Tělo mého nepřítele

Skvělý film. Na Belmonda je to tedy chvílemi až moc napjaté, ale jinak je to opravdu povedený kousek. Verneuil je můj oblíbený francouzský režisér a myslím, že spolu se Sicilským klanem, Strachem nad městem a Mrchožrouty je Tělo mého nepřítele jedním z jeho nejlepších filmů. Scénář Michela Audiarda, jehož považuji za vůbec nejlepšího francouzského scenáristu, je výborný. Belmondo je zde hodně vážný, ale zároveň si nechává místo i pro svůj typický humor. Atmosféru krásně utváří výtečná hudba Francise Laie. Stylem film trochu navazuje na Godardovo U konce s dechem, ale spíše formálně nežli významově. U mě má tento film krásné čtyři hvězdičky. (18.09.2017)

...shoďte do prolákliny, až na dno samé jámy lvové, kde rozsápáno, nezahrabáno, těšit se bude přízni mrchožroutů, práci hrobařově. Vážný muž ve městě, které nepoznává, obratně vzletnou řečí jeho stav pojmenovává. Básník - mstitel zazobaná sídla provětrává. Drží si distanc nad vší tou falší, těmi všetečnými intrikány - kšeftaři. Místní ochromuje, nostalgií neopovrhuje. Persona non grata pozdvižení vyvolává, strach rozněcuje, vzkaz nenechavcům zanechává za každým rohem. (18.09.2017)

Nahlédl jsem do nedělního repertoáru prvního kanálu české televize, čímž jsem dal přednost Občanskému průkazu dnes zemřelého Petra Šabacha. Šarmantní Belmondo a šarmantní děvy, příjemné konverzace, ale také nepříjemní měsští oligarchové se svými přepychovými interiéry. A tento Belmondo (François Leclercq), chce sice s vlky býti, ale nechce s nimi výti. Tak se dostává do situace, která ho stojí stojí sedm let života ve vězení, přičemž ve většině případů je nevyjící vlk nejen oddělen od smečky, ale je jí rozthán na kusy. A tak se vlk vrací a bývalé soukmenovce (ty nejzatvrzelejší) zakousne. (17.09.2017)

Podľa mňa by tomuto francúzskemu thrilleru oveľa viacej svedčalo najmä asi aj to, ak by sa povedzme kompletne celý odohrával iba v jednej časovej rovine, a nie v akýchsi retrospektívnych postupoch, keďže som to začal akosi pomaly vnímať za predsa i trocha viac »rušivejší element,« no zase na druhej strane ale aspoň rozumiem tomu, čo tým chcel vlastne básnik [autor: Henri Verneuil] povedať; nakoľko sa tieto postupy k sebe i neustále vkusne približovali, tak som si vskutku na túto «autorskú metódu» postupne [zrejme?] asi zvykol, pretože ma v nich stále sprevádzal - motivovaný francúzsky protagonista - François Leclercq v podaní už teda i naprosto tradične charizmatického francúzskeho predstaviteľa: Jeana-Paula Belmonda, ktorý síce tentoraz nespolupracoval s daným autorom po prvýkrát; pričom, perfektný a úplne prvý triumf v podobe - Opíc v zime, sa im už nepodarilo zase zopakovať, to sa skrátka nedá znovu napodobniť [to by si musel azda v tomto kinematografickom príspevku opätovne zahrať minimálne i taký herecký velikán - Jean Gabin, ktorý následne zomrel asi mesiac po premiére tohto titulu] • Okrem toho, čo som medzičasom naznačoval v samom úvode, tak popritom by som taktiež "pokarhal" i tento zbytočne prekombinovaný scenár, ohľadom akejsi satisfakcie zo strany hlavného hrdinu, ktorý mal na sebe až príliš veľa vrstiev ["cibule"], ktorú poriadne ošúpať bol dozaista menší problém, na ktorom sa divák trošku natrápil. • Zo začiatku ma táto „cournaiská odysea” obzvláštným spôsobom značne interesovala, no postupom času bolo príslušné dianie čoraz zamotanejším, čiže moja pozornosť sa pomaličky vytrácala; no i napriek tomu stojí titul za jedno pozretie! (13.06.2024)

Belmondo zvodca, Belmondo romantik, Belmondo grázel, Belmondo spravodlivý, všetko naraz v jednom filme. Príbeh je zaujímavo vyrozprávaný v troch časových obdobiach, všetky súvislosti máme spočiatku pekne pokope, ale keď sa to od polovice začne komplikovať, strácal som sa. Hlavne v tom, prečo všetka tá pomsta, ktorým postavám držať palce a či sa to vôbec skončí. –––– Žádné zítra nebude. Vyspali jsme se spolu, je šest hodin, záhradník bude vstávat, musím jít. To je všechno. (02.07.2015)