The Zero Theorem

-3* divný, hodně divný film. Nemůžu mu upřít invenci ani zajímavý styl, ale to od Terryho Gilliama očekávám vždy. Smysluplnost v něm však nenajdete a i když na na začátku hezky předkládá závislost na technologiích, tak se vydává po jiné cestě. Příběh je hodně abstraktní, pseudofilozofický a surrealistický, takže se běžný divák těžko chytne a ujíždět může maximálně na prapodivné atmosféře. Prostě divnost, která může být ráda, že u mě přelezla 3 hvězdy a neláká mě se k ní vracet, či doporučit. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.03.2017)

Nesnáším poutě. A nejsem si úplně jistej, jestli Zero Theorem nabízí něco víc než jen barevné atrakce. A taky si nejsem jistej, jestli má vůbec smysl hledat smysl ve filmu o tom, že nemá moc smysl hledat smysl. Facelift to má úžasnej, Gilliamova hlava je evidentně stále plná a za mě to je od Imaginária krok nahoru, ale pořád ještě spíš stojíme pod kopcema. (18.11.2017)

Terryho mám rád a dával jsem mu vysoké hodnocení i za filmy jinak chladně přijaté okolím. Ale u Zero Theorem už došlo i na mě a 3* jsou myslím pořád štědré. Sci-fi svět, jeho vymyšlení a výprava na jedničku... to je pravý Gilliam. Zbytek hodně, hodně slabý. Tam, kde Brazil bylo excelentní, především pro fanoušky žánru, a 12 opic univerzální, tak že film byl kladně přijatý masovým divákem i fanouškem, tak Zero Theorem není ani jedno. Scénárista by zasloužil změnu povolání (scénář je dle mého hlavní slabina) a Terry by se nad sebou taky mohl zamyslet - vyplýtvat takových peněz a skvělé herecké obsazení na tohle, když na stole má Good Omens (no spíš měl) - pokud mu budou vycházet takové filmy, tak finance na své vysněné projekty asi nikdy nesežene. (30.07.2014)

Gilliamův Teorém se musí rovnat 5*. Gilliamův Teorém se však v současném stavu rovná 3.42782*. K dosažení zbylých 1.57218* by bylo zapotřebí méně tvůrcovi exhibice během samoúčelného orwellovského prologu a větší soustředěnosti na to "o čem chce vyprávět a čemu kriticky uvědomělá zrcadla nastavovat"; takto se sice dotkne kde čeho od aktuálních problémů až po nejzásadnější otázky všehomíra, ale jen pramálo z toho. (20.07.2014)

Cohen jako ovocná žvýkačka, přežvýkaný životem, a já stejně tak, jen přežvýkaný jeho postmoderním hledáním smyslu života ve světě depresivně rozjařeního Lego příběhu a rozjařeně depresivního Creep, čekáním na životní volání při sebemrskačské práci, bráněním se jejich nevyhnutelnosti nebo neexistenci egoistickým odmítnutím, filozofováním kladivem, rozbíjením životních (ne)jistot, a nakonec po zmizení poslední esence chuti a smyslu nalezením všeho kýženého v nicotě virtuálního světa. Líbilo. Bavilo. Obohatilo. Přibližně. (16.07.2014)