Donšajni

Pan Menzel v dojmech z toho, že režíroval pro Otáčivé hlediště a očividně se mu zalíbilo Barokní divadlo na krumlovském zámku a zároveň okouzlen operou natočil něco, co by mělo být tributem právě opeře. Ve skutečnosti je to ale přehlídka herců, kteří hrají jen proto, že je Menzel režisérem. Tenhle snímek není tragédie, ale nemá k ní daleko. (05.08.2015)

Asi v roce 89 a filmem Konec starých časů skončila spanilá jízda Jirky Menzela českou tvorbou.Vod tý doby,s invazí jemu tak proklínanejch hollywoodskejch braků(jak já je miluju)plnejch násilí,začal místo plnohodnotný práce na dalších a dalších parádních filmech prskat všude v médiích,jak je to nebezpečný,a cenzura je potřeba,a komu se to může líbit.Bohužel sem všechny jeho další díla viděl,a prostě se Menzel řítí do obrovský černý filmový prdele.Donšajni jsou děsný.Blbej děj,komedii to připomíná jen v popisku filmu,navíc ani ty operní scény(je jich tam dost) nejsou nic,co by filmu pomohlo.Ale i přesto,že svou nezábavností a nudou mě to tlačilo až k odpadu,tak ho nedám.Zajedno vemu v potaz skvělý starší filmy Menzela,a pak moji averzi vůči opeře,operetě a podobnejm kokotinám.20%. (16.02.2014)

Pripomenutím pamiatky Jiřího Menzla pozretím posledného ním režírovaného filmu, som si nevdojak pripomenul skôr filmy Tinta Brassa z 80 rokov 20. storočia. Veď posúďte sami: absencia zmysluplného deja a súčasná snaha nejako si zafilozofovať (dosť často od veci), kopec odhalených ženských poprsí a súčasná absencia erotiky, opakované zábery na ikonické miesta filmu (tu balkón operného režiséra ako hniezda neresti), kopec kostýmov často v absurdných súvislostiach (cikajúcci Don Giovanni na záchodovej mise), zmiešavanie vážnych, groteskných, tragických, komických a trápnych scén do jedného guláša. Nemožno tomu uprieť istú zaujímavosť (obdobne ako u Brassa by som to rovno do odpadu rozhodne nehádzal!), pár trefných postrehov a vyšinutú, zvláštne dekadentnú atmosféru doby, kedy sa nikomu nič poriadne robiť nechce. (09.09.2020)

Pár vtipných momentů, jinak nuda k uzoufání. Trošku jsem si zazívala, prohlédla si ostatní diváky v kině. S některými se i podívala z očí do očí - asi jsme měli stejný názor. První pohled na hodinky. Druhý pohled na hodinky. Třetí, čtvrtý.... a konečně konec. Jedna hvězda z úcty...., k čemu vlastně, pane Menzele? (23.02.2014)

Mozartovo dílo mám zkrátka rád a to v jakékoliv podobě. Já si nemůžu pomoci, ale byl jsem nadšen, bavil jsem se od začátku do konce. Chápu, že to zde málo kdo skousne, protože je tam více jak 70% z textu převážně operní árie. Ovšem už jen samotný scénář smíchaný s počeštěným a upraveným libretem do vložených situací s dějem spojených, je velice obdivuhodný. A to že pan Menzel má slabost pro ženy, to mu ze srdce přeji. Za mě - velmi milé překvapení. (02.02.2014)