Řidič a fantom

Černohumorně fantastická komedie o tom, jak může býti mrtvým vlastně zábavné... nebo naopak ještě potížnější? To už posuďte sami! :o) Dva slavní tvůrci francouzských komedií dvou různých generaci, Gérard Oury a Francis Veber, se nečekaně spojili, aby si ještě od třetího, a sice Claude Zidiho, vypůjčili do hlavních rolí Phillipa Noireta (Prohnilí) a Gérarda Jugnota (Mistři gagu) a vytvořili tak v 90. letech příjemnou komedii v duchu starých tradic. Taky jste se občas ptali sami sebe, jak by asi vypadal film s využitím nějaké zápletky jakoby vystřižené z komedie pro pamětníky, kdyby se odehrával ale v současnosti? Jo, tak tady zrovna takový kousek máte, byť už 24 let "starý", přesto trefně vystihující ve vedlejších linkách právě tuhle moderní dobu (virtuální svět počítačových her, na nichž frčí synek hlavního hrdiny). Když jsem si u vybraných "fantasy" scén okamžitě vzpomněl na Muže, který prochází zdí z roku 1951, odkryl se mi záhy další posun a sice mnohem vyspělejší triky, s nimiž si tvůrci tentokrát pohráli tak, že působí vtipně i záměrně (viz. třeba dlouhé zjevování Georgea v autě). Otázkou zůstává, nakolik tu přetechnizovanou moderní současnost lze skloubit s atmosférou těch starých, příjemně naivních veseloher. Byť již v roce 1996 bylo to původní kouzlo zčásti pryč, díky pěkně vypointovanému scénáři s vtipnými dialogy (minimálně v českém dabingu se tedy skutečně perlilo!) a skvělé dvojce Noiret–Jugnot z toho vznikla opravdu povedená jednohubka, jakoby na jedno upršané poledne v pátek po práci stvořená. Vhodně krátší stopáž rychle uteče a originální nápad s lavičkama v závěru mi asi ještě dlouho zůstane v paměti. Překvapuje mě pouze, jak je to vlastně neznámé a zapadlé. 80% (25.09.2020)

Nečekané spojení scénáristy Francise Vebera a režiséra Gérarda Ouryho může budit pochybnosti (trochu jako kdyby Zdeněk Svěrák napsal scénář pro Václava Vorlíčka). Ale nejsou na místě - nejedná se o splácaninu dvou odlišných poetik; vzásadě se dá říct, že zvítězil Veber, s tím rozdílem, že Oury mírně potlačil jeho tendenci moralizovat. Takže motiv odcizeného syna tady není tak lacině vlezlý jako třeba v Otci a otci nebo v Kondomedii. Je to především nápaditá a vtipná duchařská komedie pro dva skvělé herce, kteří už v té době DLOOOOUHO nenarazili na pořádnou roli. Takže sláva. 80 % (08.05.2003)

Příjemná komedie,která nezapře ani na vteřinu svůj francouzký původ.Typická francouzká gesta,typické dialogy,gagy,herci,prostě vše nepopře jemný nenásilný styl humoru tak věrný pro kinematografii této země.Ke konci trochu moc moralizování,přesto po celou stopáž příjemně stravitelné + pár vychytaných opravdu vtipných scének,sumasumárum slušné odreagování na sobotní podvečer :). (16.07.2008)

Svižná francouzská duchařská komedie se skvělými pány Noiretem a Jugnotem v hlavních rolích mě potěšila v současném nevlídném čase. I když příběh není originální, tak vtipem, pohodovou atmosférou a trikovou nápaditostí se řadí k tomu nejlepšímu, co je v daném žánru k vidění. Bylo by fajn, moci si po smrti vyrovnat pozemské účty a pak se přesunout někam hodně vysoko třeba lavičkovým výtahem. (26.05.2013)

Přijemně vtipná a inteligentní komedie, to je asi nejvýstižnější označení tohoto francouzského filmu. Někomu se může zdát námět neoriginální, vždyť filmů, kdy někdo umře a jeho duch zůstane na Zemi už jsme mohli vidět docela dost. Ale tahle komedie nepostrádá nadhled, vtip a zároveň trochu vážnější podtext v podobě vztahu otce a syna. Celá komedie je podepřena vynikajícími hereckými výkony pánů Noireta a Jugnota, kteří svým rolím duchů dodávají šťávu. Tohle je z mého pohledu nadprůměrná komedie a perfektně jsem se u ní odreagoval. Takže je to za čtyři hvězdičky. (05.07.2008)