U konce s dechem

V porovnani s pozdejsim zpracovanim s Gerem tohle vede. (10.07.2003)

Projekt 100 (2006) (17.01.2007)

Tak tohle je další, co jsem nepochopil. Asi jsem se moc nesnažil, ale mě to připadalo spíš jako černobílé skvrny připomínající město a lidi a dialogy, které zněly asi takto: Bla, bla, bla, bla, bla ... Možná jsem trochu krutý a měl bych udělit něco z milosti za to, že je to prý revoluční snímek, který poposunul film zase o něco dál. Jenže problém je, že tyhle bláboly moc diváka nezajímají a všimne si toho málokdo. Možná to mělo význam v době vzniku, ale já se nad tim nepozastavil během sledování ani na chvíli. Prostě mě ten film strašně nudil a nezajímal. Mít více jak 87 minut, nebo mít něco lepšího na práci, tak to vypnu a už nikdy nedokoukam. (14.09.2008)

Líbil se mi příběh a postavy. Nelíbilo se mi zpracování a hudba, která se do filmu absolutně nehodila. (04.08.2009)

"Práskači práskají, lupiči loupí, vrahové vraždí, milenci milujou," jakoby nám tím hlavní hrdina říkal motto celého filmu. Podobně jako v dalším Godardově filmu Banda pro sebe se tady vrství rychlý děj, úžasné dialogy, divný střih, silná chemie, ale až na konci se vlastně ze svých pocitů dozvíte, že ten film je o něčem hlubším. Jedinečný film, kdy se stará klasika snoubí s vznikající Novou vlnou, podobně prskavě, jako Belmondo se Seberg. Její Patricie je pro mne jednou z nejženštějších, nejněžnějších a nejnevypočitatelnjších filmových postav. (02.02.2011)

"Nevím, jestli jsem nešťastná proto, že nejsem svobodná, nebo že nejsem svobodná proto, že nejsem šťastná." Francouzská klasika s okouzlujícím Belmondem a ještě šarmantnější Jean Seberg, při které asi opravdu nelze nemít na paměti, že se jedná o kultovní film. Proto se v tom člověk asi snaží vidět víc, než v tom opravdu je, jenomže to v tom prostě nenajde. Scénář je, teď s odstupem času musím říct, skvělej, ale i tak nezachrání v podstatě velmi plochou a svým způsobem povrchní zápletku (která je, nutno říct, dobře a ne tak úplně tradičně vystavěná)."Když uvidíte pěkné děvče s boháčem, tak víte, že ona je milá a on je bastard." 3/4 (21.04.2013)

Zatímco Godardův "spoluspiklenec" Truffaut v témže roce vložil novovlnný přístup i do roviny narativu, čímž vytvořil pro diváka velmi nevstřícný (byť fascinující) počin, Godard si je velice dobře vědom, že už samotné atypické filmařské postupy pravděpodobně tehdejšímu publiku zamotají hlavu dostatečně, tedy tyto aplikuje na příběh zcela prostinký, který by - takto neozvláštněn - sotva obstál. --------------- Jakkoliv se můžeme hádat o symbolech a významech, v posledku je U konce s dechem v zásadě přímočarým "příběžkem", kterýžto pocit nadto umocňuje i minimum relevantních postav a až minimalistický scénář, se svým repetitivním opakováním (téměř) banálních vět. I přesto je vše podáno tak, že to velmi dobře funguje, a to zejména kvůli zběsilé práci režijní i střihačské. --------------- I zde však chlapci nevědí kde přestat. Roztříštěnost a živelnost přístupu ke scénám tak osciluje mezi "geniální" (viz první návštěva Michela u jeho městské dívky, včetně vůbec vstoupení do domu/bytu atd.), "slušné" a "to už by snad stačilo, ne?" (opravdu potřebujeme po mnoha minutách toho avantgardně laděného vyprávění skokový střih při pohledu na Sebergovou při každém slově, jakkoliv se zrovna tento příklad dostal do učebnic?). Je však potřeba uznat Godardovu neotřelost, ba genialitu, kdy na jednu stranu je snímek brutálně dezorientující a zcizující, na tu druhou však překvapivě vtahující a působící velmi přirozeně (viz úvodní Belmondovo "povídání si s divákem"). Udržet tento balanc není snadné. --------------- Strhující tempo a vcelku fungující chemie (byť "francouzská") mezi těmi dvěma činí z Godardova celovečerního debutu víc, než jen experiment filmařiny, byť si tedy dokážu představit středostavovské publikum, dívajíc se na Sebergovou přetírající si rty juste comme Belmondo juste comme Bogart, kterak se ptá "a o čem že to bylo?" a se vší úctou ke klasikům, ne že by mě tato myšlenka nikdy, v žádném z myslitelných vesmírů, v žádném případě nemohla vůbec napadnout. (25.03.2021)

Z  hľadiska antickej drámy je to dokonalé. (16.11.2021)

Godard tímto film přivedl na svět hned 2 fenomény- francouzskou novou vlnu, která ovlivnila tvář nejen francouzské kinematografie a Jeana Paula Belmonda, který zde ve své první hlavní roli přináší nový typ hrdiny, není to žádný elegantní krasavec, jenž byl dotuď zvykem, ale charismatický zločinec, který není typicky krásný, je šarmantním sukničkářem a rozhodně žádný gentleman. Tento typ postavy ztvárnil Belmondo mnohokrát v budoucnu, ale zde jakoby poprvé a opavdověji. Místo děje zde není důležité, nebýt záběrů na některé pařízské pamětihodnosti, mohl by se příběh klidně odehrát kdekoliv jinde. Levný s monotónní a skřípavou hudbou, neučesaný, oprostěný od jakýchkoliv příkras, konverzační s promyšlenými dialogy a s nenavazujícím střihem, takovým filmem U konce s dechem je. Vypráví o životě o lásce, pokud můžeme vůbec takhle nazývat ten zvláštní vztah mezi Patricii a Michelem, který je plný nedorozumění, způsobené jejich odlišnou národností. Tato jejich odlišnost vrcholí ve strhující závěrečné scéně, která je jedním velkým nešťastným omylem... P.S. Bylo fajn slyšer Belmonda v originále, má mnohem jemnější hlas než Krampol či Tříska a co mě rozhodně potěšilo bylo úplně zaplněné kino, což je u takového filmu rozhodně povznášející ( viděl jsem to v rámci festivalu francouzských filmů ve Světozoru jako předpremiéru než to bude uvedeno v rámci Projektu 100.) (27.11.2005)

Jestli tohle není ten nejživotnější film, tak už nic. Skvěle zvládnutá Godardova pověstná "připravená improvizace". Anarchistický útěk Michela Poiccarda z Francie do Itálie s osudnou pařížskou zastávkou nemá slabých míst a hlavně si na nic nehraje. (17.01.2006)

Znáte to, jak lidi tvrdí, že něco je "zajímavý", protože jím to naprosto nic neříkalo, ale zároveň nechtěj urazit ty členy jeho kultu, který na to nenechají dopustit ? Tak tenhle film je fakt hodně "zajímavý" ! (18.02.2007)

nieco na tom belmondovi je...milujem tie dlhe zabery vystriedane par sekudovymi strihmi....cigarety krasne cmudili ale ludia zasa len nezmyselne blbotali (28.02.2008)

65% neviem, co na tom fime vsetci vidia. Neuroticky chlapik sa vkuse nahana za telefonom... Nic podstatne, ani po umeleckej stranke. (13.10.2010)

Existenční pomatenost, která sází na šarm ústřední dvojce a nadčasové cool hlášky (02.10.2011)

Moje druhe stretnutie s Godardovou tvorbou a prijemne prekvapenie vo forme mladeho Belmonda. Zaujimave je, ze zlocin hra vo filme uplne minimalnu rolu, akoby na pozadi toho, co sa deje medzi dvoma hlavnymi hrdinami. (08.04.2014)

Belmondo je sice vtipný chlapík, ale pofidérní bezzápletkové dílo s nudnými dialogy, kde toho mnoho nedává smysl, už nezachrání. Kvalita byla dokonale ztracena v dýmu z cigaret. (17.09.2014)

À bout de souffle je velký a důležitý film očima filmové vědy ale malý a lehce zapomenutelný očima filmového diváka. Určitě za to stojí J-P. Belmondo a neskutečně okouzlující (a bohužel skutečně tragicky nesnulá) J. Sebergová. Natáčení za plného pařížského provozu, ruční kamera, minimální rozpočet ale také absence výraznější nosné linky, nejasná motivace postav (i když ta Belmondova je někdy až příliš explicitní) a prázdné dialogy, to je manifest Nové vlny. Důležité ale nudné. (14.09.2022)

„Dvě věci jsou v životě podstatné. Pro muže jsou to ženy a pro ženy peníze..“____ „Právě jsem přemýšlela..“ O čem? Neumím se rozhodnout.. Rozhodnout o čem? Nevím. Jinak bych neváhala…“____ „Nastup! Ne, zůstanu. Už mám dost. Jsem vyčerpaný. Chci spát.!.... Jsi cvok!“ (15.03.2009)

Belmondo a jeho začátky. Zvláštně pojatý příběh dvou mladých lidí, kde moc nerozumíte jaký je jejich opravdový vztah. Šikovně natočeno v pařížských ulicích bez použití komparzu a 95% lidí na ulici kouká přímo do kamery nebo se otáčí co se to děje, opravdu zajímavé. (21.01.2010)