Poslední adresa

Rádobyakční, odbytá a herecky až negramotná pasáž pod úvodními titulky během které Lino tři výlupky zatkne a jednoho rovnou zastřelí jako by sem spadla z úplně jiného filmu. Zbytek se naštěstí nese v úplně jiném duchu – neběhá se, nestřílí se, výborně sestavená dvojka Ventura, Jobertová nachodí po Paříži kilometry od čerta k ďáblu, pěkně pomalu a důkladně. Film s tou správnou patinou francouzko-italských koprodukcí ze sedmdesátých let, kde se típou cigarety o volant a když dostanete nakládačku, tak to fakt bolí. (22.10.2003)

Giovanni se dokáže obklopit skvělými lidmi, ale dramatizovat a režírovat prostě neumí. Ventura je v roli inspektora odsunutého na bezvýznamný okrsek, protože naštval jednoho bohatého advokáta, jako vždy skvělý, ale film se vleče bez jakéhokoliv vrcholu od jedné adresy k druhé. Jobert je napsaná tak prvoplánovitě (její citlivý přístup srdce otevírá), že je spíše anděl než policistka (viz závěr). A Constantin jenom příhlíží jako princ Drsoň v Cimrmanovi. (08.05.2012)

Zvláštní, moc nevím, co napsat, protože se mi nechce rozpitvávat, co přesně se mi v tomto filmu líbilo. Takže snad jen - tenhle film má NĚCO, co asi nedokážu pojmenovat, ale zcela mě to uchvátilo. Pro mě osobně nečekaně příjemné překvapení na obrazovce ČT2. Úžasný film, kterému nemám co vytknout a který chci vidět znovu - nejlépe hned teď, bezprostředně po doběhnutí závěrečných titulků. UPDATE 7. 10. 2014 - I na druhé zhlédnutí jsem se ujistil, že mě tato výtečná kriminálka strašně baví. A to hned z několika důvodů. Jednak je to díky výtečnému obsazení - vyjma jednoho mizerného filmu, který ani nestojí za řeč, jsem žádný jiný film s Lino Venturou nikdy neviděl, ale nebrání mi to prohlásit, že je v roli inspektora Leonettiho zcela excelentní - v očích je mu doslova vidět ten smutek z našeho světa, který mu vzal to nejdražší, co měl. Ona vůbec je ta jeho postava strašně zajímavá, a celý film působí dojmem, jako by byl vytržen z celé série filmů, které spojuje postava jednoho detektiva (jsem aktuálně líný to zjišťovat, ale pokud skutečně zůstalo jen u tohoto jednoho filmu, je to bezesporu škoda). Velmi se mi líbila i Marlène Jobert v roli jeho asistentky, byť je to postava dosti podružná, a její hlavní funkcí je především poskytnout kontrast inspektorově mužnému charismatu - kdyby tu pihovatou zrzku z filmu vyškrtli, ochotně bych to snesl, ale jsem srozuměn s tím, že žánr si odnepaměti žádá, aby byli vyšetřovatelé zločinu v páru. Výtečnou jsem shledal i hudbu a střih, jakož i napínavý scénář - coby milovníka citroënu DS mě v tomto filmu potěšil i hojný výskyt tohoto vozu. V momentě, kdy dobíhá poslední záběr a v obraze se objeví Eminescův citát „Život je promarněný dar, pokud ho člověk neprožil tak, jak po tom toužil.“ (který s filmem v podstatě nemá lautr nic společného, ale co na tom), v člověku se rozleje až jakási příjemná melancholie, podpořená smutným závěrem filmu. Na plný počet to sice není - 5 hvězd mám přece jenom vyhrazeno pro zásadní filmové počiny historie nebo naprosté srdcovky - ale 4 hvězdy to myslím snese zcela bez uzardění. (23.05.2012)

Tenhle film jsem viděl prvně asi před deseti lety a od těch dob jsem ho sháněl. Až dnes ho vysílala Nova (díky!). Skvělá Francouzská detektivka ze staré školy plná drsných týpků, aut a ran. Hlavně je však o netradičním pátrání nikoli po vrahovi, ale po důležitém svědkovi zločinu. Jako u všech krimi made in France pochmurnou atmosféru vybuduje hudba a závěr je dosti smutný. Lino Ventura je ve své roli vynikající, charismatický a přesný. Marléne Jobertová, kráska s pihama, je krásně křehká a nezkušená. Michel Constantin, častý představitel grázlů, dokáže hrát pouze pohledem. Dávám čtyři hvězdičky a řeknu vám, že k páté mnoho nechybí. Poctivá podívaná. (26.07.2007)

Vybrané filmy spisovatele, scenáristy a od konce 60. let i režiséra José Giovanniho oplývaly v době a krajině svého vzniku hlubokým společenským poselstvím, poukazujícím na omyly či nedostatky policejního a právního systému. Vedle efektního dramatického zážitku, podpořeného výraznými filmařskými a hereckými kvalitami, mají v sobě dodnes sílu nabídnout i spoustu podnětů k zamyšlení. Už mrzký začátek, plný nespravedlnosti ve víru zmanipulovaných výpovědí a ukřivdění, mne začínal psychicky mírně vyčerpávat, k tomu na mne silně zapůsobily i maličkosti či zdánlivě vedlejší scény (scéna s chlapcem a krádeží holoubků, která nám ukazuje komisařův silný vztah ke své práci i dětem). Pak film přechází na delší dobu do zdánlivě oddechové roviny, kdy připomíná klasickou detektivku s mravenčním pátráním po záhadném svědkovi (a s nenásilným romantickým doplňkem v podobě prohloubujícího se vztahu mezi stárnoucím policejním inspektorem a mladou asistentkou). Divák je stavěn do pozice, kdy fandí svým hrdinům, sleduje s nadšením průběh zábavného děje směřujícího k očekávánému odhalení, ale čím víc se k němu blížíme, tím víc přichází nemilé překvapení, které jaksi podvědomě dává znát, že šťastný konec může způsobit nekompromisní tragedii. Tak se mi chtělo ke konci vstát a zakřičet "Nee!", jako málo kdy jindy. Jsou filmy, které vás pocitově totálně rozsekají... které vám možná stačí vidět jednou, ale zanechají ve vás natolik silné dojmy, že na ně nikdy nezapomenete a emoceni nabitý prožitek ve vás bude ještě dlouho doznívat. Poslední adresa je pro mě přesně takovým filmem. 95% (05.07.2020)