Tělo mého nepřítele

Tak tohle bohuzel nevyslo, takle si cestu za pomstou fakt nepredstavuju. Prvni pulku filmu jsem pomalu nevedel, o co vlastne jde, reziser tam seka zabery ze soucasnosti i zabery, co se delo pred sedmy lety, bez nejaky logiky, takze jsem se v tom postupne prestal orientovat, do toho spousta postav a ani sem poradne nevedel, co resi. V druhy polovine uz se to sice drobet uklidni, ze je konecne jasny, co se deje ted a co uz se stalo, ale v postavach sem mel furt bordel a na zaver i dojde na neco cemu by se dalo rikat pomsta. Jenze to porad neni hlavni problem filmu. Hlavni problem je, ze ma film dve hodiny a neskutecne se tahne, hraje stale stejna hudba, resi se vicemene furt dokola totez a nic moc zajimavyho se nedeje, akce tu vlastne neni. Takze nam tu zustava jen slusnej Belmondo, kterej si tentokrat strihnul takovyho nesmlouvavyho tvrdaka a role mu docela sedla, i kdyz obcas se teda neudrzi a haze usmevy na vsechny strany. Ale samotnej Belmondo to proste nezachrani. (02.04.2009)

Verneuil sa snaží pomerne komplikovanou štruktúrou rozprávania presvedčiť diváka, že točí výborný film. Lenže jednotlivé sekvencie sú natočené pomerne neinvenčne a film akoby postrádal rytmus. Zaujímavá kamera a režisérske hrátky prichádzajú až v závere, ktorý je po tejto stránke vydarený. Že mi však bolo jedno, kto a prečo za tým celým väzí, je chybou režiséra, ktorý nedokázal dodať príbehu na naliehavosti a napätie. Zameniteľná francúzska pásová gangsterka zo 70. rokov. Potešia pekné ženy v nočnom podniku, ktorý Francois vlastní a pri ktorého vedení pôsobí značne naivne, pretože pochopí príliš neskoro, o čo tam v skutočnosti ide. (27.07.2014)

Noblesa staré Evropy, v níž dohasíná 19. století. Obohacené o božského rošťáka Belmonda ilustruje přesně odvrácenou tvář elit a jejich skutečných mravů, jež se konec konců tak moc neliší od toho, jak je v americkém případě zachytil Jack London. Místy až rafinovaný scénář krok za krokem nasvěcuje scénu. A romantický hrdina-mstitel nevybočuje v ničem z všednodennosti své doby. (09.10.2021)

Po Strachu nad městem se Henri Verneuil rozhodl natočit tento podivný námět o pomstě zrazeného muže a jeho vzpomínkách. Sám Belmondo byl původně skeptický, přesto roli přijal. Vznikla skvělý portrét malého města s jeho zkorumpovanými a koumpujícími obyvateli. Scény z Belmondova nočního podniku mi trochu asociovaly mého oblíbeného Scorseseho. I obsazení vedlejších rolí se vyvedlo, obvzlášť Bernard Blier jako nepřítel, k jemuž odkazuje název filmu. A ten golfový konec... Myslím, že jsou dvě verze dabingu, obě s Jiřím Krampolem, ale na Blierovi se vystřídali Antonín Molčík a Jiří Bruder. (16.02.2006)

Leclercqu, vy jste kouzelník. Kde jste vyštrachal tu Friedu z Düsseldorfu? / Budete se divit. V Düsseldorfu. Belmondo se po sedmi letech vrací z krimu, kam se dostal, protože se zapletl s pracháči. Neunikl sice zašitý v pytli, ale i tak schystává pomstu. Mýlil jsem se, když jsem si s podobnými polo-zajímavými tituly spojoval výhradně Alaina Delona, který jejich rychlo-výrobou zazdil vrchol kariéry. Tělo mého nepřítele je s nimi příbuzné přes producentskou rolí hlavního představitele a přesvědčivě ilustruje, že posílený vliv hvězdy má na výsledný tvar neblahý dopad. Belmondo drsňáckou manýrou, tvářením se, že někdo dostane na budku (dostane), vytlačuje slibné motivy (překotné společenské změny, amerikanizace Francie) a film se rozpadá do epizod jakoby sestříhaných z různých Belmondových žánrových poloh. Občas studený Melville, občas se tomu chce do artu, občas nemístně legrační jak od Zidiho. Sdílím názor jiných, že za filmařský orgasmus v doslova posledních vteřinách ty dvě hodiny přerušované soulože nestojí. (11.02.2023)