Nymfomanka, část II.

Von Trier to neustál a druhá polovina je výrazně slabší. Popravdě řečeno, jsem rád, že jsem film neviděl v jednom kuse, to už by bylo skoro neukoukatelné. Proč byla nymfomanka Joe chytřejší než Seligman a dovedla i daleko lépe argumentovat? Zapomněl jsem na nějakou vysokou školu z prvního dílu? Pointa mi přišla pitomá, ale třeba chtěl Lars diváky v sále probudit. Asi další mistrův film, který mi stačil jednou. :-/ (30.01.2014)

První půlhodina druhé Nymfomanky mě docela namíchla, zvláště když tu prvky hry na vysoké umění vyvrcholily násilně zakomponovanými moudry starořecké filozofie a příběh tu začal silně stagnovat. Ale pokud pominu tuto část a opět několik nechutných explicitních scén (přičemž minimálně ty detailní záběry z provádění potratu si Trier fakt mohl odpustit, protože ty už byly hodně za hranou a hlavně kvůli nim ani tentokrát ty 4 hvězdičky nedám), tak z ní postupně vzešel ještě zajímavější film, než v případě prvního dílu. Hlavně se věnuje mnoha tématům (např. interrupce, psychiatrická léčba, masochistický podnik, sexuální úchylky včetně pedofilie a pod.), která jsou sice většinou hodně ožehavá, ale díky pravidelným dialogům mezi Joe a jejím společníkem (a někdy i jinou postavou) je snad vždycky doprovází zajímavá konfrontace odlišných pohledů na problém. V kombinaci se samotným příběhem mi připadala většina témat zpracovaná dostatečně na to, aby mě tento dlouhý dvojdílný film navzdory výhradám dokázal opět pohltit i poté, co jsem chvíli začínal litovat, že ho vůbec sleduji. Každá kapitola přinesla cosi zajímavého a závěrečné vyústění po zdánlivém blýskání se na lepší časy a nečekaném přátelství vnímám rovněž jako zdařilé. Navíc mě tady von Trier, který dlouhá léta projevoval oblibu v točení s rozklapenou ruční kamerou, překvapil skvělou filmařskou stránkou i s klasickým snímáním. Retrospektivní scéna malé Joe s otcem a povídáním o stromech byla vyloženě nádherná, jak obsahově, tak vizuálně. *** ...si říkám, jak bych vlastně mohl von Triera oblibovat, kdyby netrpěl potřebou za každou cenu co nejvíc šokovat tam, kde by k působivému prožitku stačil klidně pouhý kus zneklidnění z již tak kontroverzního obsahu. // PS: „Hey, Joe“ v šansonovém podání Charlotte Gainsbourg zní přímo mysticky. :) [65%] (viděno v nezkrácené režisérské verzi) (19.08.2022)

Spracovanie bolo síce zase zaujímavé, ale výstrelky Joe ma už prestávali baviť (ak ma vôbec bavili) a niektoré drísty boli zase veľkolepé. Na konci prvej časti povedala, že nič necíti ... no a presne v tom duchu sa niesla aj väčšina druhej časti. Ak som mala ľutovať jej ťažký údel, tak bohužiaľ, niekde sa stala chyba. Dokonca som ani nemala chuť fandiť jej, v jej záverečnom rozhodnutí. To, že Shia nedohral svoju rolu je totálne fiasko a zakončenie Stellanovej postavy zlý vtip. (09.03.2017)

Od druhé části jsem po velice slibném rozjezdu čekal víc, vyvrcholení v podobě cinefilního orgasmu se tentokrát bohužel nekoná. Jako by Trier minimálně od sedmé kapitoly nevěděl kam dál. Samozřejmě, že některé scény jsou úchvatné, ale to už mi nějak u Triera nestačí (kdyby byl autorem někdo jiný, tak bych nejspíš hodnotil výš). S definitivním soudem si však s chutí počkám na Director's cut. (07.01.2014)

Nevim - nechci - neznám. (25.01.2021)

Oproti prvnímu dílu, výrazně dospělejší a poutavější, stejně tak provokativnější a drsnější (potrat je nezapomenutelná scéna). (18.03.2014)

Pokračovanie obludária, kde si niekto zmyslel, že existuje istý termín ako „umelecké porno“. A namiesto odmietnutia mnoho oviec tlieska polobláznovi. Záver filmu ani netreba komentovať, len potvrdil svoje „kvality“. (21.06.2015)

Jednička mě bavila, dvojka vůbec. Asi to bylo tím, že u jedničky jsem nevěděl co čekat a s radostí jsem objevoval každou novou myšlenku filmu. Bohužel u dvojky nic nového nepřišlo a jen se stále opakovalo to, co jsem už znal z jedničky. Takže největší radost z filmu jsem měl, když se blížil ke konci. (27.01.2014)

Hm. Neumím si nijak rozumně vysvětlit můj diametrálně odlišný pohled na oba díly. Mně se na rozdíl od ostatních zdála o poznání vydařenější druhá část Nymfomanky. Vyprávění mělo spád, možná mě pozitivně ovlivnila i skutečnost, že ve druhé části dostala mnohem více hereckého prostoru Charlotta Gainsbourg. Málem jsem hodnotila pětkou, kdyby celý příběh Trier nezabil tou poslední scénou... (10.01.2014)

... a jedeme dál s Larsem von Trierem, který usoudil, že na všechny ošklivosti lidského života jsou Krimi zprávy na Primě příliš heslovité a Michael Haneke nemá tak silný žaludek, takže pro zaplnění díry v trhu se obětoval nabídkou nových pohledů do děje v útrobách prázdnoty, využívajíc dvou berliček - náboženství bez víry a sexu bez orgasmu... Nerada hledám tam, kde nic není, proto nemívám zájem o manuály k uchopení například Lynchových snímků, tady bych ovšem vysvětlením některých spojení nepohrdla, i když v kostce tuším, co se Lars snažil sdělit všem, kterým je západ slunce málo krásný, mně ale vyhovuje tak, jak je... (19.04.2014)

Zbytečné natahování. Nenašel jsem v tom nic kromě závěrečných 15 minut, co by obohatilo I. část. Samozřejmě pokud nepočítám ještě drsnější a fekálnější scény daleko za hranicí chutnosti. Prostě tam, kde I. část dokázala se mnou zacloumat, tak tady jsem jen kroutil hlavou nebo posouval film kupředu. Bude to znít šíleně, ale I. části jsem dal 5 hvězd a tady dám odpad. Těžko v tom hledat logiku, jak ve filmu, tak v mých pocitech potažmo v mém hodnocení. (13.03.2015)

(spadlá čelist) Tak druhá část mě naprosto vyrazila dech. Trochu jsem Triera podcenil :). (18.01.2014)

...Trierův škodolibý úsměv nad senzacechtivým publikem a zároveň i "intelektuály" snažícími se za každou cenu hledat v zobrazovaných věcech jedinečný smysl. Jeho film však na druhou stranu vypovídá i o neschopnosti pochopit svět kolem sebe skrze umělecké formy, což reflektuje zpověď přestárlého panice-teoretika Seligmana, jenž se snaží pikantnímu vyprávění Joe neustále dodávat díky vysoké kulturní gramotnosti analytický význam a přesah, i když Joe tak jednala na základě vlastní pudovosti a sexuality, z níž se nemohla vymanit. Vzhledem k předchozím řádkům je jasné, že Nymfomanka není dílem, které by se dalo jednoduše dekódovat pomocí nějakého spolehlivého návodu. Na ten Trier rezignuje a nechává diváky, aby si z významově bohatého snímku odnesli buď lehce vtipnou, černohumornou (hlavně v první části) a také znepokojivou (druhá část) epizodu ze života sexuálně neukojitelné ženy, nebo se stát v tomto neuchopitelném terapeutickém vyprávění po smysluplných vysvětleních bažícím Seligmanem. Díky svému literárně-analytickému tvaru se tak Nymfomanka zcela vymyká jakýmkoliv běžným hodnotícím kritériím, avšak jisté je, že jde o dílo filmaře, kterého bychom v dobách klasického umění nepochybně nazvali nefalšovaným géniem. Nakonec se ale nemohu ubránit i jednoduché výtce, že by Nymfomance spíše seděla podoba buď jednoho sevřenějšího tříhodinového filmu, nebo forma televizního seriálu ve stylu Království. Toto natahované oddalování orgasmu/diváckého uspokojení však opět může, ale nemusí být záměrem. (10.02.2014)

2,5*/5...Jednotkou si Trier vyselektoval tých, ktorý si povedia "dvojku vidieť nechcem" a na nás zvyšných. Pekný rozbeh,,,,ale dvojka ide postupom času "mimo". Čo malo znamenať to automatické zamenenie postáv??? Zrazu sa zmení Stacy Martin a namiesto Shia LaBeoufa hrá niekto iný tú istú postavu Jeromeho? WTF! Zo vstupom Dafoa na scénu to bolo už celé zle až do konca. Trier prestrelil a akoby sa točil v kruhu. A teraz vôbec nehovorím o expresivite jednotlivých scén, hovorím o tom, že celé to akosi nemá zmysel, ktorý jednotka nastolila. Premárnená šanca bez hlbšej katarzie, na Triera slabé! (25.11.2014)

Pri všetkej úcte ku kontroverznej látky, ktorú sa snažil spracovať Lars von Trier tým najatraktívnejším sposobom, musím skonštatovať, že celý príbeh ako dvojfilm nefunguje. Hlavne jeho druhá časť je prehliadkou neschopnosti uzavrieť vlastnú štúdiu ženskej sexuality, je prehnane dlhá, v mnohých scénach sa tlačí na pilu viac ako je únosné a záver na prvý pohľad šokujúci, je len smutnou ukážkou straty logiky. (12.05.2014)

Byť o něco temnější, druhý díl mi připadal vtipnější. A, díky bohu, nudné přednášky o rybaření už skoro přestaly. Hrdinka pokračuje v sebedestruktivní cestě, kterou se ubírá od dětství a je pochopitelné, že za ta léta už zašla pořádně daleko. Akceptovala jsem režisérovo dělení na kapitoly a film se tak pro mě rozpadl do více či méně fungujících epizod. Výborná byla severské komedie připomínající superupřímná scéna o tom, jak v mžiku rozložit podpůrný kroužek nebo fiaskem končící pokus o sendvič. ___________ A připomněla jsem si markýze De Sade, jehož hrdinové si taky nemůžou pomoct a rozkoš dokážou přivolat jen utrpením. Oproti nim je Jo společensky akceptovatelnější, protože ona ubližuje převážně sobě a nemá ani nejmenší potřebu své jednání obhajovat. _____ Když to zhodnotím celé: L. v. Trier sice umí vypravovat, ale občas nemá co. V případě Nymfomanky mele přes čtyři hodiny furt to samý: Těžko bojovat s vlastní přirozeností a tváří v tvář vrozeným pudům je veškerý nános civilizace jen zanedbatelná slupka, kterou každý okamžitě odhodí ve chvíli, kdy ucítí pach rujné samice (samce, skupiny.... atd). A kdo se chová podle své přirozenosti je vlastně jediný upřímný. Takže podprahově bychom tu obhajobu egoismu markýze od de Sadů přece jenom měli. Jo, to je tak, když se chce režisér obhájit před celým světem a zároveň se mu vysmát do xichtu. ____ Už to nech plavat, Larsi, a radši si zajdi na panáka. /20. 1. 14./ (20.01.2014)

Druhá část pojednává o vzájemném vztahu Joe s Jeromem, kteří se spolu setkali na konci prvního dílu. Joe nyní s Jeromem žije ve vztahu a dokonce se jim narodí dítě. Joe však postupně ztrácí svou životní energii a děj de poté přesouvá do další kapitoly, téměř do současnosti, kde se Joe opět snaží sexuálně experimentovat. Film tak spadá do psychologické roviny a u mě postupně ztrácel zájem. Nakonec se Joe nějakým způsobem dostane k vymáhání dluhů a mučí lidi. (06.08.2014)

Jsem docela překvapený, protože mě první díl strašně nudil a druhý vůbec, přestože má 3 hodiny, což mě zprvu děsilo. Joeiny sexuální začátky prostě nebyly tak zajímavé, jako to kam až Joe její sexuální úchylka dohnala. Dokázala jsem tu odpustit tu odpudivost a přílišnou snahu o kontroverzi, protože příběh je zajímavější než první část. Lars to ovšem opravdu přehnal s délkou. Nemyslím si, že tenhle příběh má vůbec, co vyprávět na 4-5 hodin. Každopádně mě v téhle půlce uchvátila podobenství a to jak moc s kopce to šlo s naší nymfomankou a čeho všeho se byla schopna vzdát. (03.11.2015)

"Pokaždé, když se zakáže nějaké slovo, odeberete jeden kámen ze základů demokracie. Ostraňováním slov z jazyka ukazuje společnost svou nemohoucnost tváří v tvář konkrétnímu problému." Wau, to odhalení úplně na začátku najednou celému tomu dává úplně nový rozměr. Ne jiný, ale je to skvělá nadstavba. Ještě myšlenkovější útok, než v první části. Teprve tady se ukáže, že Nymfomanka teoreticky vlastně vůbec není o sexu, ale o lidech a jejich myšlenkách a činech. Viděl jsem režisérskou verzi, snad proto mi dvojka přišla o trošičku slabší, hlavně kvůli své délce, tři hodiny po dvouapůlhodinovém náklepu, je prostě moc. Taky mě trošku zklamal ten závěr. Na druhou stranu mi to místy přišlo komediálnější než jednička. Třeba scéna s černochama, komičtější porno jsem vážně ještě neviděl a ještě nikdy jsem se při pornu nesmál nahlas. Charlotte Gainsbourgh je prostě úžasná. 4.5* (17.07.2016)

[director's cut] První díl byl hravý a protkaný mladistvou jalovostí hrdinky. Navíc jsme se v něm seznamovali se způsobem vyprávění tohoto příběhu. Druhý díl je bolestivější, temnější a mění se v něm iniciativa obou hlavních postav během jejich dialogu. Seligman se stahuje do sebe, vysílá signály, že pod vší tou sečtělostí se možná nakonec přeci jen skrývá trochu omezený bigota, zato Joe najednou (v dost papírem šustícím monolozích) přebírá iniciativu a bezproblémově artikuluje své (a tedy Trierovy) kontroverzní pozice ve všemožných společenských a kulturních tématech. Připomíná to pak takový ten kokainový hospodský monolog absolventa humanitních studií, kde se přeskakuje mezi různými filosofickými a uměnovědnými obory, vzduchem sviští korelace, který by nikdo střízlivý dohromady nedal a aby se zajistilo, že po celou dobu dávají všichni pozor, okoření se to na chytře zvolených místech nějakým tím negrem, Hitlerem, zneužíváním dětí či herezí. Protagonistka tak přichází o možnost být brána vážně jako postava, protože jsou to už akorát prostě ústa Trierova. "Jsem nymfomanka. Jo a taky mám na všechno názor." Pořád je to naštěstí strašná zábava. Má to sice nedůvěryhodný, ale zároveň celkem nevyzpytatelný vývoj a jednotlivé dějové odbočky střídají filmové jazyky, díky čemuž ty tři hodiny nejsou nijak cítit. SM sekvence s prvotřídním Jamie Bellem jsou vrcholem obou dílů. A pak je to ten zvláštní mezisvět, ve kterém se to odehrává. Který je tuhle hmatatelně scénický, tuhle snímaný s dokumentární syrovostí, přičemž se v něm prakticky nenachází žádné osoby, které by neměly nějaký vztah k ději. Interiéry jsou zvláštně prázdné a chladné. Nikdo neřeší, že za tři roky se postavy mění v jiné postavy, které si nejsou vůbec podobné a Joe má v každém záběru na detail rozkroku jinou vagínu. Asi i proto Nymph()maniac se drží už léta v paměti jako nespolehlivá vzpomínka, kterou si každý trochu doplňuje v rámci toho jaký úvodní dojem na něm film zanechal. (02.01.2015)