Růže
Róża
Rose
Róza
Režie:
Wojciech SmarzowskiScénář:
Michał SzczerbicKamera:
Piotr Sobociński Jr.Hudba:
Mikołaj TrzaskaHrají:
Marcin Dorociński, Agata Kulesza, Kinga Preis, Marian Dziędziel, Dariusz Toczek, Jacek Braciak, Anna Grzeszczak-Hutek, Grzegorz Wojdon (více)Obsahy(1)
Jméno režiséra Wojciecha Smarzowského není českým divákům zcela neznámé. Jeho předcházející celovečerní snímky Svatba (Wesele, 2004) a Zlý dům (Dom zły, 2009) byly uvedeny na řadě festivalů a přehlídek včetně Letní filmové školy. V Polsku se Smarzowského výrazně krutá, místy až drastická poetika, dotýkající se vážných otázek a okořeněná hořkým humorem, těší velkému zájmu diváků.
V případě filmu Růžena režisér poprvé nevycházel z vlastního scénáře, ale zfilmoval materiál oceňovaného producenta a scenáristy Michała Szczerbice. „Potřeboval jsem si trochu provětrat hlavu a dostat do ní nová témata. Vždy jsem chtěl natočit film o lásce - a tenhle scénář o ní byl. Vše na pozadí poválečného osidlování Mazur v kombinaci s dalšími tématy německého i polského nacionalismu," komentuje svou volbu režisér.
Děj filmu se odehrává v období krátce po skončení 2. světové války a je situován do zmíněného kraje Mazur, jenž byl osídlen z velké části Němci. Když byli totiž v roce 1920 jeho obyvatelé ve všelidovém hlasovaní postaveni před volbu, ke které národnosti se přihlásit, vybrali si příslušnost k Německu, které jim tehdy přinášelo větší pocit bezpečí než nově vznikající polský stát. Těsně po válce byli považováni za viníky a po masovém odsunu začínají jejich majetky obsazovat Poláci.
Tvůrci do tohoto kontroverzního dějinného období zasadili sugestivně vypjaté melodrama o dvou outsiderech zraněných válkou, mezi kterými se začne rodit milostný vztah. Tadeusz, bývalý příslušník partyzánské Zemské armády, utíká před minulostí do zapadlých končin Mazurských jezer. Celý jeho svět se zhroutil, když mu hitlerovští vojáci na konci Varšavského povstání zabili milovanou ženu. V okolí jezer poznává Růženu, jež je poznamenaná válkou snad ještě víc: znásilnili ji ruští vojáci, kteří ještě stále řádí v kraji. Zároveň je jí - coby Němce - automaticky přisouzena odpovědnost za válečné hrůzy. Setkání této dvojice se ukáže jako jejich životní šance. Budou ji umět využít? Budou schopni prolomit bariéry, které je omezují - a to jak ty vnitřní, psychické, tak ty vnější, společenské? Jak do všeho zasáhne osud? Tento zdánlivě prostý snímek skoupý na dialogy chystá divákovi mnoho překvapení a zvratů a nejednou staví své hrdiny před těžké výzvy. Promlouvá k divákovi s velkou sugestivitou a místy i přesně mířenou agresivitou, která znepokojuje a provokuje, dokonce může budit kontroverze. Pro Smarzowského je těžká i zoufalá doba budování nové skutečnosti zároveň válkou o přežití a nejednou otevřeně odhaluje pravdu o systému, v němž budou muset Poláci následující půl století žít…
Velký podíl na vyznění filmu mají představitelé jak hlavních, tak epizodních rolí, zejména excelují oceňovaní herci Marcin Dorocińský a Agata Kuleszová jako Tadeusz a Růžena.
(Letní filmová škola)
Recenze (50)
Pokud dostal Wojciech Smarzowski úkol od producenta: Vojto, prosím tě natoč mi film tak depresivní, že se z toho všichni poserou, bylo by to za pět. Vojtovi se to skutečně brilantně podařilo. Někdy po válce se všechno násilí, co jen může být, soustředilo do čtverce o rozloze cca 1 hektaru v Mazursku. Nezůstalo jen násilí, znásilňování, bití ale přichází i rakovina. A do toho přicházejí polští komunisté a NKVD. Možná se něco podobného vážně někde v Mazursku stalo. Má ale smysl o tom natočit 94 minut materiálu? Neustále opakované násilí na obrazovce je takto devalvováno a divák spíše očekává, že Rózu zase zbijou a znásilní, však už si zvykla. Závěr je poněkud stupidní a snižuje cenu filmu jako celku. ()
"A když láska přerostla v touhu, nebo když přátelství stane se tak silným, že se bojíš že zmizí, pak se podíváš na dětství toho, jehož miluješ. Přítomnost se jeví jako nedostatečná. A i když nevidíš budoucnost, pokoušíš se zvítězit." ... Potkat ve zlých časech ČLOVĚKA je stejně tak vzácný, jako čas strávený v jeho blízkosti. I přes tu krutost které tu bylo víc než dost, cítila jsem na úplném konci příběhu jiskřičku naděje. ()
Po technické stránce velmi dobře zvládnutý film, kdybych to však bral ze svého individuálního pohledu, film na mě působil velmi syrově a chladně - ano, zřejmě tak nějak to doopravdy po válce bylo, ale ta beznaděj, která z toho filmu čišela byla moc silná. Ale jinak velmi velmi skvěle zvládnuté dílko. Poláci se v poslední době vyznamenávají.. ()
Kruté, syrové, autentické, děsivé, depresivní.........přesto plné silné lidské touhy po "žití" a snad i se špetkou naděje. Bez diskuze velký film o tom, že zlo plodí jen větší zlo a nenávist zase větší nenávist....... ()
Formálne i obsahovo stopercentne zvládnutý snímok, ktorý hovorí, aké sú ľudia vo svojej podstate svine a ako to všetko vypláva na povrch, len čo sa naskytne vhodná príležitosť. Poliaci sa skutočne pochlapili a z filmu sála autentickosť, ktorú by ste darmo hľadali v americkej tvorbe. ()
Na film jsem narazil úplně náhodou a jsem za to rád. Svým pomalým tempem, prostředím, dobou kdy se odehrává a částečně i dějem mi velmi připomínal český film Adelheid. Jen ta poetičnost Františka Vláčila mi tam chyběla. Naopak se tady divák dočká i několika drsných scén a depresivní nálada vás po zhlédnutí určitě nemine. Velmi dobře natočené i zahrané s povedeným hudebním doprovodem. Jen škoda, že jsem se lépe neorientoval v etnických záležitostech mazurské oblasti. Musím si doplnit vzdělání. ()
Film je natocenej pekne a pozornost udrzi, jenze...budete se divat na permanentni opakovane znasilnovani, muceni a zabijeni bezbranych. Pokud na to mate chut a zaludek, smele do toho. Mimoradne depresivni zalezitost. Ja osobne uz zacinam mit techto filmu po krk. A tak za "obsah" snizuju hodnoceni, ktere by jinak muselo byt minimalne 4. Fuj, je to hnus, ty "lidi"... P.S.: Adelheid je proti tomu poeticka a usmevna "rozpravka" pro deti na dobrou noc. Pro priklad... ()
Ten Smarzowski, to je svědomí polského národa. A Poláky skrz ty jeho filmy člověk nemůže mít rád. Hodně mě začal zajímat, zajímá mě možná víc, než jeho filmy. Jistě musí čelit projevům nenávisti, otázka taky je, kdo je u nich ještě ochoten ty jeho filmy financovat..? Každopádně je to nezvyklé, taková míra kritiky od příslušníka vlastního národa, který navíc v žádném z filmů, které jsem od něj zatím viděl, nevnucuje Polákům nějaký vlastní návod, s jehož pomocí by se těch národních nectností mohli zbavit. Hodně mu vadí ta přemíra chlastu, národním rysem je podle něj zbabělost. Předkládá "nezvratné" důkazy, které sice většině jistě nevoní, díky Smarzowskemu se ale nad sebou mají možnost zamyslet a něco s tím udělat. Do nás sice nikdo nešije, ale taky čím dál víc zahníváme. Tenhle film byl depka bez východiska. Ježíš se dožil 33 let. My chceme žít déle. A bez kompromisů je to hodně obtížné. Rozhodně nelze moc počítat s tím, že by nás při tom měla držet za ruku krásná devatenáctiletá Jadwiga. Snad došli klidného, spokojeného života. Moc bych jim to přál. Ryzí chataktery jsou vzácnější než diamanty. To neplatí jen pro Polsko. ()
[38. Letní filmová škola Uherské Hradiště 2012] Och, to bolo brutálne. ()
Snímek o Tadeuszovi a Róze, které spojí smrt jejího muže v poválečném polsko-pruském pohraničí na pozadí s NKVD, polskými komunisty, bitím a znásilňováním ruským dobytkem, a aby toho nebylo málo, tak do všeho ještě vstoupý nemoc (rakovina). To je opravdu tvrdá kombinace. Smutný film o tom, že konec 2. světové války nebyl všude vysvobozením. ()
Temnota, bezmoc a zmar. ()
V posledních letech se Poláci v několika filmech vracejí k dogmatům a kostlivcům své historie. I toto je téma vyvolávající dodnes kontroverzi. Druhá světová válka přinesla (nejen pro tuto oblast) jen utrpení a smrt, jako odporná zvířata se chovali nejen zprvu Němci, po nich Sověti, ale i chtiví Poláci a komunisté s tím, že nerozlišovali co jste zač. Je ironií, že tuto oblast původně německou přiřčenou Polsku osvobozuje sovětská armáda, která pár let zpět okupovala sousední polské území, takže je jasné, že žádné ohledy na nikoho brát nebudou. Film vykresluje takový učebnicový příklad své doby, daří se mu navodit temnou atmosféru i pocit naprosté beznaděje. Herecky je to příkladně chladné, žádné zbytečné emoce. Jen příběhově mi přišlo, že toho chce film říci moc a tak na diváka valí jednu vyhrocenou scénu za druhou. ()
Konkrétně o dění v této oblasti jsem zatím neslyšel, ale kruté dění jinde je známé, tedy věřím, že to stejně, či alespoň hodně podobně, mohlo opravdu být. Potom klobouk dolů před Poláky a Wojciechem Smarzowskim především, pustit se do tohoto tématu jistě nebylo snadné. Film je to krutý, náročný, nenechá vydechnout... vše je vlastně zřejmé hned v úvodní scéně a to ta nejhorší "znásilňovací" teprve přijde. Dobová atmosféra příběhu je do detailu propracovaná, interiérové scény s nádherným světlem, či spíše temnotou jsou nezapomenutelné. Protože v žádné době není jen zle a tahle jistě nebyla výjimkou, trvalou depresi Smarzowski občas odlehčí trochou toho vtipu, například prasklé kalhoty... i takové scény pomohou k postupnému sbližování Tadeusze a Rózy. Film si povětšinou vystačí s menším počtem dialogů, obrazy jsou totiž všeříkající. Přesto když už dialogy jsou. jsou skvěle napsány. To stejné platí i pro hudbu, je ji minimum, vlastně se ani o typickou filmovou hudbu nejedná, ale zase, výborně dotváří atmosféru a je použita pouze tam, kde je ji třeba. Scéna mučení je potom jak z jiného filmu, je tomu tak díky střihu, který podobně Smarzowski využil i ve svém budoucím filmu U strážnýho anděla. Právě to mučení dává vzpomenout také na naše dějiny, i když samozřejmě nejen to. Zase se jedná o velice silnou scénu, po níž následuje závěr, ten dle mého názoru příliš optimismu nedodá a zase dává vzpomenout, že takto dopadli i mnozí naši hrdinové, kteří po té už příliš dlouhý život neměli. 80% ()
Slušný syrový polský poválečný příběh z oblasti Mazurských jezer. Témata jako osídlování, rabování, odsun Němců, minulost v ROA zaručují dramatický zvrat událostí v tomto filmu. ()
Až neuvěřitelně silný příběh, který je vyprávěn jen strohým popisným způsobem, jen s minimem hudby a bez toho, že by nějak manipuloval s divákem jej krutě zasáhne... ()
Film pěkně zobrazující, jací že to vlastně byli sověti "osvoboditelé". Od němců se totiž vůbec nelišili. Babička mi vždycky říkávala, že lidé v naší vesnici měli větší strach z příchodu rusů než z němců. Nevím jestli, nebo do jaké míry je tenhle příběh založen na skutečnosti, ale věřím, že takových zvěrstev ze strany "osvoboditelů" bylo pácháno nesčetně. Výborné herecké výkony všech představitelů, kteří se vžijí do takových rolí, mě nutí přemýšlet, jak asi vypadá natáčení takového pochmurného snímku. Závěrem snad jen, škoda že to tu celé neosvobodili jenom USA. ()
škoda, že všetci si myslia, že tento príbeh je univerzálny pre celú východnú Európu, treba fakt trochu poznať reálie na chápanie tohoto filmu, ale pre študentov poľskej histórie skvelé ()
Určite je pravda, že počas vojny a aj po nej sa páchali takéto zverstvá. Je možné, že niektoré udalosti poznáme z rozprávania ľudí, ktorí to zažili. Ale tento film je natočený temer ideologicky, čo ma veľmi štve. Žena v Berlíne je o tri triedy lepší film a pritom popisuje podobné udalosti. ()
Snímek zachycuje poválečné události na území Mazurska. Leitmotivem je odsun a popolštění Mazurů.Film z roku 2011 je vůbec prvním filmovým dílem zabývajícím se tímto dodnes v Polsku rezonujícím tématem. Snímek je plný drsných naturalistických scén vyjadřujících těžké období výše zmíněné krajiny. ()
Jedna z hlavních postav tvrdí, že pouze Němci se k Polákům (myšleno k obyvatelům Mazur) chovali dobře. To je dost zkreslená realita. Jinak hodně zajímavý historický film, který drsně vykresluje poválečné osudy obyvatel části dnešního Polska. Konec je dost divný. V přeložených titulkách je uveden rok 1956. A Němci se mají dle filmu v tomto roce vracet do Říše. Asi jde o chybu a má být uveden rok 1946. Také návrat ze SSSR je nepravděpodobný... ()