Nebuďte policajta

Jeden z nejhloupějších filmů, jaký jsem kdy viděl. Debilita scénáře překonává všechny meze, Delon pobíhá od ničeho k ničemu, hodně k smíchu je i jeho pobočník s dřevěnou rukou.. hodný a zlý poldové se za různě tragikomickejch okolností vraždí mezi sebou, pokud možno vždy zahaleni do francouzský vlajky. Zápletka zcela mimo realitu..  Možno sledovat pouze jako komedii.. (06.11.2009)

Filmografie Alaina Delona je hustě osázena rolemi nekompromisních bojovníků, v nemálo případech i policistů, takže by asi bylo na místě si říci, proč by měl zrovna tenhle korálek navlečený na oné dlouhé šňůrce upoutat Vaši pozornost. Je to v podstatě proto, že jde o korálek velmi zajímavě vybroušený - protihráčem zásadového Delona je tu neméně zásadový, avšak o poznání šáhlejší Michel Serrault, jehož kumpáni jako by byli nějakou Mitterrandovskou propagandistickou hříčkou na téma "karikatura de Gaullových fašistických tendencí", nějak podivně vykládaná jako očistný oheň pro degenerující společnost, které se lůza vysmívá a využívá ji. Proto se tu taky velmi zhusta děje "staré dobré ultranásilí", kastruje se, podřezává, vyhazuje do vzduchu, a pochopitelně štědře maluje krví. Nemůže samozřejmě chybět ani aerobic v upnutém trikotu (naštěstí ne na Delonovi, ale na Roxan Gould;)), a už vůbec "správně" francouzsky-osmdesátkově podivné artové vložky jako je sebevražda komisaře ze série Taxi, nebo - a to ještě víc - scéna na kolotoči. Sympatické je, že do poslední chvíle nemáte potuchy, jak to dopadne, protože umřít může skutečně kdokoliv (a je to film s Delonem, že...). Bohužel celý film je strašlivá směska výše uvedeného, která postrádá jakýkoliv ucelenější smysl, a víc než co jiného působí jako snaha za každou cenu šokovat. Z dnešního pohledu už tu ale v tomhle směru není nic unikátního, k vidění byly daleko syrovější i promyšlenější věci. A tak se dá říct, že Nebuďte Policajta je dnes v kategorii zajímavosti zařaditelný leda tak do sekce kuriozita aneb i tohle se tehdá točilo... 60%... za práci s barvami:) (09.08.2016)

Po zjištění, že Delon věnoval film Jeanu Gabinovi a úvodních scénách velké čistky s fanatickým Serraultem jsem myslel, že to bude lepší než jsem čekal. Ale nebylo. Dopadlo to přesně podle mého očekávání. Delon se už naštěstí už tolik nevystavuje ve světle supermana, ale jeho humor neustále zaostává za Belmondem. Pak je tu několik zbytečných scén s Delonovou partnerkou (stejně jako scéna v nemocnici). Samotné téma vzájemného boje uvnitř policie je zajímavé, ale zasloužilo by lepší zpracování. Takže výsledkem je průměr, kterému ovšem hodně pomáhá zmiňovaný bard Michel Serrault jako policejní fašista. (04.11.2007)

Základním rysem měšťáka je nenávist. On tvrdě dře každý den, platí řádně daně a chce za ně pořádek. Jenže když se vrací z práce domů ke své ženušce a dětem, co vidí? Prachaté teplouše a barevné, jak si užívají, jak se topí v luxusu, zatímco on... A jenom pro takového maloměšťáka je tu tento film - bez děje, bez logiky, protože jde vlastně jen o sled brutálních poprav vyjadřujících měšťákův sen - zatočit s tou chátrou. Dokonce i on tu má svojí scénu - přijde na policii s dítětem v dlaních a ptá se: proč ona? Vy mě máte chránit! Co pro to děláte? A Delon mu slíbí, že je dostane. Protože náš maloměšták nenávidí i ty policisty, protože nic nedělají a musí je živit ze svých daní. Nenávidí všechno a všechny. (19.03.2010)

Nechci nic říkat, ale velmi podobný film tu už byl a přímo v něm i hrál Alain Delon, což působí trochu vtipně a smutně zároveň. Zaslouží si to taková hvězda? Rozhodně ne. Vždyť hrál už v tolika filmech, kde se slovo "policajt" objevuje už v názvu, že by možná mohl zkusit i něco jiného. Oni ti jeho policisté jsou bohužel stále na stejné brdo a to je nejen neschopnost scénáristů, ale také pramalá Delonova snaha se vymanit ze stereotypu policajta z posledních let jeho práce. Je to škoda a tenhle film je důkazem, že nelze stále opakovat a jen přeobsazovat. Gabin si zasloužil větší poctu... (04.10.2008)