Dernier domicile connu
L'ultimo domicilio conosciuto
Posledná adresa
Last Known Address
Last Known Address
Režie:
José GiovanniScénář:
José GiovanniKamera:
Étienne BeckerHudba:
François de RoubaixHrají:
Lino Ventura, Marlène Jobert, Michel Constantin, Paul Crauchet, Béatrice Arnac, Hervé Sand, Monique Mélinand, Jacques Marchand, Jean Sobieski (více)Obsahy(1)
Lino Ventura, Marlene Jobertová a muž, jehož jedinou nadějí je úkryt... Marceau Léonetti je policista každým coulem. Navíc policista sice tvrdý, ale čestný a poctivý. Připadá mu směšné, že by ho měl zastrašit opilý násilnický mladík jen tím, že je synem známého advokáta. Bez skrupulí pošle arogantního mladého muže na zkoušku krve. Ale případ se nafoukne do nechutné aféry. Nadřízení se svého inspektora nezastanou a Léonetti je přeložen na předměstí, kde vyšetřuje krádeže kol a holubů. Poněkud „větší“ případ už znamená honění úchyláků po okrajových kinech. K tomuto úkolu je Léonettimu přidělena mladičká policistka Jeanne. I přes rozdíly má tato nesourodá dvojice značné úspěchy. Jednou dostane zvláštní úkol: vypátrat muže, který má být korunním svědkem v procesu s gangstery a jehož poslední známá adresa byla ve XIII. okresu. Začíná dlouhá pouť za svědky, různými byty, ale především za pravdou. Tou, kterou má dosvědčit hledaný svědek u soudu, ale i pravdou, kterou o policejní práci a policii jako takové poznává mladičká absolventka policejní školy Jeanne... Film Poslední adresa vznikl podle románu Josepha Harringtona, který ve Francii vyšel ve slavné Gallimardové Černé sérii. Příběh o zákonu, cti, morálce a především svědomí natočil režisér, scenárista, spisovatel, muž v mládí odsouzený k trestu smrti José Giovanni. Do hlavní role policisty Léonettiho obsadil Lino Venturu, herce s kamennou tváří, jehož výrazovými prostředky byly především oči a síla jeho osobnosti. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (123)
Velmi slušná kriminálka režiséra DVA MUŽI VE MĚSTĚ, José Giovanniho. V paměti zůstane zejména výborná pointa, zmlácení Lino Ventury a právě tento herec s Marléne Jobert... Lino Ventura a režisér - scénárista José Giovanni nespolupracovali pouze na POSLEDNÍ ADRESE. Mimo ní společně natočili ještě dva dobrodružné filmy - DRAVEC (1968) a DRSNÝ CHLAPÍK (1983). ()
Do policejního pátrání po dlouho nezvěstném svědkovi pro důležitý soud s jakýmsi gangsterem (ono tohle není vůbec rozvíjeno), které dávno uvízlo na mrtvém bodě, se na posledních pád dnů zapojuje nesourodá dvojice – životem a zkušenostmi zatvrzený samorost Ventura a idealisticky nadšená (půvabná) novicka Jobert. Jejich přístupy se doplňují i srážejí s často výraznou dobovou naivitou (a bez dostatečného dramatu či akce) až do cynicky prohnilého konce. ()
Francouzské filmy pro mně v mém dětství znamenaly symbol západního přepychu a stylu života, protože nic jiného soudruzi do kin nepustili, snad kromě westernů. Obé pro mne znamená silnou vlnu nostalgie a nejinak je tomu u Poslední adresy. A nemusím se přemáhat! Herecké výkony Lino Ventury a Marlene Jobert jsou bezchybné a jak už bývá u francouzských detektivek zvykem - napětí podporuje úžasná dramatická hudba. Režisér vytváří z nepříliš košatého příběhu maximální podívanou, kdy je divák v neustálém očekávání, ale především: největší devízou je francouszká škola precizního střihu, který ani na vteřinu nenudí. A pulsující atmosféra Paříže? Tu by snad zachytil i Zděnek Troška se svým ansámblem, než by je stačili pařížští četníci rozprášit a zabavit jim kameru. ()
Těžko se mi dýchá drahá Francie. Opravdu velice těžko. Vyprávíš mi smutný příběh, zainteresuješ do toho i zvířata, aby to mělo větší důraz na city a pak to vědomě zakončíš době, abys mě naprosto sejmula poslední scénou. Bylo mi po filmu hrozně smutno, těžce, nedýchatelno, ale to nic nemění na tom, že hudba byla překrásná a herecké výkony dokonalé. I proto v mém srdci zůstaneš a stejně tak mě neustále donutíš přemýšlet nad tímto filmem. Svět umí být tak krutý: "Život je promarněný dar pokud ho člověk neprožil tak, jak po tom toužil." ()
První film s Linem Venturou, který jsem kdy viděla. A hned z toho byla láska na první pohled. Jeho vynikajícímu hereckému projevu velmi dobře v roli diblíka sekundovala roztomilá Marlene Jobertová. Neumím si představit, která jiná herečka by jako Jean nevypadala trapně. Michel Constantin byl v roli Grega snad nejpřesvědčivější gauner, kterého kdy sehrál. Marceau je správný chlap, který dostává od osudu, a nejen od něj, často přes držku. Ani to mu nezabrání, aby si dál šel za svým cílem. Ventura se snad pro tuto roli narodil a zcela splynul s postavou. A k tomu všemu složil deRoubaix hudbu, která absolutně nemá konkurenci. ()
Galerie (16)
Zajímavosti (4)
- Marceau Leonetti (Lino Ventura) píše na psacím stroji Underwood No. 5, který se začal vyrábět v roce 1900. (Snorlax)
- Během natáčení si spolu Marlène Jobert a Lino Ventura nerozuměli. Jobert byla tehdy nejspíš namyšlená kvůli svému trumfu s filmem Cestující v dešti (1970) a Venturovi se nelíbila, ať už svým chováním anebo herectvím. Jobert k Linovi taktéž necítila žádné sympatie. Došlo mezi nimi k jakémusi zablokovaní. Při natáčení spolu nedokázali navázat žádný kontakt. (Pierre)
- Hudbu z filmu použil Robbie Williams ve skladbě „Supreme“. (frantavaja)
Reklama