viděl. Ale mám pocit, že chuť je ve výsledku celkem planá. Melancholia ve mně zarezonovala mnohem silněji. ()
Nietzsche pouze řekl, že Bůh je mrtev. Trier Boha rovnou odpráskl. ___ "Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest." (Jan, 1, 1-3) ___ Slovo je vyjádřením ideje, představy. ___ Starý intelektuál, asexuální panic Seligman, který zná svět pouze skrze knihy a zažívá slast pouze z čtení, se setká s antipodem – padesátiletou ženou nymfomankou, která mu vypraví svůj život v očekávání naprostého odsouzení a s jiskrou naděje na odpuštění. Probíhá zde proces opačný zhmotnění idejí – realita, kterou prožila nymfomanka Joe, se stává představou v mozku Seligmana. Na druhou stranu bouřlivá realita samotné Joe je také jen výsledek zhmotnění její vlastní neodbytné představy – nymfomanie je označení pro ženskou patologickou hypersexuální touhu, kterou nelze ukojit, protože to, co k sexu nymfomanku sebedestruktivně pudí, nespočívá mezi jejíma nohama, ale v její hlavě. A nakonec i sám filmový příběh jako reálný obraz, který divák vnímá na plátně, se stává myšlenkou, představou v jeho mozku. ____ Tento svět je něco jako idea obalená hmotou. Je-li slovo, idea Bohem, pak člověk je rozhraním mezi idejí a hmotou – jak ve směru od ideje k hmotě, tak i od hmoty k ideji. Bůh (nebo Příroda, je-li libo) tento svět "vymyslel", ale člověk tento výmysl žije, jsa sám zhmotněným výmyslem neboli zrealizovanou idejí. A idea "Člověk" je taková – vše pro slast a pro uspokojení potřeb. Člověk není nic jiného než uzlíček potřeb a veškerá jeho činnost, i ta mentální, vychází z jeho potřeb a směřuje k jejích uspokojení. Leč neukojitelnému, protože potřeby se formují v hlavě a jsou nekonečné a nekončící. Člověk se nakonec sedře na kost, vyčerpá se, seschne a zestárne, ale pořád chce a potřebuje – stále něco. I to někdy únavné čekání smrti na konci dlouhého života je sice nechtěná, ale potřeba. Podstatu člověka dobře vystihl Samuel Beckett ve svém románu Murphy, jehož titulní hrdina vyznává filosofii minimálního životního úsilí, jakési nedělání ničeho. Skutečně každá potřeba vyžene člověka ze stavu klidu a člověk se činí jen proto, aby se nakonec znovu dostal do klidu. Nejraději do blaženého klidu. Člověk, ba celé lidstvo je jako neukojitelná nymfomanka, jež se snaží naplnit své představy a z nich plynoucí potřeby a dostat za to naplnění odměnu v podobě čistě virtuální slasti v malé oblasti mozku ("koncept centra odměny v mozku vytvořili Olds a Millner již v 50. letech, kdy experimentovali s elektrickou stimulací mozků zvířat. Přišli na to, že pokud zvířatům dovolili autostimulaci, tak ta se tolik „odměňovala“ až ztratila zájem o všechno ostatní, včetně potravy, a zmírala z hladu vedle plných krmítek."). Jaký to obrovský nepoměr – jedno malinkaté centrum prchavé virtuální slasti v mozku na jedné straně a celá lidská kultura a civilizace včetně všech hmotných lidských výtvorů jako důsledek lidské snahy o odměňování na straně druhé, a pořád tomu lidskému činění se není konec a ani nebude, dokud existuje člověk. Tomu se říká nejgeniálnější a nejglobálnější podvod a klam, ne-li rovnou ojebávačka (budou-li se věci nazývat pravými jmény), jakou Bůh (nebo Příroda) narafičil na člověka. Reálné dějiny za pouhé přechodné pocitové uspokojení – podfuk člověka vskutku astronomických rozměrů. Na druhou stranu ačkoliv Bůh (nebo Příroda) vymyslel toto centrum odměn jako perpetuum mobile živých tvorů, není však schopen ani cítit potřeby, ani slast z jejích naplnění, jelikož je sám indiferentní, čili abstraktní idea. Jednodušeji řečeno virtuální, nehmotná, netečná idea, vyjádřena slovem Bůh, není schopna prožívat to, co je jejím projevem, zhmotněním, a virtuální řád, jenž je kostrou a strukturou hmotného světa, není samotným světem, který funguje podle tohoto řádu. Člověk je "hříšný" (chtivý, neukojitelný a přičinlivý či spíše nenechavý), ale cítící, Bůh je nevinný, čistý, nestranný a ... necítící. Nymfomanka Joe a asexuální vševěd Seligman – člověk na zpovědi u Boha jako u poslední instance a naděje když ne na nalezení smyslu lidské existence, tak aspoň na pochopení a přijetí té existence tak, jak je, protože člověk nemůže být jiný bez zapření své podstaty, člověk u Boha jako u jediného, komu se dá věřit a u koho se dá předpokládat nalezení věčného klidu. A co nakonec udělá zmučenému, leč ještě pořád hrdému člověku nevinný, nestranný, všechápající a vševědoucí, ale necítící a neprožívající Bůh? Ten zachce prožit něco lidského, ten zachce člověka ojebat sám a reálně. Člověka lze ojebávat donekonečna (proto je ostatně k tomu uzpůsobený), ale jen pokud on sám si to neuvědomuje nebo uvědomuje a připouští, nebo uvědomuje a chce. Jakmile si člověk uvědomí, že je ojebáván, a hlavně jakmile přestane chtít nebo si připouštět ojebávání, ale ojebávání nepřestalo, pak to již člověk vnímá jako znásilnění. V Trierově příběhu epický poslední soud končí ve tmě tím, že člověk odpráskne Boha. Nastane konec, jenže ne konec člověka, ale Boha, a začátek života bez něj, nebo přesněji bez víry v poslední spravedlnost. Vyvstává však otázka a ta zní podobně jako otázka Seligmana alter Boha, jenž se ptá, zda stojí za to existence bez citů a prožitků – zda stojí za to svět, ve kterém sice existuje idea spravedlnosti čili pravosti, ale samotná spravedlnost a pravda je relativní, mocenská a proměnlivá? Každý člověk si na tuto otázku odpovídá sám a podle toho pak jedná. Jedna možnost je sterilní život v duchu imaginárního ideálu. Druhá možnost je naprosté podlehnutí egoistickému uspokojení vlastních potřeb. A pak existuje zlatá střední cesta. Jak však ukazuje Trier příběhem samotné nymfomanky Joe a třeba i latentního pedofila, o kterém vypravuje Seligmanovi, pro některé lidi je opravdu těžké držet se i té zlaté střední cesty, natož ideálů. Slavný výrok Kanta – "Dvě věci naplňují mysl stále novým a vzrůstajícím obdivem, čím častěji a vytrvaleji se jimi přemýšlení zabývá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně" – spadá do období, kdy slovo ještě mělo sílu a ideály se neprodávaly ve velkém. Dnes i to nebe zahaluje světelný smog a co se týká mravního zákona, pak ten je věcí pragmatické dohody – většinou těch mocných nebo těch dravějších. Jediné, co člověk může, je držet se nějakých vnitřních představ o spravedlnosti. Když ale sama vyšší moc svou vlastní spravedlnost zrazuje, člověk má právo na spravedlivý hněv. Trier však nezvolil pro svůj příběh o hranici lidské trpělivosti a spravedlivém hněvu průměrného člověka, ale jako umělec vykreslil hyberbolizovaný obraz. Ale i umělec je pouhý člověk. Bůh, Příroda stejně a vždy nakonec člověka přechytračí. Kdo když ne Seligman přivedl hrdinku příběhu přes vyslechnutí a odpuštění ke konečnému cíli a pak po zradě i k utvrzení v tomto cíli nebo naopak k návratu k dosavadnímu životu z čirého a definitivního zklamání? Kdo ji nechal na chvíli vydechnout, aby mohla být oklamávána dál? Bůh, Příroda nikdy neumírá, protože se nikdy nerodí, pouze se projevuje. Po výstřelu ve tmě poťouchlý Bůh vstává, utírá falešnou divadelní krev a spokojeně se ušklíbá. Vše se vrací do svých kolejí. A jaký je závěr? Nikomu nelze věřit, ani sobě, ani ideálům, protože vše vychází z lidských představ a potřeb a k nim zase směřuje. Lze věřit jedině svému Já jedině v současný okamžik a Já je to, co cítím, vím, pamatuji si a předjímám v současný okamžik. Nic víc, nic míň. Ostatní je Nepoznané. ___ Poznámka: Bůh, Příroda jsou (jen) slova, ideje, plán, řád, koncept, zákon. Jsou však reálné projevy těchto slov v lidském světě – vše a všichni, kdo sám sebe i ostatní oklamává a nechává se oklamat. Štafeta je nekonečná – rodiče klamou děti, děti pak klamou rodiče, politici klamou voliče, katoličtí a pravoslavní kněží klamou věřící posledním soudem a rájem, levičáci komunismem, neoliberálové volným trhem a osobní zodpovědností jedince za vlastní osud a úspěch, finanční magnáti pak klamou celé národy a vůbec je to celé jeden obrovský veselý cirkus, z kterého nelze odejít bez překročení prahu. () (méně) (více)