Rabín Jákob

Dvěstěprocentní rasista, xenofob a despota s ptačím jménem (v češtině Žluna nebo Datel, v originále Strakapoud, no prostě „krááá...tututu....kchch“), fanatický odpůrce všech čmoudů, pohanů a cizinců, razící heslo „kdo není jako já, je proti mně“, musí projít svým malým peklem na zemi, než je mu rozsvítí v kebuli. Dobře mu tak, katolíkovi. ;-)) (22.07.2016)

Na tenhle film s Funesem si nejak nemuzu vzpomenout, takze jsem ho ted asi videl poprve a popravde receno, byla to jizda. Film pracuje se stokrat ohranou zapletkou zameny, nicmene mi tu prisel Funes silenejsi nez normalne a navic sem tvurci vlozily i nejake rasove otazky. I kdyz je tu spousta dokonalejch scen a skvelejch napadu a misty se najde i par originalnich zalezitosti, precejen sem si to nevychutnal na 100%, protoze Krampoluv dabing mi nevyhovuje, nicmene kuli tomu nebudu davat filmu nizsi hodnoceni. (22.01.2007)

Naprostá kokotina. Není to vůbec vtipné. Postavy mi dost vadily, abych to napsal slušně. Kdo filmu dá něco jiného než odpad, tak filmům vůbec nerozumí. Během sledování jsem byl dokonce v náladičce, ale film mě o ni dokonale připravil. Skoro tak špatné, jako Lakomec. Nečekal jsem od filmu příliš, ale tohle byl extrém. Jirka Krampol tomu dodal korunu. (03.09.2013)

Pri opakovanom sledovaní som skončil v 20. minúte. Nechápem, že som kedysi dávno pokladal tento film za jeden z Funésových najvydarenejších. No, časy sa menia. To čo bolo kedysi vtipné, je dnes trápne. Ale neplatí to univerzálne. Nemé grotesky už nevyvolávajú výbuchy smiechu, ako kedysi, ale zhovievavé pousmiatie bez pocitu trápnosti tam ostalo. Ale Funésove, Richardove, Tatiho filmy už nedokážem dopozerať. Spomenul by som si aj na ďalších, ale nemá to význam. Vyjadrím to iba hodnotením. (30.10.2020)

Jeden z nejlepších Funésových filmů mi dodnes unikal. Ano, může za to snad v každém druhém zdejším komentáři (právem) proklínaný český dabing, který se vážně nepovedl. Naštěstí ale existuje dabing slovenský, který má potřebnou šťávu, a právě s tím jsem si Rabína Jákoba užil. Když se dívám na klasické (nejen) francouzské komedie, často žasnu nad nápaditostí scénáristů, nad tím, že dříve si filmaři dávali doopravdy záležet, aby diváci řvali smíchy, a aby toho docílili, vymýšleli nemožné - nespoléhali pouze na recyklování stokrát viděných gagů, jako je tomu dnes. Rabín Jákob patří právě mezi ty filmy, které mají tak komplikovaný děj, až je to krásné - smršť fórů, záměna střídá záměnu, nedorozumění střídá nedorozumění, těžko odhadnout, co se semele v následujících minutách... A do toho Louis de F. v nejlepší formě, který předvádí tak úžasné věci, jako je souboj ve žvýkačkárně, upoutání pozornosti policistů na benzinové pumpě, tanec, fackování mizerů v autě... Perfektní dílko. Navíc s příjemně zakomponovaným anti-xenofobním poselstvím. Jen mi pořád vrtá hlavou, kde hlavní hrdina přišel k těm falešným vousům :) (15.07.2012)