Tělo mého nepřítele

Francois Leclerq se po sedmi letech neoprávněně strávených v base vrací na místo činu a ihned, bez přehnaných díků, odmítá za svůj pobyt finanční kompenzaci, do které je zahrnuta inflace i kolísavost indexu na burze. Za to myšlenky na pomstu jeho hlavu evidentně neopouštějí a proto začíná pátrat po identitě dobrodince, který mu umožnil dlouholeté sprchování v pánském kolektivu. Struktura vyprávění je poněkud rozvětvenější, děj skáče v čase a fórek vysvětlující, že ve vzpomínkách máme vždy současnou podobu, to divákovi také příliš neusnadňuje. Pro mne je velkým plusem, že mstitel nemá odhodlaně zarputilý výraz ublížence, ale i v dramatičtějších chvílích ho zdobí takřka rozpustilý úsměv made in Belmondo. (16.03.2010)

Obklopen vázami plnými lupinusu nejdříve Francois Leclercq ochutná zkaženou smetánku, aby ji pak po letech jako mlsný kocour žádající satisfakci najedenkrát mocně slízl.. De facto Profesionál s optimističtějším vyzněním, zajímavě narušená linearita vyprávění odměňující diváka za pozornost, půvabná Marie-France Pisier, žoviální Bébel (nechápu ty, co film považuji za ryze vážný a nevidí jeho typický nadhled) a v poslední řadě trio Vichnar, Dusík, Čapoun v komentátorské akci. Golfový závěr s tělem, stromem a Williamem Blakem pak už jen připomene Belmondovu hlášku ze stejně starého L ´Alpagueur: „Je vymalováno, uklizeno..“ (29.06.2015)

Po Strachu nad městem se Henri Verneuil rozhodl natočit tento podivný námět o pomstě zrazeného muže a jeho vzpomínkách. Sám Belmondo byl původně skeptický, přesto roli přijal. Vznikla skvělý portrét malého města s jeho zkorumpovanými a koumpujícími obyvateli. Scény z Belmondova nočního podniku mi trochu asociovaly mého oblíbeného Scorseseho. I obsazení vedlejších rolí se vyvedlo, obvzlášť Bernard Blier jako nepřítel, k jemuž odkazuje název filmu. A ten golfový konec... Myslím, že jsou dvě verze dabingu, obě s Jiřím Krampolem, ale na Blierovi se vystřídali Antonín Molčík a Jiří Bruder. (16.02.2006)

Časová sekaná. Filmom sa všakovak nelineárne preplieta hrdinove detstvo, dospelosť, podnikanie, pobyt v base a návrat z väzenia. Do toho zopár trefných úvah o premenách hlavných ulíc miest na výkladné skrine zbytočností, čo sú neustále v zľave, o zbytočnosti textilu ponúkaného v rafinovaných variáciách a ničomnosti šéfov korporácií. Tých, čo držia pod palcom podnikanie aj politiku. Je to taký klasický sedemdesiatkový thriller o boji nespravodlivo odsúdeného proti spoločnosti ovládanou mamonármi za pomoci zradcov, sado-maso starostov a predajných priateľov. Pozvoľné tempo príbehu zachytáva prostredníctvom návštev starých priateľov dobovú francúzsku spoločnosť. Hodnotenie znižuje preukrutne dlhá striptízová scéna v bare. Paradoxne práve pri nej som si všimol jednu paralelu. Vážne tváre divákov vyzliekacej estrády sa neuveriteľne podobajú ultravážnym xichtom "baviacieho sa" obecenstva zábavných pop estrád počas normalizácie, ako ich poznáme z reprízovaných záznamov. Choreografia a scéna je tiež porovnateľne hrozná. Zdá sa, že 70. a 80. roky neboli víťazstvom boľševickej normalizácie v ČSSR, ale víťazstvom brutálne plytkého konzumizmu a úbohej pop zábavy všade vo svete. Víťazstvom nad utópiami 60. rokov, vrcholiacich v rokoch 1968-1969. Vlna francúzsko-talianskych filmov, účtujúcich so zhnitým systémom bola reakciou na zdanlivé víťazstvo síl veľkokapitálu, mafiánskej politiky a korupčno-mamonárskych praktík vo všetkých úrovniach spoločnosti. 70%. (28.07.2014)

Velmi zajímavý film o muži, který se chtěl dostat nahoru, ale stále měl zásady. A když se rozhodl postavit se skrytým silám, byl nemilosrdně smeten. A tak se po sedmi letech ve vězení vrací Francois Leclercq (výborný Jean-Paul Belmondo) do svého rodného města Cournei, aby se dozvěděl, kdo zatím stál a pomstil se v jeho stylu. Vychází na jevo, že za zločinem stojí elita města a za vše tahá textilní průmyslník Jean-Baptiste Liégeard (Bernard Dlier), který už zničil Francoisova otce Pirra (René Lefévre). Samozřejmě při cestě na vrchol je přijat vlídně rodinou Liégeardovou, vžfyť byl milencem jejich dcery Gilberty (Marie-France Pisier). Ale když se nechce podvolit prodeji drog, je smeten nastrčenou dvojtou vraždou. Je to krásná ukázka znuežití moci, když vlivní ví, jak se věci mají, ale odsouzení neujde. Ale Francois za pomoci bývalého bodyguarda Oskara (Claude Brosset), který si změnil pohlaví a prostřednictvím jejich zabijáků dokoná pomstu, když Jean-Baptiste Liégeard umírá rukou nájemných vrahů. Velmi zajímavá, napínavá film, který se prolíná v několika časových rovinách. A ukazuje krásné zneužití moci s falešným zdiskreditováním nepohodlných osob. (16.01.2010)