Stalker

Ze začátku docela dobrý, ale konec mě poměrně zklamal, čekal jsem asi nějak vyhrocenější finále, pořádnou tečku.. Jakoby se tomu tvůrce chtěl vyhnout, poslední záběr je jen vemi nedostatečná náplast. Hlavně ze začátku jsem si obdivně opakoval, takovej ultralevnej nízkorozpočťák, 6 herců a to je vše, vystačí si s dialogy...ale zakončení bylo pro mě zklámání. Nicméně i tak, ze všech Tarkovského dlouhých filmu asi nejlepší.. (03.06.2008)

Stalker ma po dávke Holywoodskej komercie doslova prefackal svojím filozofickým rozmerom a po dlhej dobe som sa prichytil, ako pri filme intenzívne premýšlam. Prakticky neodhadnuteľná schéma rozprávania príbehu, pri ktorej človek postupne pochopí, že dej nieje až taký dôležitý a že toto je odkaz, alebo skôr okno. Okno do duše zabalené do veľmi sugestívneho sci-fi hávu (pomalé, statické, kompozične skvelé zábery, občasne doplnené ambientnou hudbou) a ktoré sa otvára zžieravej myšlienke: "čo som to vlastne videl?". (06.07.2006)

Asi nejpokrytečtější hodnocení, co za svůj zážitek můžu dát, ale měl jsem pocit, že Tarkovskij důvěřuje více slovům než filmu. (09.11.2006)

Stalker je zkušenost, která se nedá uspokojivě popsat slovy, protože není zařaditelná. Stalker je kniha, kterou lze snadno číst, ale obtížně se v ní listuje bez klíče, jenž je neustále na dosah v nepřekonatelné nicotě mezi rukou a uchopením. Stalker je umění, které se mění, ale nadále zůstává stejné - krásné a geniální. A i když nebudete 100% chápat, co tím vším chtěl autor říci, budete mu dokonale rozumět. (14.09.2008)

Cely film som premyslal skor nad tym, ake dam hodnotenie a hlavne ako to vysvetlim v komentari. Nemam nic proti mysterioznym sci-fi filmom, ani proti takym, ktore maju nejaku myslienku. Tu by mi ani nevadilo to, ze som tomu nepochopil, lebo tomu vlastne nepochopil nikto, ale pre mna to bolo az na par zaberov jedno velke nekonecne utrpenie plne monotonnych dialogov, ktore mi nic nehovorili, skor ma uspavali. Mozno sa cudujete, preco som si to chcel teda pozriet. Odpoved je jednoducha. Nechcem sa vyhybat filmom, ktore su v topke na CSFD alebo na IMDb a tento film sa ocitol v oboch topkach. Najväcsi problem tohto filmu u mna bol hlavne v minutazi. Nastastie som vedel, ze trva takmer 3 hodiny, ale ak by trval o polovicu menej, dal by som mu hviezdicku navyse. Pre mna to bola jedna velka nuda, ale do odpadu ho zase tiez nechcem dat. _______ Aleksandr Kaidanovsky - (Stalker) +++ Alisa Frejndlikh - (Stalkerova manželka) +++ Anatoli Solonitsyn - (Spisovateľ) +++ Nikolai Grinko - (Scientist) +++ Natasha Abramova - (Martha, Stalkerova dcéra) +++ (11.08.2011)

Poznej sám sebe. Jestli jsem to pochopila, tak k tomu mělo směřovat procházení Zónou, při bedlivém sledování, kam že se propadla matice s gázou, aby se poutník nepropadl tamtéž. Jaké by bylo moje přání, co by si přáli moji nejbližší .... Člověk si při Stalkerovi pokládá hodně otázek. Pokud Takrovskij chtěl ztvárnit fatalitu, depresi a bezvýchodnost, podařilo se mu to dokonale. Kromě těch otázek, co znějí tak moudře a filosoficky jsem si skoro celou dobu kladla ještě taky otázky typu - čeho chtěl dosáhnout tím, že nutí diváky koukat se skoro tři hodny na tři škaredý chlapy, jak se válí ve vodě, nebo se vodou brodí. Hnusnou, špinavou vodou. Zaráží mě, že všichni ti šťouralové, co v Pánovi prstenů halekají, jak rychle uschnul Samovi plášť, když tahal Froda z vody, tady na stejné téma ani nehlesnou. Opravdu si nikdo nevšiml, že v Zóně lidi vylezou z vody a v dalším záběru už jsou suší? Nebo to není chyba filmu ale vlastnost Zóny? (02.06.2012)

Hypnotické, podmanivé, myšlienkové, nadpozemské... (26.07.2012)

Neuvěřitelné. Sice bych se mohl podepsat pod POMŮV komentář, ale nedá mi to. Tarkovského jsem už pomalu odsunoval na pomyslnou kolej "tohle fakt není pro mě", protože jeho Solaris a Nostalgie mě málem unudily k smrti. Ale o Stalkerovi jsem hodně slyšel, (mezi jinými i to, že se jedná o jeho nejlepší film) tak jsem Andrejovi dal ještě jednu poslední šanci. A světe div se, ono to vyšlo! Stalker mě už od prvních minut chytl svou ponurou atmosférou, dialogy, hudbou no prostě vším. A já si uvědomil, že tohle je opravdu výjimečný film. I když je to další filozofické dílo, z něhož něco pochopíte, něco absolutně ne, tak si ho užijete. Alespoň já se opravdu nemohl odtrhnout. A ano, tohle je nejlepší film od Tarkovského. A nedá mi to, Solaris měl téměř stejnou stopáž, jako Stalker. A to je pro mě ujištění, že pokud se v takto dlouhém filmu něco opravdu děje, tak to není nuda. Malá poznámka na konec: Před Stalkerem jsem si říkal, že kam se Tarkovský hrabe na Lynche (co se týče divných filmů) ale po Stalkerovi si říkám, kam se hrabe Lynch… :-) (04.11.2009)

Ja asi nemám tú správnu bunku pre tento druh filmov, aké točí Tarkovskij alebo Kubrick. No čo, zabijem sa? Stalkera som úprimne zatúžila vidieť hneď po tom, čo som si prečítala knižnú predlohu bratov Strugackích. Aj keď som naisto vedela z počutia, že je to "divný" film (a mala čiastočnú skúsenosť so Solarisom). Predsa som chcela vidieť, koľko atmosféry a čo sa vlastne z knihy dostalo na plátno. Bohužiaľ je to asi hlavný dôvod, prečo sa nevyhnem porovnávaniu a prečo som bola taká sklamaná. Bratia Strugackí síce napísali scenár (ktorý z istého uhla pohľadu súhlasí s ich filozofujúcimi tendenciami v knihách) vyzerajúci "dejovo" ako voľné pokračovanie románu po pár rokoch, ale to, čo mi ponúkol Tarkovského Stalker, sa mohlo kľudne zaobísť bez Strugackích, bez vedeckofantastického motívu aj bez stalkera. Sú to proste dve a pol hodiny ťažko nudných intelektuálnych kecov! Kecov, kecov a kecov... o nesmrteľnosti chrústa, o tom či ľuďom dávať alebo brať nádej, a o tom, že za každý dar (hoci nádeje) sa platí. Plus dlhých záberov na depresívne post-apo scenérie a troch chlapov, z ktorých dvaja sú škaredí a starí. A čo sa stalo so stalkerom z románu? Zlatá guľa (vo filme Komnata) ho musela strašne poznačiť, lebo tragická postava chladného pragmatika žijúceho vo večných rizikách sa pri prechode z papiera na celuloidový pás zmenila na ufňukanú posratú trosku! (a jeho statočná manželka Juta degradovala na onucu) Tento filmový hrdina si románovú symboliku pomenovania STALKER nezaslúži - v knihe by na zbabelosť takého rangu dávno pošiel. Poserovia v Pásme nemajú čo robiť! Je veľmi otázne, či by to bez čítania knihy s názorom na film dopadlo lepšie - alebo ešte horšie. Mám pocit, že či už ho vytrhnete alebo nevytrhnete z kontextu predlohy, aj tak zostáva len akousi silne lyrickou nadstavbou slušného scifíčka, ktoré si s danými témami poradilo omnoho lepšie a aj na premýšľanie toho prinieslo oveľa viac. Filmový Stalker je príliš monotematický, príliš patetický a príliš otvorene moralistický. Sorry, bejby, kľudne ma vylúčte z akéhokoľvek klubu, ale tomuto tlieskať nebudem. Nie preto, že ostatní sa tu rozplývajú blahom. (14.02.2011)

Je fajn, když člověk sleduje takovýhle filosofický film, sice se může těšit, že uvidí sci-fi (bláhově, to nepřišlo), ale krásně si zapřemýšlí, mezi tím, co se mu postupně odkrvují nohy, protože si blbě sednul. Ale místo toho, abych znovu přemýšlel nad bezcílností lidské existence a problematikou víry, tak mě napadla jiná věc. Možná, že jsem si to plně uvědomil v té několikaminutové scéně, kdy hlavní tři hrdinové jen sedí, nic nedělají a posléze jeden z nich řekne: "to je krásné ticho". Tam na to bylo času dost. Litoval jsem totiž, že se nedívám na film, který by pojal téma filosofického snímku jinak. Stále jsem si v duchu říkal: "Hm hm, to jsou chytré myšlenky, to jsem ale hezky zušlechťován". Naopak jsem ale zatoužil, abych si spíš řekl: "No ty vole, tak s tímhle hodně lidí souhlasit nebude", ovšem to bych možná chtěl nemožné po filmu ze Sovětského svazu. Vizuální stránka samozřejmě nemá chybu, ale já jsem hodně dějově zaměřený divák a přestože lehce nastíněný příběh vypadal velice zajímavě, zde je odkloněn na třetí kolej, což je pro mě škoda. A že je to trošililinku natahované? Znám i horší případy, ovšem je jasné, že jsem z toho nadšen nebyl ani tady. Muselo to ale být, kdyby byl Stalker akčnější, nemuseli by všichni pochopit, že chce být snímek vznešenější podívanou. (10.10.2008)

ANDREJ TARKOVSKIJ, STALKER (1979) __________ Fikce. Poodkrývám cíp vzpomínky, který se roztřepil častým dotykem. Stalkerská otázka. Otázka, kterou nedokážu kloudně vyslovit, natož ji zodpovědět. Přání, které skrýváme a chráníme. Sami před sebou? __________ Co chci pod nánosy děsů, úzkostí, krachů, prasklin, zapomenutých snů, nevyslovených a nenaplněných lásek, zranění, která jsme způsobili sobě i druhým, hanby, lítosti, špatně zvolených cest a blbých rozhodnutí, kterýma jsou naše cesty zpravidla lemovaný jako alej, a kterýma si máme šanci kdykoli zpackat život...? __________ Kde je moje místo? Území. Teritorium. Zóna. Odkud saju živiny, odkud saju to, z čeho jsem živ? Odkud porozumím? Bloudím? Ztratil jsem cit? Nemám cíl? Jsem na scestí? (Zdroj věčného neklidu poutníka, Ahasvera). Hledání tohoto místa se jako stříbrná nit vine skrze Tarkovského filmy, a pojí je v jediný celek. Stalkerský pes. Posel. Mezi světy a mezisvětí. Posel ze Zóny, posel mlčenlivé zvěsti. Zvěsti bez obsahu. Věřit. Ale čemu? Věřit. Proč? Proto. Černý pes, psychopompos, část stalkerova srdce, která zůstává v Zóně, když on odchází, která mu vychází v ústrety, když se vrací, když přijde Čas. To nejvlastnější ze mne, co nikdy nevlastním. Stalkerský pes, posel, který putuje - světy, filmy, životy. Černý pes, Tarkovského poslední spojení s tím, co je mu nejdražší, s vlastí, s domovem, v dobách nejtěžších, v dobách vyhnanství (Nostalghia, 1983) . Tarrův černý pes, zubožený a hladový, jako Tarrova víra, couvá před Karrerovou zoufalou zuřivostí (Béla Tarr, Kárhozat - 1988), zatímco Fliegaufovi štěkající psi (Benedek Fliegauf, Tejút, 2007) se stanou bytostnými strážci a posly 'zapomenuté důstojnosti světa'. Nic tak v sobě nezrcadlí rozdíly i zapíraná spříznění Tarra s Tarkovským, jako stalkerský pes, jehož čtyřnohý stín kradmo vstupuje do Tarrových filmových obrazů. Nic tak nestvrzuje lehkost, se kterou Fliegauf překračuje stín svého mistra, než štěkot jeho psů. (14.05.2010)

Hypnotické, intelektuální a neskutečně poutavé umělecké dílo, které nechává svůj zdroj inspirace, knihu "Piknik u cesty" od bratrů Strugackých, kvalitativně daleko za sebou. Stalker kašle na nějakou výpravnost, efekty, akčnost, či dějovou dynamiku - vlasntě po cleé tři hodiny sledujeme cestu tří mužů zalesněnou krajinou. Jenže to není cesta ledajaká, překvapivě srozumitelná filozofie na nás vykukuje na každé straně a mozkové závity nadskakují radostí z toakového přívalu jedinečných myšlenek, zatímco oči se obají fantstickou vizuální stránku a uši se nemůžou nabažit padnoucí ambientní hudby. Vizuál je natolik mistrovský právě proto, že kamera v pomalých tazích nebo zcela staticky snímá vlastně jen okolní krajinu, nebo samotné postavy, díky režisérovu/kameramanovu neuvěřitelnému citu a smyslu pro detail jsou však všechny záběry vskutku geniální. Zkrátka a dobře, Stalker je film na který se nezapomíná....A prosím nepsojujte si jej příliš s PC hrou S.T.A.L.K.E.R. :-) (24.09.2007)

Po filmařské stránce skvost. Po té divácké náročný kousek, alespoň pro mne. (31.08.2016)

Pokora, ostražitost, touha. To všechno se dá napsat o tajemné Zóně, ale stejně tak o filmu samotném. Stalkerovi jsem se celých 163 minut pokorně oddával, ostražitě si nenechával utéct všemožné Tarkovského (byť i nepodstatné) drobnosti a detaily a užíval si je. Stejně tak jsem toužil najít pravdu, co všechno je v této oblasti možné či nemožné a k čemu vlastně kdysi došlo. Ale skutečně chci tu odpověď znát? Vlastně vůbec ne, protože rád přistupuji na hru, že pravidla zde mohou být pokaždé jiná, neurčitá a ještě více mysteriózní .. (19.10.2014)

Obr v domečku pro panenky. - - - (2x) // Hodnocení románu bří Strugackých Piknik u cesty: 2* (11.10.2008)

Nedávno odvysielala STV2 pár Tarkovského diel, medzi inými aj Stalker. Napriek tomu, že film začínal o 23.00 a má skoro 3 hodiny, nemôžem povedať, že by ma nezaujal a nudou uspával. Práve naopak. Téma zóny je veľmi zaujímavá. Podarilo sa mu vo mne vzbudiť zvláštny hypnotický pocit. Napriek neskorým nočným hodinám som sedel ako prikovaný. Ani na chvíľu ma to nenudilo. Veľmi kvalitné filozofické filmové dielo, miestami skvelo dokresľuje hypnotická hudba pri ktorej mi to chvíľami pripadalo akoby sa zastavil čas.80%. (11.02.2009)

Úplně jiné, a přitom tak věrné předloze. Filmový STALKER není hozenou rukavicí, nýbrž trnovou korunou, již se pokusí sebrat pouze ti, kteří obnaží svá srdce zbytku světa a podělí se s ostatními o nejupřímější moudra. Příjemně chytrý film, který vcucává duši do nádoby plné myšlenek a vrací ji obohacenou o smutné a důležité pravdy. (05.07.2011)

"Bože chraň! Já vůbec moc nepřemýšlím. Nedělá mi to dobře." Film spěje ke konci. "Bohudík.." říkám si a prásknu s sebou na postel a děj už nijak výrazně nesluduji. Pak přijde zpověď Stalkerovo ženy. Neznám její jméno. Nevím o čem mluví. Zapaluje si cigaretu a donutí mě vrátit se do původní polohy plodu, která mi byla přes dvě hodiny jedinou pohodlnou pozicí. Její oči sledují upřeně do kamery, mluví, mluví, mluví. Je zvlaštní, že mě upoutává postava, která do děje nijak výrazně nezasahuje a je tam, dalo by se říct, jen pro okrasu. Vstane a přejde k oknu. Popotáhne z cigarety. Je to ona, kdo řekne závěrečná slova. Má do té doby pohodlná pozice, začíná mi býti nepříjemnou, ale sakra ta ženská je tak pozoruhodná bytost, že risknu amputaci končetin. Konec. Tečka. Tarkovskij. Jsem vděčným pozorovatelem, když jde o nějaké psycholigické, filozofické filmy. Rád nad nimi přemýšlím, téměř do zmagoření, ale Stalker vám (nebo podle hodnocení ostatních, jen mě) přivodí zvláštní pocit v žaludku. Čert vem to, že jste to nepobrali, ale když vám uniká i příběh, je fuška pak naskočit do rozjetého vlaku. Andrej Tarkovskij je jednoslabičný expert, který rád mate divákovo myslí. Tak ať, ale ať tomu dá tvar a dávku spádu. Možná je na vině můj věk. Prostě nekoukej na filmy pro dospělé, když sám máš problém pobrat Trigonometrii. Učím se za pochodu a Stalker byl na můj vkus až příliš rychlým skokem do světa, který je hloubavý a do jisté míry i praštěný. Knihu čtu a doufám, že nebudu mít nutkání zaklapnout ji v polovině jako u filmu.__ Stalkerovo žena típla cigaretu a zmizela. Já spadl z postele s otazníkama v hlavě a v tu chvíli jsem si připadal jako malé dítě, které nedokáže pochopit, proč mu máma nekoupí žvejku, když ji o to ustavičně prosí. Chci to vidět s inteligentnějším člověkem, než jsem já. Chci to pochopit!!!! (10.05.2009)

94% - Většina filmu ve mě vzbuzovala podobou emocionální odezvu, jakou zažívám obvykle při návštěvě opravdu kvalitní výstavy. Hra se světlem, pomalá uhrančivá kamera, prostředí, ve kterém se děj odehrává, tempo... Celý film jsem si užíval. Abstrakce a mnoho filosofických otázkek na téma štěstí, smysl života, apod. -tak se dá shrnout o čem film je. Celkem nudný popis. Narozdíl od filmu, ten je hypnotizující! Vřele doporučuji! (31.03.2006)

Občas to bolo fakt úžasné. Občas som rozmýšľal, že to vzdám a vypnem to. Páčilo sa mi to ale už to v živote nechcem znovu vidieť. 8/10 (08.11.2015)