Roztržitý

Asi nejhorší francouzská komedie, kterou jsem kdy viděl. Místy byl humor natolik trapný (vajíčka, ...), že jsem nevěděl, jestli se mám smát nebo brečet. Nedokázal jsem se protrápit až do konce, takže jsem to ještě před koncem filmu zabalil.. 78%? Dobrý vtip. Asi stejně "dobrý" jako tento film. 1* dávám za 3-4 povedené reklamy, ... (12.09.2011)

Patřím sice do mladší generace, která film nezažila v době československé premiéry. Ale i tak mám k Roztržitému velmi nostalgický vztah, protože to byl před pár lety první film, co jsem s Pierrem Richardem viděl. A hned to byla láska na první pohled. Toho roztržitého kudrnáče a všechny ty bláznivé gagy v jeho podání jsem si velmi oblíbil. Postupem času jsem film samozřejmě viděl ještě hodněkrát a už navrch oceňoval i tu milou skrytou nenásilnou satiru na reklamní průmysl nebo vynikajcího Bertnarda Bliera s jeho broučky. Dneska už je pro mě tento snímek těžkou klasikou a srdcovkou. Ačkoliv už mám ve své zdejší filmové Top 10 s Pierrem Jsem nesmělý, ale léčím se (které pravda z různých důvodů oceňuji ještě krapet více), nakonec jsem dospěl k názoru, že Roztržitého bych tam měl mít taky  (proč není pro mě speciální kolonka jenom pro filmy s Pierrem?:D) Klidně pochopím, že kdo film uvidí dneska (navíc třeba již ve vyzrálém věku a zvyklý více na současnou tvorbu) poprvé, se znalosti mnoha jiných komedíí, nebude se už tak dobře bavit a vezme film jen jako příjemnou jednohubku. No, ona to vlastně jen taková jednohubka je. Ale ta nejlepší a ve mě naopak pořád utváří dojmy ne jednohubky, ale dokonalého oběda o několika chodech. A na druhou stranu věřím, že kdo se s filmem pořádně náladí na stejnou notu bude se bavit stejně. Roztržitý, to je hravá zmodernizovaná groteska plná gagů. To je satirická parafráze na reklamy. To je mladý nadšenecký debut, který možná nepatří k nejlépe zrežírovaným filmům na planětě, ale mě se na něm líbí i ta trochu ušmudlaná debutanská stylizace, která je někdy docela ostrá v detailech (pasáž s rodinným obědem) a občas zase krásně poetická (tanec v přírodě). Ostatně i velkou poetiku a svobodomysl v tomto snímku právě spatřuji, počínaje nádhernou hudbou Vladimira Cosmy, pokračující třeba dalším tanečním vystoupením (tentokrát mezi klecemi s ptáky) konče tím, že Pierrova RUKA VÁS PŘENESE PŘES VŠECHNY ZÁKAZY, PŘEDPISY, OMEZENÍ, VYKROČÍME SPOLU ROVNOU CESTU K ÚSPĚCHU. A také miluji filozofování nad slovem roztržitý!  Největším  úspěchem nakonec u mě na stejně asi je, jakou je  tento snímek krásnou poctou pro všechny roztržité, což jako roztržitý člověk, velmi oceňuji. Protože věřte: ROZTRŽITÍ JSOU LIDÉ DUCHEM NEPŘÍTOMNÍ A JÁ JSEM NAOPAK DUCHEM PŘÍTOMNÝ. A taky jsem rád konečně zjistil, že: ROZTRŽITÝ, ROZTRŽITÝ, TO NEJSEM JENOM JÁ. (08.05.2021)

Já si nemůžu pomoct, mě tady Pierre Richard strašně sere. Podle mě je to fakt trapák. Když mi někdo řekne, že nesnáší uřvanýho Louis de Funèse, tak se nehádám a vzpomenu si na tohohle blázna. Rád bych řek: "Kokot a ne komik!", ale nechci se nikoho dotknout. Třeba jednou názor změním. Kdysy jsem viděl Nalevo od výtahu a myslím že mě to vcelku bavilo, takže doufám, že to ještě někdy přehodnotím. Nechci filozofovat, ale například můj oblíbenec pshimi se nad ním rozplývá a asi to tak je i v životě, že vždycky se najde někdo, koho budete srát ať jste jacíkoliv. (26.12.2006)

Měl jsem tu možnost, vidět v krátké době po sobě řadu filmů s Pierrem Richardem. Jeho lehce potrhlý humor mám rád. Musím však říct, že tenhle film patří k jeho slabším kouskům. Jedná se v podstatě o jakousi grotesku, kde jeden gag střídá druhý a všechny mají jedno společné - roztržitost hlavního hrdiny. Když se zhruba v polovině filmu objeví další stejně roztržitá figura, je "o zábavu postaráno". Neříkám, že všechny gagy jsou hloupé, ale drtivou většinu už známe z němých grotesek, které netrvaly obvykle déle než půl hodinky. Tenhle film trvá hodinu a půl, a tak divák brzy získá dojem, že o nic nepřijde, když si u toho vyřídí poštu, nebo si na chvilku schrupne. (21.03.2013)

Pierre Richard obvykle v tomto typu komedií ztvárňoval nesmělé neprůbojné nešiky. Pan Malaquet je naopak smělý a průbojný více než dostatečně, sebevědomí mu nechybí, ovšem výsledek je velmi podobný jako v případech, kdy je hrdinou filmů jeho opačná verze. Dost mi to připomíná i roli, kterou si střihnul o spoustu let později jeho občasný herecký partner Depardeau ve filmu Drž hubu.  Každopádně jde o výbornou komedii s parádní kadencí gagů a hlášek. Oproti jiným starým francouzským komediím drajv neztratila. (15.07.2022)