Stalker

Jeden z nejlepších a nejsilnějších filmů všech dob - po všech stránkách. (18.06.2006)

Velice nezvyklý film, který rozhodně není pro každého. Taková čistě klubová záležitost. (Pozor, spoiler!!!) Děj se odehrává v jakémsi imaginárním zoufalém světě, na jehož určité místo měl před dvaceti lety dopadnout meteorit. V oblasti dopadu začala příroda žít vlastním životem a tato oblast je ohraničena, hlídána a nazývána jako "Zóna". Podle legendy existuje v Zóně místo, které dokáže učinit člověka šťastným. Mnoho lidí se na ně už pokusilo dostat, ale všichni v Zóně nalezli smrt. Všichni kromě těch, jež provázeli Stalkeři, jakýsi podivný druh lidí, jejichž minulost i celý život je nějakým podivným způsobem spjat se Zónou. Ve společnosti Stalkera se do Zóny vydává i dvojice Spisovatel a Profesor. Muži pronikají skrz hlídanou hranici a vstupují do živoucí přírody, která jen zťěžka dýchá pod tunamy železa, které ji pokrývají. Opatrně procházejí přírodou, ve které neustále číhá nebezpečí smrti, které není vidět a ani my ho během filmu neuvidíme. Když konečně dorazí až ke kouzelné komnatě, ani jeden z mužů se do ní nepokusí vstoupit a profesor se ji dokonce pokusí zničit. Film je opravdu velmi filozoficky zaměřený a po zdlouhavém rozjezdu vás tak chytí, že se od něj nedokážete (i přes přehnanou stopáž) odtrhnout. Právě obrazová stránka je nejsilnější zbraní filmu a Tarkovskij všem dokazuje, že je Pan režisér. Neuvěřitelné kulisy zdevastovaného světa a všudepřítomný prvek železa i v překrásné přírodě ve vás zanechá opravdu hluboký dojem. Za čtyři, ale jen kvůli tomu, že je to možná opravdu až příliš dlouhé. (29.10.2005)

Těžko uchopitelný film. Permanentně filozofující, pomalý, mlhavý, kompozičně vytříbený, těžící maximum ze své stacionárnosti. Pro příznivce úvahových, mysteriózních a pomalých toků asi není lepší volba. Základní premisa je existence Zóny jakožto střeženého místa, kde nikdo nežije, kam nikdo nesmí... kde květiny nevoní. Zóna je mrtvá, přesto má svoje jasně daná pravidla, která musí každý návštěvník dodržovat. A proč Zónu navštěvovat? Inu, někde v jejím děsivě tichém a tajemném srdci se má ukrývat komnata, plnící ta nejniternější přání. Což je důvod, proč Zóna některé lidi přitahuje a jiné k smrti děsí. Co může způsobit takové místo? Protože vydat se na procházku do Zóny není jen tak, existují Stalkeři. Stalker je v principu průvodce, zabývající se "pašováním" lidí dovnitř, odváděním jejich osob do jámy lvové a dohlížením, zda jsou dodržována pravidla. V současném případě budou osobami spisovatel a profesor. Zbytek příběhu je daný. Následuje obrazově přenádherná roadmovie, od samého počátku naznačující nejasnost svého cíle. Tarkovskij si potrpí na dlouhé, téměř nehybné záběry postav i míst, které v celkovém souhrnu dokážou vyždímat více pocitů a divákových úvah, než zbytečné vysvětlivky všeho druhu. Mlčenlivá cesta tří mužů na drezíně, kdy se rachot železnice stává jakýmsi soundtrackem, je tomu dobrým příkladem. Film se dá v podstatě rozdělit do tří částí - první třetina ve své černobílosti přináší - kromě spousty mimořádně fotogenických chvil - Stalkerovo loučení s rodinou, odhalujíc jeho pohnutou minulost. Prostřední část se věnuje cestě, vznáší mnohé otázky a ráda diskutuje o lidské náplni žití. Zpochybňuje se všechno, i samotné zákony Zóny; hledá se pravý význam její existence, smysl stalkerových povinností. Závěr je vypjatý, cesta i poznání tří mužů je u konce a zdá se, že na existenci tajemné komnaty vlastně vůbec nezáleží... alespoň dokud člověk neodhalí svou vlastní životní pravdu. Včetně samotného Stalkera. Asi vůbec největším plusem Stalkera je jeho obrazová (dobře, i zvuková) stránka. Možná jsou krásnější, pestřejší, líbivější nebo působivější snímky, ale neznám moc filmů, kde by se obraz tak dokonale doplňoval s obsahem, pyšníc se perfektní kompoziční stránkou. Dívat se na něj by byl zážitek, i kdyby za jeho několikaminutovými záběry nebyl žádný příběh. Vlastně netuším, co bych mohl Stalkerovi vytknout. (08.06.2008)

Trpělivost. Patience. Geduld. Indulgenza. Paciencia. терпеливость... Prostě k tomuhle filmu potřebujete trpělivost, a pokud ji nemáte, vůbec se nedívejte. O čem vlastně Stalker je ví snad jen Tarkovskij, ale toho se ptát nebudu, mi to takhle docela vyhovuje. Film o všem a o ničem. Film je tak hluboký, až je plítký. - Rozplývat se rozhodně nebudu jako většina, opravdu zvláštní podívaná, ale čekal jsem větší mysterioznost a větší maso! (06.09.2008)

Stalker sice nese označení sci-fi, ale zde je určení žánru nepodstatné. Nosníkem jsou filozofické rozpravy spisovatele s profesorem o lidstvu, o přáních a o víře. Snovou atmosféru filmu dokresluje nádherná doprovodná hudba. I ve Stalkerovi Tarkovskij dokázal, že je umělec. Jeho talent se podepsal na kameře. Ať už je film zrovna černobílý, či barevný je vždy na co se dívat. Pastva pro oči. (10.06.2005)

Všechno už bylo napsáno, všechno je vězení. „Já jsem za celý svůj život nepotkal jediného šťastného člověka.“ - „Ani já.“ (13.07.2015)

I'm a simple man, I see Andrej Tarkovskij, dávám 10 stalkerů z 10. Esteticky dechberoucí audiovizuální veledílo, pohlcující surreálná filozofická freska, gamechanger lyrickoepického žánru, definice poetry in motion, a v neposlední řadě cinefilní nirvána, která rozbortí bábovičky ideálů vaší mrzký existence. Film s velkým F. Esence poetic cinema. (16.03.2020)

Je to paradox. Stalker je dnes už filmový pojem, na který se každý dívá v zarputilé snaze porozumět jeho poselství a správně vložit každý abstraktní záběr do pomyslné myšlenkové skládačky. Avšak čím více o filmu víme a přemýšlíme o něm, tím více jsme v závěru zmatení a nevíme nic. A upřímně - tak je to lepší. Mozek byste sice měli nechat v aktivním chodu, protože o tolik filmové krásy, obrazového umění a extrémně hutné atmosféry nikde jinde zkrátka nezakopnete, ale ono je skutečně lepší nechat se Zónou pohltit a vcucnout, než ji utvářet a překrucovat dle vlastní vůle. Pro mě osobně jeden z nejzvláštnějších, nejzajímavějších a nejopojnějších filmových zážitků vůbec. A ano, chce to vidět vícekrát... (14.02.2014)

Ruský Stalker z roku 1979 režírovaný Andrejem Tarkovskijem je dost možná jeden z nejsložitějších filmů v historii kinematografie- Jeden z nejproslulejších (či dost možná nejproslulejší) ruský filmař zadaptoval knihu bratrů Arkadije a Borise Strugackijových (kteří jsou společně s Tarkovskijem podepsání i za scénářem adaptace) a zpracoval vizuálně strhující, dějově náročnou a celkově psychicky diváckou náročnou podívanou, kterou je velmi náročné i přes její vysoké kvality dokoukat do konce a v tomhle případě skutečně záleží jenom na tom co toho divák vydrží. Je velmi složité vysvětlit základní zápletku, hlavní myšlenku a veškerý dějový průběh Stalkera a je dost možná zajímavé vědět toho co nejméně a následně postupně dějové rozkrýt hlavní děj sám i když velmi pravděpodobně hrozí, že divák k nějakému velkému pochopení všeho co se na plátně děje přece jen nedojde. Tempo Stalkera je vražedné a dochází skutečně k pasážím kde se v podstatě ´´nic neděje´´. A i přesto na těchto náročných a těžce uchopitelných pasážích něco je. Stalker je ve finále dost možná dodnes jedním z nejoriginálnějších filmů všech dob a Tarkovskij si mistrovskou režii obhajuje svůj titul pravděpodobně nejvíc mezinárodně známého ruského režiséra. Počet překrásných a nádherných filmových záběrů je ve Stalkerovi velmi výrazný, o to možná zajímavější je ale možná zajímat se o to co všechno se vlastně v rámci děje odehrává a jaký to celé má smysl. Stalker je ve finále skutečně především plný filozování a i proto je velmi náročnou diváckou podívanou. A zároveň má skutečné momenty, které i divákovi, který je z filmu víceméně nadšený dají do hlavy úvahu nad tím, že je tohle dost možná skutečně až moc a je ideální čas skončit. Stalker je tak definitivně jedním z nejnáročnějších diváckých zážitků všech dob a především ve výsledku skutečně nepříjemný zážitek. Je geniálně zvláštní a vypiplaný do každého detailu, přesto mám ale pocit, že Stalkera nikdy nechci vidět znovu. Má bravurní scénář, velmi dobré herecké výkony, vizuálně skvostné podání ale přesto má za mně lehké vady na kráse v tom, že je občas nepříjemný možná až příliš. Přesto jde ale právem o jeden z nejznámějších ruských filmů, který rozhodně potencionálně naláká k tomu dohnat i zbytek Tarkovskijho tvorby. A následné rozebírání toho všeho, co se v rámci filmu přes dvě a půl hodiny dlouhého filmu stane je srovnatelně stejně zajímavé takže i za tohle rozhodně palec nahoru! (13.09.2020)

Magicky magnetické. (18.11.2006)

Stalker je zaujímavý film. Vizuálne predbehol dobu a mohol by súperiť aj so súčasnými videoklipovými filmami. Obsah je určite zaujímavý, tak ako "filozofia" filmu, bohužiaľ je dostatočne nudný na to, aby ničil divákovú koncentráciu a tak vety postáv prichádzajú do jedného ucha, aby bez rozmýšľania unikli druhým. Netuším, o čom to bolo, ani nie preto žeby som to nepochopil, ale hlavne preto, lebo si nepamätám, o čom to bolo. Dnes som si dal dvojprogram Stalker/DOA. A vyhral DOA. Holt, som viac popcornový divák ako intelektuál ... (07.04.2007)

Vzhledem k okolnostem, ze kterých jsem na film koukal, na sebe ještě mohu být pyšný, že jsem usínal pouze na krátké okamžiky (které ovšem nijak nevadily, děj, ba ani záběr, se většinou vůbec neposunuly). Ovšem ta podívaná to byla vskutku fantastická a neopakovatelná - podvodní zarezlé předměty, vše pokryté mechy, dým a šeď spojená se zelenou a vodou... kouzelné. A na konci jsme všichni spontánně vyprskli smíchy :-) (holčička s telekinetickými schopnostmi). Zážitek, na jaký se nezapomíná, se vším všudy. HUDBA: Eduard Artemyev - byla taková industriální, ne? Líbila se mi a zajímavě se prolínala se sny, které jsem po dobu filmu stihl mít. (07.08.2009)

Odvážny psychologický experiment, ktorý sa od predlohy značne vzďaľuje, no zároveň kráča v jej stopách a odráža celkového ducha kultového Pikniku u cesty. Filozofické rozpravy v bezútešných ruinách ľudského spoločenstva, nepochopeného daru od neznámej entity. A uprostred toho všetkého človek - stalker. (17.11.2013)

Stalker je druhým ruským filmem, který jsem viděl (prvním je samozřejmě Mrazík). Mám se za to stydět? Inu, pokud by neexistoval nějaký Andrej Tarkovskij, nejspíš by mi to bylo i nadále jedno. Po zhlédnutí Stalkera se chci ale přinejmenším obeznámit s filmovou tvorbou tohoto režiséra, protože to, co jsem právě viděl, byla naprosto skvěle natočená filmová poezie. Stalker je film velmi pomalý, ale nikoliv nudný. Plno táhlých záběrů, poutavá hra s barvami a detaily, k tomu ještě výtečně tajemné hudební podkreslení a celá tahle dvě-a-půlhodinová plejáda zásadních otázek, na něž si musíte ve větší míře najít odpovědi sami, s vámi zacloumá jako málokdy. Knižní předlohu jsem nečetl, ale tak trochu jsem věděl, o čem je. Myslím si však, že Tarkovskij si z ní vybral jen to nejlepší. Uchopit předlohu volně ve formě filmové básně bylo v tomto případě jednoznačnou výhrou. Mnohem lepší, než kdyby tuto látku někdo rozmašíroval v akční sci-fi, v níž by se divák ukájel něčím úplně jiným než zde, celý potenciál Zóny by byl nahrazen jen pár větami stylu "neplatí tam naše fyzikální zákony, lidi se tam mění a dostaneš jen to, co opravdu ze srdce chceš" a zbytek byl jen akční řež s hromadou efektů. Tohle je zkrátka film, u něhož bych si remake určitě nepřál, proto věřím, že nikdy něco takového Hollywood v budoucnu nenapadne a prokáže aspoň téhle klasice pana Tarkovského nějakou úctu. Tenhle film je vynikající, naprosto mě dostal a myslím, že budu nejspíš brzo muset svou topku filmů přehodnotit. Prvotřídní filmový zážitek, na nějž jen tak nezapomenu. Víc už asi nemá smysl psát, protože k tomuto snímku se objektivní komentář píše hodně těžko a nejlepším komentářem filmu by asi bylo pouhé: podívejte se na to a udělejte si na to taky názor! (19.05.2012)

Tak to není film pro každého, zdaleka. U tohoto filmu se musí přemýšlet a uvažovat. Na velkém plátně působivé. [Kino Ponrepo] Už mám přečtenou i knihu, takže další shlédnutí bude povinnost :) (09.09.2018)

(4x) (15.03.2007)

Nevím co říct. Ať řeknu cokoli, vždy budu pouze Stalkera rozmělňovat pod nánosem slov. Stačí říct geniální? Setsakramentsky originální a uhrančivé... (16.06.2007)

Ó ano. Máme problém. Měl jsem problém už s tím typem co se jmenuje Rublev. Dostal jsem doporučení, že Stalker mě rozebere. Nerozebral. 163 minut kličkované ( po absolutně vychytaných lokacích, za což si pan režisér zasloužil tu hvězdu) je něco, čemu se nedá říct jinak, než intelektuální masírka. Nedokážu si představit situaci, která by mě donutila, vidět to znova. Navíc mám odpor k orientačnímu běhu. Místo buzoly si házet matkou na provázku je opravdu cesta do Zóny. Ne, ne a ne. (28.06.2011)

Ze značně nejednoznačného sci-fi PIKNIK U CESTY bratrů Strugackých dokázal Tarkovskij vydolovat ještě nejednoznačnější a záhadnější filmovou adaptaci. Mnoho lidí ho za to odsuzuje, mnoho zase obdivuje. Dalo by se říci, že kniha tak trochu přibližuje děj filmu. Nicméně zdaleka ho neosvětluje. Stalkerovskou síť, kterou Tarkovskij zapletl kolem Zóny, nejde rozmotat. Člověk tak zažívá filosofickou seanci, kde časoprostor a fyzikální zákony ztrácí na významu. Člověk poznává nové dosud nepoznané síly a nerozumí jim. Film pokládá tisíce otázek, ale na žádné neodpovídá. Není divu, že intelektuálně laděné publikum se snaží najít vlastní interpretaci obrazů ZÓNY. Je to ale jen marná snaha, která pouze odráží lidskou hravost a představivost. Rozplést pavučinu nedokáže nikdo. Představa tajemných, nepochopitelných sil, setkání lidské civilizace s něčím mimo naše chápání, člověka dráždí a přitahuje. Stalker přináší možnou vizi takového světa, ale sám ho nevytváří. Jen o něm sní. A tohle není zrovna hollywoodské snění. :-) (10.01.2012)

Hutná myšlenkově podnětná nádhera... která dokonale dokazuje tragickou pomýlenost všech, kteří žánr science fiction stavějí na roveň libovolnému fantasy či ho dokonce šmahem odsuzují jako brak. Může být chladná a velmi nepřístupná diváku či čtenáři, ale dokáže ho dotlačit k filosofickému zamýšlení a reflektování otázek, které jsou jen zdánlivě nadreálné a nedůležité, silnějším a zajímavějším způsobem než jakékoli dílo jiného žánru. Stejně jako Tarkovského, ktyrý pouhou část myšlenkového potenciálu povídky Piknik u cesty bratří Strugackých rozvedl do tohoto nesmrtelného díla. 9/10 (07.04.2009)