Hanussen

Je zajímavé, že zatímco skutečný Hanussen byl nepochybně bezpáteřný konformista, který nejspíš aktivně pomáhal Hitlerovi, ten Istvánův vlastně nic takového není. Je jen člověkem, který využívá svůj talent a ačkoliv je jasnovidec, tragicky selhává v odhadnutí dopadu vlastních činů. Jistě jde také o prospěcháře, ale oproti Mefistovi nebo Redlovi se aktivně neúčastní a vlastně není jasné, jaké jeho ambice jsou. Opět na rozdíl od skutečného Hanussena, jehož ambice v rámci nacistického státu byly jasné. Poslední díl volné trilogie je pro mě nejhůř dešifrovatelný, tudíž nejzajímavější. (01.05.2013)

Mysteriozní, fatálně iracionální momenty nacismu jsou jen polozmiňovanou skutečností tohoto zločineckého režimu. Zprávy, které o tom kolují, jsou kusé a ne vždy dobře doložené nebo ověřené. Hanussenova existence je doložena a její fakticitu není možné zpochybňovat. Fyzická existence někdejšího řadového vojáka první světové války se ve svém vnitřním sebezření pohybuje na přechodu mezi skutečností a opravdovým, i když často předstíraným magičnem. Tato dichotomie se ve skvělém díle středoevropské trilogie nakonec řeší postupným zhoršováním Hanussenova vztahu k nacistům a jeho následnou popravou. Souhra režie i Brandauerova dalšího velkolepého sóla je fascinující. I po desetiletích, která uplynula od těchto historických událostí. I v době, která se snaží vzkřísit připomínanou i zapomenutou středoevropskou identitu této části evropského kontinentu. (23.09.2007)

Je možné vnútiť svojmu vôľu človeku? Je možné ním svojou vôľou manipulovať? Hanussen je výborný životopisný film, ktorý ukazuje, že áno. Je naozaj paradoxné, že jasnovidecká predpoveď tohto človeka, inak Žida, vyzdvihla na scénu ešte väčšieho a nebezpečnejšieho manipulátora Adolfa. Pri pozeraní filmu treba brať do úvahy rok výroby a že vznikal aj vo východnom bloku. Brandauer si plátno ukradol pre seba. (19.02.2021)

Před časem mne zaujala povídka Jiřího Marka z Panoptika hříšních lidí o velkém soudním procesu v Čechách. Obžalovaným byl jasnovidec a mág, který postupně dokázal ovládnout vůli celého tribunálu, až si tím vybojoval svobodu. Dotyčný velice úspěšně pokračoval svoji kariéru v berlínském kabaretu, ale navzdory svému výjimečnému talentu vidět budoucnost nebyl připraven na riziká blížící se válečné hrozby v Třetí říši... Stejně poutavý je tento velkolepý koprodukční film Istvána Szabóa, odohrávajíci se napříč různými krajinami střední Evropy, které jdou (jak říká Hanussen v tomto filmu) coby národy společnou cestou. Ať už je tento zpracovaný Hanussenův osud legendou či realitou do jakékoliv míry, zůstal jsemm po celý čas připoután k obrazovce a herecký výkon Klause M. Brandauera působí tak silně, že chvílemi máte pocit hypnotizování a ovládaní vůle. Velice silné téma na pozadí dějin první poloviny 20. století, v zpracování plném umění, humoru i vážných zvratů. Více méně předvídatelný závěr překvapí poznáním, jak možno něco jako silu vůle zneužít a to z jakékoliv strany "barikády". Osobně ma zaujala taktéž postava doktora (výborný Erland Josephson), kterého osud se na mnohých místach vzájemně pojí s životem hlavního hrdiny, ale u nějž pak ke konci dojde k pozoruhodné změně názorů. Samozřejmě jako bonus raritní účast Jiřího Adamíry v zahraniční produkci. Velkolepý film po všech stránkách a mimochodem vynikající je i starý český dabing (Jiří Štěpnička, Otakar Brousek). 100% (23.06.2017)

Hanussen je dalším skvostem meďarského režíséra Szabóa. Oproti americkým historickým filmům se zde nejede ve velkoleposti, ale autenticita je zajišťěna citem pro detail. Jednotlivé dialogy neslouží pouze jako manitnely v nichž se pohybuje a rozvíjí příběh, ale popisují dobu se téměř stejným efektem jako sociologické studie. Samotný Hanussenův osud je pak dosti děsivý. Nemůžu se neptat, proč zůstal, když musel vědět? Depresivní závěr... (15.01.2008)