Poslední adresa

Poslední adresa je tak trochu jiná kriminálka. Místo neustálé akce, automobilových honiček a napínavých přestřelek sledujeme mravenčí pátrání dvojice detektivů po korunním svědkovi dávné vraždy. I když děj neslibuje nijak mimořádný zážitek, opak je pravdou. Díky skvělé kameře a perfektní chemii mezi zkušeným, flegmatickým a výkonným Leonettim a naivní, nadšenou a emocionální Jeanne Dumas, je i obyčejná policejní rutina skoro thrillerová záležitost. Obrovskou zásluhu na drsné a syrové atmosféře má i výborná hudba. Françoise de Roubaixe jsem vůbec neznal, ale tímhle soundtrackem se u mě vyhoupl na seznamu oblíbených skladatelů filmové hudby hodně vysoko. Rozebírat výkon Lina Ventury nemá příliš smysl, je špičkový jako vždy. Jeho protipól, Marléne Jobert, za ním nikterak nezaostává a totéž se dá říci o všech hercích kteří se na plátně mihli. José Giovanni dokázal, že když má režisér talent a k ruce zdatné pomocníky, i z mála se dá udělat výborný film. (04.01.2012)

Tenhle film jsem viděl prvně asi před deseti lety a od těch dob jsem ho sháněl. Až dnes ho vysílala Nova (díky!). Skvělá Francouzská detektivka ze staré školy plná drsných týpků, aut a ran. Hlavně je však o netradičním pátrání nikoli po vrahovi, ale po důležitém svědkovi zločinu. Jako u všech krimi made in France pochmurnou atmosféru vybuduje hudba a závěr je dosti smutný. Lino Ventura je ve své roli vynikající, charismatický a přesný. Marléne Jobertová, kráska s pihama, je krásně křehká a nezkušená. Michel Constantin, častý představitel grázlů, dokáže hrát pouze pohledem. Dávám čtyři hvězdičky a řeknu vám, že k páté mnoho nechybí. Poctivá podívaná. (26.07.2007)

"Má ruce od krve. Měl je vždycky od krve. Jestli ho nezavřou tentokrát, tak už nikdy." Co nedokázali jiní za pět let, zvládne komisař Leonetti bez problémů za týden. Je totiž zarputilý, nárazuvzdorný a za zády mu snaživě cupitá policejní novicka Jeanne. S tou se divák může ponořit do svinstva, které už Leonetti snad ani nevnímá. Není to sice žádné velké drama, spíše se jedná o hru otázek a odpovědí, ale drsně aktuální závěr je přesně tím důvodem, proč dnes lidé tak často nic neviděli, nic neslyšeli, nic necítili a možná tam ani nebyli. (01.03.2016)

Možná jen na silnější tři, ale takhle poctivým filmům nehodlám snižovat hodnocení. Perfektní kriminálka s mírným společensko-kritickým podtextem. Tvrdý policajt Ventura a jemná a citlivá Jobert, která se umí rozbrečet ve správnou chvíli. Hlavními půvaby tohoto filmu je bezesporu pečlivé vyšetřování, když však příjde trochu té akce - i ta stojí za to. Viz. nádherně syrové Linovo zmlácení. (28.07.2005)

Krůček po krůčku hledá pár policistů svého svědka vraždy, aby mohli dostat do basy mafiána. Ventura je starý policajt bez iluzí, Marlene Jobert je mladá elévka iluzí zcela plná. Ta dvojice je nádherně vyprofilovaná a chemie mezi nimi funguje úchvatně. Navíc je Marlene mimořádně zajímavá ženská. Film je ale především zamyšlením nad tím, jakému systému tady vlastně sloužíme. Stát má chránit slabé a potřebné, bránit právo a zjednávat spravedlnost. Je to však jen planá věta, skutečnost je jiná, to Ventura ví, ale přesto sytému celý život slouží. Marlene do systému vkládá své životní naděje a Ventura jí touží to setkání s realitou co nejvíc zmírnit, jelikož ji začíná mít rád. Osobně hodnotím velmi velmi vysoko. 100% (28.02.2016)