Český žurnál - Série 4 (2016) (série)
Don’t Take My Life
Obsahy(1)
Na osobním příběhu a zkušenosti s exekučním řízením seznamuje autorka Andrea Culková s exekučními praktikami v Česku a v příkladech ze zahraničí se snaží české legislativě naznačit cestu z bludného kruhu... Exekutoři slaví u nás 15 let své existence. Skoro milion lidí je v exekuci. Je to důkaz toho, že exekutoři efektivně pracují nebo by nás to číslo mělo spíš děsit? Jak je možné, že tak obrovské množství lidí skončilo se zablokovanými účty? Kde je problém a koho se týká? Je na vině neschopnost odložit svou spotřebu a dostát svých závazků, v systému poskytování úvěrů a nebankovních půjček, v nesmlouvavých zdravotních pojišťovnách, v lajdáctví lidí nebo v samotném systému exekucí. „Jak se ukazuje i systém oddlužení není pro mnohé lidi dostupný a často nepřináší optimální řešení...." říká režisérka Andrea Culková. (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Rozhodně jeden z nejhorších příspěvků v Českém žurnálu. Otřesná vypravěčka, minimální informační hodnota a strašlivý emoční balast v podobě vypjatých scén s dětmi, hračkami a plyšáky. A zběsilý závěr s Pelikánem (kde navíc stejně nejvíc mluví autorka), Sládkem (to už asi byla opravdu nouze) a papírovým panelákem s byty na prodej (kristepane). Navíc se autorka nevyhnula ani očividným faktickým chybám - citát o odpuštění dluhu po sedmi letech opravdu není z knihy Genesis (1. kniha Mojžíšova), ale z Deutoronomia (5. kniha Mojžíšova) - to si člověk může ověřit pár kliky na internetu, když už to nezná a musí to mermomocí použít. ()
To, že exekuci autorka prožila na vlastní kůži, není zápor, spíše naopak. Zažila si osobně to, co je jedním z nejhorších situacích v životě lidském a právě proto o tom mohla natočit tak mrazivý dokument. Debaty o tom, jak moc má tvůrce do svého filmu vstupovat, se vedou stále, ale když to udělá, rozhodně to není apriori špatně. 90%. ()
Ne že by člověk neměl právo natočit dokument o vlastní životní situaci (i svý dítě tam natáhnout dělat smutný obličeje), ale samozřejmě, že pak takový film jen stěží bude fungovat jako adekvátní součást diskuze o samotném problému exekucí. K tomu tenhle dokument vyhrává cenu za nejnesnesitelnější a nejteatrálnější voiceover. ()
Téma atraktívna. Nevhodná je forma jej uchopenia v časti "rodinný dokument". Klady: poukázanie na pár šok príkladov (neprimerane narastajúci dlh za jazdu na čierno v detstve, vymáhaný po extrémnom navýšení penále až v dospelosti), na rozdiely s Nórskom či Nemeckom, kde sú exekútori štátni. Nórsky aktivista hovorí o fóbii - strachu z otvárania listových zásielok. Pozn. I: Exekútori sú štátom zorganizovaní výpalníci (exekučný poriadok). Nadhodnotení, často organizovaní v prepojeniach, ktorých cieľom je lacno a ľahko získať majetok. Dlžníci sú extra poplatkami a penále za dlh trestaní viackrát. Štát to nejako extra nerieši. Vyhovuje mu daný stav. Rieši medializované prípady, na ktoré zareaguje verejnosť. Presne v duchu sociálneho fašizmu. Čo trápi väčšinu, trápi politika a ponúkne riešenie. Čo trápi jednotlivca, zametie do systému. Poznámka II: Text piesne Exekúcia od Rozporu: "Keď ti príde exekútor - dvere neotvor// Než ti vezmú televízor - daj sa na odpor// Do dverí ti silno trieska - polícia a SBS-ka// Býval si tam dlhé roky - kam povedú ďalšie kroky? Refrén: Exekútor, pozor oficiálna lúpežná akcia - exekúcia// Vytvor dlhé lano z deky - pozväzuj plachty// Spúšťaj z okna všetky veci, čo by ti schmatli// Vyprázdni byt,ešte pred tým, než vylomia dvere// Ostal iba ťažký klavír a ten nech čert bere// Nepusti ho iba tak, vezme ti aj kazeťák// Vleze dnu aj cez balkón, nenájdeš svoj gramofón// Do dverí už pílou režú, všimnú si aj tvoju vežu// Zoberú ti nárok pustiť si punkrock.". ()
Dokument je bohužel příliš povrchní. Případá mi, že si chtěla paní režisérka tak trochu vyřídit svoje osobní účty s exekutory prostřednictvím kamery a od diváků požaduje účast a sympatie. ()
Podle mě ne příliš povedený dokument, který mě nebavilo sledovat, mj. i kvůli antipatii k osobě režisérky (podle mě klasický případ člověka, který si za svoje finanční problémy může sám). Film mi navíc nepřijde moc informačně přínosný - téma exekucí bylo v minulosti mediálně pokryto opakovaně a velmi důkladně (byl to mj. právě mediální zájem, který inicioval některé legislativní změny na zvýšení ochrany dlužníků a oslabení "exekutorské mafie"), a už mi to ani moc nepřijde jako aktuální téma. Tím je pro mě naopak finanční gramotnost, která je u nás naprosto tragická, podle toho to pak vypadá. Film se to snaží reflektovat, ale dělá to způsobem, který mě bohužel odrazuje. ()
Obdivuju odvahu paní režisérky jít na trh doslova s vlastní kůžî. Jenže tato odvaha nakonec podrazila nohy celému filmu, který by mohl uspět možná jako studentské cvičení na téma, kterak jsem se dostala do problémů a zase ven. Paní režisérka sice lehce naznačuje, že není jediná, kdo má exekuci, ale valnou většinu filmu se věnuje předvádění smutných pohledů čísło 1 - 4 v závislosti na přítomnosti dětí. Informační hodnota dokumentu je téměř mizivá, jedinými skutečně zajímavými aspekty jsou zkušenosti ze zahraničí. ()
Jo, tenhle kousek mohl a měl bejt určitě lepší. A jo, i mně nesedí to, jakou roli ve snímku hrajou mrňata a kolik podtémat režisérka nakousne a nedojí. Chtěl bych buď delší stopáž nebo hlubší ponor k jednomu tématu. A těch pod témat tam je...chování exekutorů, odcizení od společnosti, bludnej kruh půjček, praktiky věřitelů, insolvenční dražby, zinscenované výměny správců. Končím s mínuskama. Pak je tu velký chvályhodný ale. Exekuce, ale i dluhy a rozdíl v má/nemá je neskutečně aktuální téma a je vopravdu čím dál nutnější tady otevírat diskuzi. Projít si pár spisů v insolvenčním řízení doporučuji většině mudrlantům. Všichni víme, že za chyby se platí, ale taky všichni víme, že jenom přiměřenej trest má nějakej smysl. Pelikánův příspěvek o průměrných platech osob v právu je na místě a smích exekutorů vypovídá víc o nich než o Pelikánovi. Ta nadřazená pozice, kdy si z vrchu odplivneme s tím, že "ten si za to může sám" nás opravdu vede jen k tomu, že jednou tohle budeme říkat o kamarádech, o příbuzných v podobný situaci a nakonec ten plivanec schytáme zpátky. Takže za mě za příspěvek díky, ačkoliv bych ho taky radši viděl barevnější. ()
Tak jsem se zase jednou zdravě namíchnul u TV. Paní režisérka je sice řemeslně velmi zručnou filmařkou, ale věci, které bych odpustil nějaké gonzo žurnalistice (subjektivnost a neznalost tématu) stěží můžu odpustit něčemu, co se tváří jako věcný a citlivý dokument. Dokument se exekutorů vlastně vůbec netýká, přičemž problém zadluženosti je samozřejmě velmi aktuální, tíživý a komplexní a zasluhuje si řešit v rámci mnoha resortů a nechci zlehčovat osudy řady lidí, kteří se buď vůbec vlastní vinou nebo následkem banální chyby dostaly do zásadních životních trablů. Je však třeba také říkat b), když hovoříme o a). Obrovské procento dlužníků nejsou chudáci, které napálil lichvář, ale nezodpovědní flákači, kteří zvysoka kašlou na své povinnosti, je třeba si také uvědomit, že snad již sprosté slovo "věřitel" nejsou jen banky, ale také obrovská množina matek, kterým nikdo neplatí výživné, lidé, kteří půjčili své poslední úspory hajzlovi, byli podvedeni atp. Co český Katány, který sice vydělával spoustu peněz v turismu, ale přesto si vzal půl TV na splátky (proč?), tyto následně neplatil (proč?, když tolik vydělával) a pak mu nabídli 200.000 úvěr, tak si ho vzal (proč?, co s nima udělal, půlka TV stále 200 hadrů?). Bohužel pro mnoho dlužníků zcela typické otázky bez řádných odpovědí. Stejně tak paní režisérka neudělala až tak zásadní chybu, že si po dobu zřejmě několika let nepřehlásila trvalé bydliště, ale zejména v tom, že donesla nějaký dopis na úřad a dál už celou věc neřešila, ač si vědoma dluhu, ono to nějak vyhnije, že?.... Situace je vážná a je třeba ji řešit. Dogmatické a povrchní dokumenty to ale nezmění, bohužel stejně jako populista Pelikán, který se rozhodl jen jeden extrém nahradit druhým a o existenci koncepčního plánu řešení vážně pochybuji. Jako osobní výpověď zajímavé, jako pokus o aktivistický dokument bohužel špatenka. Zrovna o situaci v SRN a Norsku jsem poměrně obeznámen a ono totiž nejde jen o to, že mají dané instituce, ale také o tom, že morálka a přístup k povinnostem je v obecném měřítku u těchto národů úplně někde jinde než u nás. ()
Andrea Culková začíná být fenoménem a její filmy jsou rozhodně něco, co musíte vidět. Takové lidi totiž nepotkáte denně. Nebaští cukr, dostane se do finančních trablů a vede sama se sebou vnitřní monology, u kterých se vám bude chtít plakat. Po zhlédnutí Exekucí jsem došla ale k názoru, že takových lidí je vlastně víc. Jaký tedy je dokument Exekuce? Rozhodně kontroverzí, ale asi ne tím způsobem, jakým byl zamýšlen. Klouže po povrchu, nejde k věci a místo, aby slečna Culková rýpala do exekutorů, snaží se diváka rozplakat příběhy obyčejných lidí, co si půjčili dvě stě tisíc na novou televizi... ()
Důležité téma ve velmi slabém provedení kde se nedostatek faktů kompenzuje citovým vydíráním (hlavně skrze děti).. ()
Hodně podařený dokument. Samozřejmě osobně zabarvený pod tíhou vlastní exekuce, což ovšem nevnímám jako problém. K tomu bonbonky jako střet ministra spravedlnosti s exekutorského komorou nebo zajímavý pohled z Norska. Co vnímám jako největší problém je to, že exekutoři jsou podnikateli nikoli státní zaměstnanci. Co takhle zesoukromnit třeba soudce :-). Ale tím nechci moc omlouvat dlužníky: většinou vyplave nějaký ten neuvážený podpis, nenahlášená změna adresy, neotvírání pošty... A když vidím zkrušeného dlužníka, jak žmoulá v ruce cígo, soucit mě nějak opouští. Určitě je třeba dořešit tu sociální práci a právní poradenství pro dlužníky, protože to není jen otázka peněz. ()
Keď štát stanovil, že exekútori majú byť podnikatelia, tak sa potom tak aj chovajú. Bokom ide nielen ľudské správanie, ale aj zdravý rozum. Niekto by mohol povedať, že rozum chýbal niekde celkom na začiatku pri prvej pôžičke na nejakú zbytočnosť. Ale čo to je za systém, keď pre sumu v cene televízora niekto celkom legálne podľa zákonov príde o dom, prípadne rovno o dva, ktorých ani nie je jediným majiteľom. Autorka sa do dokumentu vložila celá, aj ako reportérka, kameramanka a pátračka. Príbehy nešťastníkov s dlhmi sú typické a typické je aj to, že sa s tým nedá nič robiť. Vrcholom je asi exekúcia za pokuty v doprave prenesené ešte z detstva. A bez chyby bola reklama nasledujúca hneď po filme najskôr na pamlsky pre psov a potom na MacBook, iPhone a iPad. Reklama hovorí, že to jednoduchu musíš mať, či na to máš alebo nemáš. –––– Nemůžete vyřešit problém jen tím, že budete mluvit o penězích. Chce to mnohem více. ()
Každý dokument je do jisté míry subjektivní záležitost, ale tady to bylo neúnosné. Celý film je postaven na hlouposti autorky a dalších účastníků, kdy se především zdůrazňuje, jak jsou exekutoři zlí. Vzhledem k tomu, že jsem v oboru nějakou dobu pracovala, je mi jasné, že exekutoři nejsou žádní svatoušci a že jejich odměny bývaly hodně nadsazené. Na druhou stranu také vím, že jen minimální procento exekuovaných jsou lidé, kteří se do této situace dostali nešťastnou náhodou, což autorka tak nějak pozapomněla říct. Dokument nepřináší nic nového, klouže jen po povrchu a působí bulvárně. Až moc okatě se snaží diváka manipulovat a "stáhnout" na svoji stranu a co mi neskutečně vadilo, bylo zatahování dětí do vlastních finančních problémů. Naopak se mi líbila část, kdy se autorka inspirovala v jiných zemích nebo když naťukla problém s lichvářskými mafiemi. Kdyby se těmto tématům věnovala víc do hloubky a vykašlala se na citové vydírání diváka, měl by dokument určitě větší přínos. Takto působil film jako odbyté cvičení do školy, spíchnuté horkou jehlou, kdy se pouze popisuje nějaký stav věci, ale vlastně nic neřeší. Sama autorka se také nikam neposunula a ze svých chyb nepoučila. Vlastně se celou dobu jen odvolávala na svá práva, ale že by měla plnit nějaké povinnosti, to už jí zřejmě nedochází a ani během celého filmu nedošlo. ()
Kdybychom se ve všem měli spoléhat na tržní mechanismus nevědomého, neřízeného, společensky nekoordinovaného transformování našeho prostředí, měli bychom tu ovzduší jako v Číně, podnikatelé by se mohli rozhodovat podle svědomí o přiměřenosti svého daňového odvodu, herním automatům by se dařilo bez vidiny konce a gigantickému příživnictví exekutorů by taky nikdo neučinil přítrž. Genezi autorčiny iniciativy se věnovat nechci; do situace se evidentně dostala nehodou a spíše cizí než vlastní vinou, mohla by však odložit kameru a zbavit se legitimní části dluhu prací v továrně, obchodě a kdekoli jinde, kam chodí otročit statisíce jiných dlužníků. Na exekutory radím buď exekutory exekutorů, nebo sekyru. Jinak než státem posvěceným zákazem nebo vlastním zásahem se šikanózní zlodějna vymýtit nedá. Jsou příklady nezodpovědných obsesních hyperkonzumentů, jimiž si lichváři a vymahači troufají zdůvodňovat příšerné rozměry svého businessu. Jsou ale také četné příklady osob exekučně stíhaných v důsledku absurdního výnosu ukládajícího povinnost mořit dluhy za rodiče, což by muselo být nepřijatelné i v teoreticky zcela pravicovém státě, kde je podle konservativní nauky každý zodpovědný sám za sebe, čímž je implikována i zodpovědnost za dítě do zákonem určeného věku zletilosti. A protože lze počítat s množstvím ať důvěřivých, nebo zoufalých občanů, rozmohla se odporně groteskní synergie podivně čilých věřitelů nahánějících své oběti s nabídkami stále absurdnějších smluv a právě mistrovsky zdatných exekutorů, jejichž služba prodražuje reálné závazky o stovky procent pseudonákladů v podobě luxusního živobytí monster veksláckého vzezření, jejichž náplň práce vykazuje právě tolik kvalifikovanosti, kolik by jim postačilo, aby se zařadili mezi popeláře a další užitečné spoluobčany. ()
Uznávám, že dokument mohl být věcnější, hlubší, s více fakty, že hraje zbytečně na city (záběry na děti) a že vznikl hlavně z osobních důvodů. Přesto je největším přínosem popularizace a medializace tématu. Některá fakta a záběry mi přijdou vyloženě povedené jako je sjezd exekutorů, rozhovor s Pelikánem nebo návštěva Německa či Japonska. Podstatné mi přijde odhalení byznysu s lidským neštěstím v podobě řetězce"oddlužovacích firem", jejichž cílem je obrání lidí o nemovitost a to - světe, div se - legálně. Film též naznačuje řešení, čímž je změna legislativy, zvyšování finanční gramotnosti a vznik poradenských center (je negativně fascinující, že správy sociálního zabezpečení nemají takovou poradenskou činnost ve své gesci, přestože jejich cílem by nemělo být jen rozdávání dávek, ale i motivace a pomoc lidem k tomu, aby se o sebe postarali sami, což prospěje jak jim, tak státu). ()
Exekuce není prostě žádná sranda. Ale většinou zde není nikdo nevinný. Paní autorka zakrývá nálepky před příbuzenstvem, ale ostatním do světa tento dokument v klidu pustí. ()
Půjčovat si horentní sumy peněz na televizi, dovolenou atp. je blbost. Otázkou je, zda je blbost si půjčit na bydlení. Kolik lidí má v dnešní době možnost z vlastních příjmů koupit bydlení bez dluhů. Další otázkou je, zda je do budoucna únosné platit nájem. Systém je na tom přeci založený. Kolik lidí si takto v republice vydělává. Sektor půjček, dluhů, exekutorů, kteří jsou zvrhle považováni za podnikatele.... Dokument není rozhodně odpad. Problém je z mé strany v tom, že je silně emotivně předpojatý. Děti jsou bráni jako nějaký exemplář pro úspěch dokumentu. Paní režisérka by asi sama nikdy nic podobného nenatočila, kdyby nespadla do exekuce. Největší přínos vidím ve srovnání s Německem, Norskem i Japonskem a dále v debatě exekutorů s panem ministrem. Proč asi páni exekutoři nechtějí prozradit své chudé příjmy ??? To, že je každý desátý člověk v republice v exekuci problém rozhodně je. Kolik z těchto lidí se dostalo do exekuce vlastní blbostí nedokážu posoudit. Pozitivní je, že takový dokument vůbec vznikl. Řada finančních institucí dnes stále nabízí půjčky za lichvářské úroky aniž by si dopředu zjistila, zda je člověk dluhy schopen splácet. Tam je asi také část problému. ()
Autorka pozapomněla, když už se srovnávalo, že dalšími podnikateli v právním systému jsou notáři, jejich platy/zisky třeba nejsou tak vysoké jako exekutorů, ale zcela jistě převyšují platy advokátů a soudců. Ale jak je uvedeno ve příkladech a ve srovnání se zahraničím, dokument vypověděl, že systém by se měl změnit. ()
Exekuce z více pohledů, proto zajímavé.Pro chytráky níže, co si myslí, že by se do podobných situací nikdy nedostali kontrolní otázka : nejeli jste nikdy načerno ? koneckonců můžete být vedeni jako dlužníci i když jste zaplatili, jen kvůli nějaké technické chybě a pak je sakra problém se z toho dostat. ()